Údaj, že závod je dlouhý 303 km, je mírně zavádějící. Cyklistům totiž bude trvat bez 200 metrů 10 km, než jim rozhodčí odmávnou ostrý start. Z něho se vydají směrem na jih k Janovu, kde se po překonání nejdelšího stoupání vedoucího do průsmyku Passo del Turchino, jehož vrchol se nachází na 143. km, dotknou Středozemního moře a odtud budou směřovat jihozápadním směrem po pobřeží do cílového místa, kde jsou očekáváni mezi 16:50 až 17:30 hodin.
Než se však do cíle dostanou, postaví se jim do cesty dvojice rychle po sobě jdoucích stoupání. Nejprve Cipressa s parametry 5,4 km a 4,1%, přičemž první dvě třetiny mají průměrný sklon 5% s maximem 5,8%, a poté Poggio s parametry 3,7 km a 3,7% a maximem 8% nedaleko od vrcholu. Z Poggia už vede do cíle pouze 3km velmi technický sjezd a 2km rovina, přičemž samotná cílová rovinka je dlouhá 750 metrů.
Závod by měl být svým profilem určený především pro sprintery. Na 293 km závodu cyklisté nastoupají „pouhých“ 2096 výškových metrů. Jenže v posledních 5 letech tu žádný typický, čistokrevný sprinter nevyhrál. Naposledy se to podařilo v roce 2016 Arnaudu Démarovi. Přičemž závěrečná zápletka v oné poslední pětiletce se odehrála vždy odlišným způsobem.
V roce 2017 odjela na Poggiu trojice Kwiatkowski, Sagan a Alaphilippe a v tomto pořadí dokázala uhájit svůj náskok před smečkou sprinterů. O rok později se podařilo odjet na Poggiu sólově Nibalimu a i on jen těsně odolal téměř dvacítce borců s výborným finišem. V roce 2019 si to o vítězství rozdala 12ti členná skupina výborných klasikářů, v níž nechyběli ani vrchaři Valverde s Nibalim, zato chyběl typický sprinter, přičemž se nejvíc radoval Alaphilippe. V roce 2020 v náhradním srpnovém termínu se Alaphilippe pokusil o obhajobu prvenství a málem se mu to povedlo, když dokázal na Poggiu odjet zbytku pelotonu. Jenže našel se jeden, který byl schopen si ho ve sjezdu dojet a ve spurtu porazit: Van Aert. Dvě vteřiny za nimi protnula cílovou čáru skupina sprinterů. A konečně v loňském ročníku překvapil necelou dvacítku jezdců, která se po Poggiu ocitla na čele závodu, dlouhým nástupem po sjezdu z Poggia Jasper Stuyven a připsal si největší vítězství své dosavadní kariéry.
Takže jak to bude vypadat a jak to dopadne letos? Vyleštěme skleněnou kouli a dejme se při pohledu do aktuálně dostupného přehledu startujících do toho.
Tadej Pogačar (UAE Team Emirates) prokázal na úvod letošní sezóny tak oslňující výkonnost, že je jeho jméno skloňováno v nejužší skupince nejžhavějších favoritů. V letošním roce se zatím uskutečnilo 5 závodů nejvyšší kategorie UCI a Tadej tři z nich vyhrál. Jenže: jak při UAE Tour, tak při Tirreno-Adriatico se dostal k celkovému vítězství přes vždy dvě vyhrané profilově nejtěžší etapy, které v závěru obsahovaly mimořádně náročná stoupání. A při Strade Bianche odjel v nejtěžší pasáži a do karet mu hrálo, že až do cíle se střídaly sjezdy s dalšími obtížnými výjezdy. Zdá se tedy, že šanci by mohl mít pouze tehdy, kdyby odjel sólově, a to ještě co nejdál od cíle, případně kdyby k cílové čáře směřoval v malé skupince spíše vrchařů, kde by mohl uplatnit své velmi solidní závěrečné zrychlení. Je tedy možné, že UAE Emirates bude tvrdě útočit už na Cipresse a za tím účelem také sestavilo nominaci Pogačarových pomocníků.
"Všichni se pořád ptají, co lze v sobotu očekávat. Můžeme očekávat dlouhý a těžký závod. Jedeme tam se silným týmem a uděláme vše, co bude v našich silách. Pro mě osobně je tenhle závod, co se týče možnosti vyhrát, pravděpodobně nejtěžší. Podívejte se na finále. Cipressa není tak strmá. Je tam sice Poggio, ale spousta jezdců se přes něj dokáže dostat včetně některých sprinterů. Nejsem jezdec, který disponuje všemi předpoklady k vítězství. Samozřejmě, pokud ale dostanu šanci, půjdu do toho," řekl novinářům Tadej Pogačar po skončení Tirreno-Adriatico.
Kdo ale zdá se disponuje všemi předpoklady k vítězství na tomto konkrétním závodě, je Wout Van Aert (Jumbo-Visma). Koneckonců už tady v roce 2020 vyhrál a loni dokončil na 3. místě. Neměl by mít sebemenší problém zvládnout obě závěrečná stoupání kolem čela závodu, má schopnost odjet sólově, má tempařské vybavení skvělého časovkáře, takže by měl být schopen krátkodobě odolat početní převaze pronásledovatelů, a má velmi dobrý spurt, kterým leckdy dokáže konkurovat sprinterským specialistům. A čím těžší závod, resp. jeho závěr, tím pro něj v tomto smyslu lépe. I on má sestaven tým pomocníků sobě a tomuto závodu na míru a to včetně Primože Rogliče. A hlavně má formu jako hrom. Vyhrál Omloop Het Nieuwsblad a při Paris-Nice stanul z osmi etap 6x na pomyslných stupních vítězů a měl i lví podíl na celkovém prvenství Primože Rogliče. Takže Van Aert je favorit číslo jedna. Byl jím však i loni.
S kým je pravděpodobně nutno také mimořádně silně počítat, je Caleb Ewan (Lotto Soudal). Tenhle Australan jako jeden z mála sprinterů, od nichž se ve většině případů liší svou menší postavou, a tudíž i nižší hmotností, dokáže zmíněná stoupání nejen uviset, ale přejet v přední linii, což mj. naposledy dokázal obdivuhodně při loňském ročníku, kdy následně vyhrál spurt skupiny pronásledující Stuyvena. Čímž zopakoval velmi podobný scénář, když se přihnal do cíle na čele pronásledovatelů vítězného Nibaliho v roce 2018. A že to myslí s pokusem konečně tento monument vyhrát, dokazuje jednak jeho letošní forma, kdy na každém ze tří dosavadních etapáků vyhrál po jedné etapě, i tím, že se z Tirrena poroučel předčasně domů, aby měl prostor na důkladnou přípravu právě na Sanremo. A navíc v jediném letošním jednorázovém závodě, který absolvoval, Kuurne-Brusel-Kuurne, ho ve spurtu porazil pouze jeden člověk: Fabio Jakobsen.
Právě Fabio Jakobsen by měl být jasným favoritem hromadného dojezdu v podobě souboje sprinterů. To bude také nejvyšší karta a největší starost týmu Quick-Step, jak dostat Jakobsena do této pozice. Alaphilippe totiž nestartuje a Jakobsen bude mít velké starosti odolat útokům soupeřů ve zmíněných závěrečných stoupáních. V sestavě tohoto belgického týmu figuruje i Zdeněk Štybar.
Jsou přání, které jsou otcem myšlenky. Často se nepřekrývají s realitou, resp. možnostmi. Peter Sagan (TotalEnergies) jel Milano-Sanremo už 11x. Postupně tu byl 17., 4., 2., 10., 4., 12., 2., 6., 4., 4. a 4. Těžko se najde někdo s lepší bilancí. Jeho vítězství by obsahovalo asi největší možnou emoci. Nejen jeho, ale především těch, kdož cyklistiku sledují. A o tu jde ve sportu přeci až v první řadě.
A pak je tu zástup dalších kandidátů na vítězství. Vždyť loni Jasper Stuyven před Sanremem neměl na kontě žádný výsledek, který by opravňoval pasovat ho na favorita závodu. Kdo tedy také patří do širšího okruhu potencionálních vítězů?
V týmu Trek-Segafredo Stuyven obhajovat nebude. Trumfem týmu bude podobný borec, ale s lepším finišem: Mads Pedersen. Sestava Alpecin-Fenix bude sázet na sprintera Jaspera Philipsena, který se může letos pochlubit dvěma vyhranými etapami na UAE Tour, aby poté "potrénoval" na Paris-Nice. A podle nejčerstvější informace ve stejném dresu k prvnímu letošnímu závodu nastoupí po vleklých zdravotních komplikacích i Mathieu Van der Poel. Bahrain-Victorious nechal doma Colbrelliho, takže jejich želízkem bude Matej Mohorič. Tým Israele bude doufat, že se konečně prosadí na nejvyšší stupínek Giacomo Nizzolo. I Groupama-FDJ bude dělat vše pro to, aby došlo na klání sprinterů a v něm se po šesti letech znovu prosadil Arnaud Démare. Intermarché coby jedničku nasazuje Alexandera Kristoffa, který už tu také, konkrétně v roce 2014, dokázal vyhrát. Ineos Grenadiers spíše než na Vivaniho bude doufat ve schopnosti a formu Filippa Ganny, případně „znovuzrození“ Thomase Pidcocka. Atd. atd.
V sobotu kolem páté odpoledne bude jasno. A nejen na obloze. Při 14°C a silném západním větru. Počasí bude podle předpovědi cyklistům nakloněno po celou dobu závodu. Startovat se totiž má za teploty 10°C a slabšího větru vanoucího od západu.
Závod lze v jeho kompletní podobě sledovat na Eurosportu.
