Už před startem Amstel Gold Race mluvil Wout van Aert o svých plánech na příští týden. Po skončení nizozemské klasiky si dá pivo a schová kolo v garáži minimálně na týden. A své předsevzetí začal plnit hned po dojezdu. Pivo značky Amstel si dal už na nejvyšším stupni vítězů. Ve spurtu trojice uprchlíků totiž velmi těsně porazil Toma Pidcocka a poprvé v kariéře vyhrál Amstel Gold Race. Tím pro něj jarní sezóna končí.
Konec Amstelu imitoval dojezd belgické klasiky Brabantský šíp. Ve středu byl Pidcock rychlejší a zvítězil. Van Aert si z toho vzal ponaučení a předvedl mnohem lepší sprint. Věděl jsem, že dlouhý spurt bude v můj prospěch. Proto jsem začal brzo. Samozřejmě nebylo ideální začít z první pozice, ale věděl jsem, že největší naději mám v dlouhém sprintu. Pidcock mě rychle dojel, ale nakonec jsem to zvládl."
Závod se pro Van Aerta nevyvíjel ideálně, zejména když v posledním výjezdu Caubergu musel zastavit a měnit celé kolo Primož Roglič. Van Aert tím přišel o posledního pomocníka. A ocitl se pod tlakem přesily jezdců Ineos Grenadiers. „Jonas Vingegaard a Primož před koncem odvedli hodně práce, ale v rozhodující chvíli měl Primož problém a zůstal jsem vpředu sám. Nebyla to příznivá situace s tolika jezdci Ineosu kolem mě, ale když jsme ujeli ve třech, věděl jsem, že mám skutečnou šanci vyhrát."
„Měl jsem začít spurtovat dřív," lituje Pidcock
Tom Pidcock si závěr závodu vyčítal. Angličan byl úžasně silný, aktivní a rychlý i ve spurtu. A proto ho mrzí, že svůj první Amstel prohrál o centimetry. „Měl jsem začít jako první, protože jsem byl rychlejší. Učím se. Jel jsem dobrý závod a myslím, že jsem byl v závodě nejsilnější a jsem s tímto pocitem spokojený. Ale je frustrující, že rozdíl v cíli byl tak malý. Bylo to hodně těsné.“
„Nechal jsem Woutovi malý náskok ve spurtu, ale byli jsme už příliš blízko cíle. Byl jsem za ním moc daleko, měl jsem zůstat v jeho háku. Myslel jsme si, že jsem vyhrál, protože mi někdo pogratuloval. Pak mi řekli do ucha, že to není jasné. Samozřejmě bych rád vyhrál," dodává Pidcock.