Dozvuky včerejší etapy
Vítěz etapy Caleb Ewan (Lotto Soudal) směřoval svou zimní přípravu k prvnímu vrcholu, jímž bylo Milano-Sanremo. Jenže zdravotní komplikace mu start znemožnily. Deset dnů neseděl na kole a přípravu na Turecko začal až 14 dnů před závodem. Své přednosti i přípravu využil tedy k tomu, že ovládl druhou etapu na Okolo Turecka, jejíž závěr byl pro sprintery obtížnější než obvykle: "Upřímně řečeno, preferuji finále etapy trochu kopcovité jako dnes, zvláště se skutečným sprintem do kopce. Protože preferuji těžší etapy, myslím, že ta poslední v Istanbulu by mi měla vyhovovat se stoupáním cíle. Zítřek ale bude také docela těžký,“ řekl po dojezdu včerejší etapy Australan, který letos absolvuje čtvrtý etapák a na každém vyhrál minimálně po jedné etapě.
Včera se podruhé v závodě výrazně zviditelnil Vojtěch Řepa. Poté, co v nejtěžší čtvrté etapě dokončil na 15. místě, což pro něj znamenalo 14. průběžnou pozici, patřil k nejpracovitějším mužům v úniku a byl jedním ze dvou, kteří také vepředu vydrželi nejdéle. Vynaložené síly pak chyběly v samotném závěru, takže na 67. místě ztratil 57 vteřin na vítězného Ewana a klesl o tři příčky na 17. místo. Dokončit závod na 14. nebo 17. místě se jeví jako nepodstatné oproti viditelné aktivitě v úniku. Vypadá to, že Vojta Řepa je po vleklých zdravotních potížích, které ho provázely po větší část předešlého roku, zase zpátky a získává výkonnost, která mu umožnila v roce 2020 - tehdy ještě v dresu dnešního ATT Investments - vyhrát mistrovský titul v U23, dojet 3. na mistrovství Evropy a vyhrát Okolo Malopolska.
Pavel Bittner dokončil etapu na 148. místě se ztrátou převyšující 6 minut.
Dnes byla v Turecku na programu z pohledu profilu druhá nejtěžší etapa. Na 132 km 2268 výškových metrů, což bylo nejvíc ze všech etap. Dvě vrchařské prémie druhé kategorie ze čtyř, které byly - když nezapomeneme vrchařskou jedničku v závěru 4. etapy - v celém závodě vůbec vypsány. Vrchol první s parametry 7,1 km a 5,1 % byl umístěn na 63. km, druhá dlouhá 7 km s průměrným sklonem 4,2 %, ovšem s úseky k 7 % se nacházela na 108. km. Přičemž jí předcházel ještě jeden neklasifikovaný 4 km dlouhý kopec s 5 % průměrným sklonem. Takže 13 km úsek v rozmezí 37 až 24 km před cílem nabízel jistou možnost pokusit se něco podstatnějšího změnit v konečné klasifikaci. Jenže opět se vyskytlo jedno "jenže": z vrcholu druhé prémie se dalších 10 km kaskádovitě klesalo a poté až do cíle se jelo většinou po rovině a závěrečných 5 km byla úplná placka. Takže dost času na to korigovat k cíli případné potíže vzniklé v obtížné pasáži.
S ohledem na předešlé etapy se dalo předpokládat, že především tým Israele se pokusí protlačit Patricka Bevina z druhého místa do vedení, a to včetně pokusu získat cenné vteřinky na rychlostní prémii 35 km po startu, ale jejich šance smazat 11 sekundovou ztrátu na vedoucího Sepúlvedu (Drone Hopper) se jevila spíše menší než větší. Zvláště když tým Alpecinu měl obdobný zájem vůči svému lídrovi a třetímu muži průběžného pořadí Jay Vineovi.
Jak šly kilometry
Od startu přicházel útok za útokem s cílem prodrat se do úniku. Tempo pelotonu určovali cyklisté Israel-Premier Tech. Prvních 15 km ujeli cyklisté rychlostí 45,2 km/hod. Teprve poté se únik podařil. Nejprve pěti, a když jeden vypadl, tak čtyřem závodníkům. Z Pro úrovně tu byli Nor Waersted z Uno-X a Kanaďan Zukowsky z Human Powered Health. Následně tedy čtyři uprchlíci projeli před pelotonem rychlostní prémií, což mj. znamenalo, že v hlavní skupině nikdo žádné vteřiny brát nemohl. Klidný mohl být i Granigan (Wildlife), protože nikdo z úniku, i kdyby vyhrál obě vrchařské prémie, nemohl ohrozit jeho vedoucí postavení ve vrchařské soutěži.
Zpočátku si únik vypracoval náskok převyšující 4 minuty, ovšem pak začal klesat, takže 40 km před cílem měli na peloton, na jehož čele byla srovnána šestice jezdců Lotto Soudal, už jen minutu. To už byl začátek nejobtížnější části etapy na dohled.
Hned na úvod se ze čtveřice vepředu stala dvojice a byli v ní oba zástupci Pro týmů. Jenže i oni byli dojeti ještě v průběhu prvního, neklasifikovaného stoupání, pelotonem, na jehož čele pracovali tři borci týmu Israele. Jakmile se začalo stoupat na vrchařskou prémii, zaútočil Bevin. Reagovalo několik lidí, ale nakonec s ním zůstali jen dva: Jay Vine z Alpecinu a Nicolas Edet z Arkéa Samsic. Za nimi se postupně sjela přibližně dvacítka závodníků, kde byla většina těch z čela průběžného pořadí a mezi nimi i Vojtěch Řepa.
Vrchol stoupání přejížděla vedoucí trojice s náskokem 35 sekund. Za "normálních" okolností existovala stále reálná šance, že trojice na čele bude dojeta, protože skupina byla početná a byli v ní ti, kteří tady dosud prokazovali výbornou výkonnost. Jenže proti třem vpředu jela na čele stíhací skupiny také jen trojice. Samozřejmě muž v dresu lídra Sepúlveda, k němuž se s určitým zpožděním přidal týmový kolega Chirico, a také Colleoni z BikeExchange, jenž pracoval pro týmového sprintera Grovese, který přejel v "pohodě" těžké pasáže společně s dalším sprinterem Philipsenem (Alpecin). A tahle trojice proti té na čele neměla moc šancí. Sepúlveda i Chirico se sice hodně snažili, ale jsou to téměř čistokrevní vrchaři. Nikdo z ostatních jim ani jednou nešlápl a navíc na čtvrté pozici jistil Bevina týmový kolega Strong tak, že i TV motorku vyháněl gesty dál od skupiny.
Náskok vedoucí trojky tak postupně narůstal a nic už nepomohlo, když se k třem stíhačům přidal 6 km před cílem i De Buyst (Lotto). Navíc 3 km před cílem si "odpočatý" Philipsen nastoupil a byl to právě jen De Buyst, kdo si ho dokázal dojet. Na dojetí první skupiny už ale bylo zcela pozdě.
Z trojice na čele 1,3 km před cílem atakoval Edet, ale zbylí dva ho po 600 metrech sjeli a hned nato zpoza zadního kola Vinea zaútočil Bevin. A to natolik úspěšně, že kromě převlékání do dresu lídra si přivlastnil i etapové vítězství. A nejspíš zaslouženě, jelikož tu dosud vystupoval jako nejvšestrannější závodník. Před závěrečnou etapou vede o 20 sekund před Vinem a i s ohledem na charakter etapy, její závěr, svou aktuální výkonnost a sílu týmové podpory by neměl o konečný triumf už přijít.
