Remco Evenepoel byl v 89. ročníku mistrovství světa zcela suverénní. Vyhrál s největším náskokem od roku 1968, kdy Vittorio Adorni dojel téměř deset minut před nejbližším soupeřem. Belgičan si tak jasné vítězství zasloužil, byl jednoduše nejlepším mužem na startu. Nemusel čelit žádné velké překážce, protože ostatní velcí favorité se ani nedostali do boje o titul. Vliv na vývoj závodu měl mimo jiné také zákaz vysílaček.
Na reprezentačních akcích se už tradičně jezdí bez vysílaček, ale zdá se, že je pro závodníky čím dál tím složitější se v závodě zorientovat. Mluvili o tom Wout van Aert i Tadej Pogačar. "Zjistil jsem, že závodit bez sluchátek je velmi obtížné," přiznal zklamaný Pogačar. Největší favorit nedělního závodu si po celý den nevedl takticky dobře. Odjel ve stoupání na Mount Keira společně s asi třicítkou dalších jezdců, včetně Van Aerta. A zbytečně už 200 kilometrů před cílem utrácel síly. A když měl být koncentrovaný a zachytit rozhodující únik 76 kilometrů před cílem, zůstal v balíku.
"Jsem zklamaný, pro tohle jsme sem nepřijeli," řekl v cíli devatenáctý Slovinec. "Cítil jsem se dobře, i takto na konci sezóny. Proto jsem zklamaný, nepodařilo se mi ani lépe umístit ve sprintu o medaile. Vlastně jsem ani nevěděl, o které místo ještě závodíme. Byl to velký chaos. Nevěděl jsem, kde jede Jan (krajan Jan Tratnik, pozn. redakce), ale najednou jsem ho na posledním kilometru uviděl před námi. Nakonec nemáme nikdo nic. Byl to zvláštní závod. Zjistil jsem, že závodit bez sluchátek je hodně obtížné."
Van Aert byl po závodě samozřejmě mnohem spokojenější, Belgičanům se podařilo napravit si reputaci po loňské blamáži, ale ani on nevěděl, o co v posledním okruhu závodí. "Závodit bez vysílačky, to je drama. A nepatří do dnešní doby. V cíli jsem nevěděl, jestli sprintuji o druhé, desáté nebo patnácté místo. Byl jsem v šoku, když mi Laporte řekl, že získal stříbro. Je to docela škoda, protože si myslím, že jsem měl na to, abych se umístil na stupních vítězů," řekl nakonec čtvrtý Van Aert, který ve spurtu podlehl Christophu Laportemu a Michaelu Matthewsovi. Ale ještě nedaleko před cílem útočil společně s Italem Bettiolem.
Je však třeba dodat, že jiní jezdci s orientací v závodě problém neměli. Například Alexej Lucenko byl u všeho podstatného a nestačil jen výkonnostně: "Byl na jiné úrovni, nedalo se s ním nic dělat. Klobouk dolů," pochválil Evenepoela. Dojížděl ve skupině uprchlíků, která byla dostižena v cílové rovince. Kdyby měli závodníci lepší informace, reagovali by nějak a nenechali se dostihnout? Těžko říct.
Každopádně někteří favorité měli být více koncentrovaní a připravení. Pogačar měl nepochybně reagovat na útok Francouzů 76 kilometrů před cílem, kterého Evenepoel jako jediný favorit využil. A Francouzi rozhodně neměli tolik pracovat v dalších kilometrech. Florian Sénéchal zásadně pomohl odvézt skupinu od pelotonu. Evenepoel měl vpředu několik týmových kolegů, ale ti moc pracovat nemuseli, většinu práce odvedli Francouzi a Švýcar Simon Pellaud. Francouzi chtěli být aktivní a to se dařilo, ale ve skupině měli ze svých lídrů jen Romaina Bardeta, který Belgičanovi nedokázal konkurovat a ani nezachytil jeho útok dva okruhy před cílem. Julian Alaphilippe a Valentin Madouas zůstali vzadu a už do boje o titul zasáhnout nemohli.
Ve skupině s Evenepoelem měly snad všechny velké země svého zástupce, jenže to nebyli jejich nejlepší závodníci a ti neměli proti Evenepoelovi šanci. Vypadalo by to s vysílačkami jinak? Byl by mistrovský závod zajímavější? A je čas zákaz vysílaček zrušit, nebo to ke světovému šampionátu patří?
