Jeho týmy byly vždy zaměřené na domácí závodníky, domácí závody a domácí sponzory. Proto tolik úspěchů v bohatém kalendáři belgických klasik. A jejich vrcholem ve vlámské části Belgie je pochopitelně Ronde van Vlaanderen.
Je zajímavé si projít historii jeho působení v týmech a to v roli sportovního ředitele, nebo později majitele, či šéfa profesionálního celku. V kontextu s vrcholem domácí jarní sezóny to bude příští rok 40 let nevídaných úspěchů.
S kariérou sportovního ředitele začínal v roce 1979 v týmu Marc Zeepcentrale-Superia, který se druhým rokem jmenoval Marc-Carlos-VRD. V prvním roce dojel Alfons Van Katwijk na 19. místě a o rok později Frank Hoste čtrnáctý.
V letech 1981 a 1982 vedl tým s Walterem Godefrootem (slavným manažerem například týmu T-Mobile) celek Capri Sonne - Koga Miyata a o rok později Capri Sonne - Eddy Merckx - Campagnolo. V roce 1981 dojel Daniel Willems desátý a v dalším roce Rudy Pevenage přinesl Lefeverovi první stupně vítězů, dojel třetí.
Na další dva roky se Lefevere odmlčel, nebyl členem žádného týmu.
V následujících letech se stal sportovním ředitelem „národního belgického celku“ Lotto, který přijímal názvy Lotto – Merckx, Lotto – emerxil , Lotto – Merckx. A byly z toho postupně tři 5. místa. V roce 1985 Jozef Lieckens, 1986 Ronny Van Holen a v roce 1987 Marc Sergeant (současný manažer týmu Loto Soudal).
V roce 1988 se přestěhoval do nizozemského celku TVM - Van Schilt a zde mu Australan Phil Anderson vyjel na Kolem Flander druhé místo.
V dalších třech letech byl zpět v Belgii, v celku Domex-Weinmann-Eddy Merckx, Weinmann, Weinmann - Eddy Merckx. Týmu se z pohledu belgických úspěchů tolik nedařilo, v roce 1989 byl nejlepší Jan Goessens, dokončil ale až na 28. místě. Další dva roky byl jedničkou Carlo Bomans, v roce 1990 skončil 4. a v roce 1991 12.
Rokem 1992 začíná dlouhé období spolupráce s italskými celky. Týmy měly italskou licenci, ale byly to sestavy napůl belgické. V prvním roce dojíždí na devátém místě Franco Ballerini pod hlavičkou GB-MG Maglificio.
O rok později přichází nevídaná éra Johana Musseuwa: 1993 – 1. místo, 1994 – 2. místo, 1995 – 1. místo, to už pod hlavičkou týmu Mapei – GB. A přidává v roce 1996 3. místo.
Na třetí příčce jej v roce 1997 nahrazuje Franco Ballerini. A na místo první se vrací Musseuw v roce 1998, kdy se tým jmenoval Mapei – Bricobi.
Úspěchy Museeuwa přitáhli k cyklistice belgického výrobce podlah a od roku 1999 se tým jmenuje Mapei – Quickstep. Johan přidává 3. příčku na Ronde.
V roce 2000 je nejlepším z týmu Mapei – Quickstep až 21. Daniele Nardello.
Roku 2001 Lefevere opustil Mapei a založil vlastní belgický tým Domo – Farm Frites. Nejlepším v tom roce byl desátý Romans Vainsteins, o rok později přidává druhé místo ve své skvělé „flanderské“ kariéře opět Museeuw.
V dalším roce se rodí tým Quickstep, navazující na Domo - Farm Frites a posléze druhé hvězdné období Patricka Lefevera. Opět s belgickým lídrem a novým šampionem, na scénu totiž přichází Tom Boonen. V roce 2003, kdy tým jezdil pod hlavičkou Quickstep – Davitamon, dojíždí druhý Frank Vandebroucke. V roce 2004 vybojoval deváté místo Paolo Bettini, jinak hvězda především kopcovitých klasik.
Tým začíná jezdit pod názvem Quickstep - Innergetic a následuje nejlepší období v kariéře Patricka Lefevera:
2005 - 1. Tom Boonen
2006 - 1. Tom Boonen
2007 - 12. Tom Boonen
2008 - 1. Stijn Devolder
2009 - 1. Stijn Devolder
2010 - 2. Tom Boonen
V roce 2011 je titulárním sponzorem jen Quickstep a na druhém místě dojíždí Sylvain Chavanel. Porazil ho jen Nick Nuyens, jeden z mnoha bývalých svěřenců Patricka Lefevera.
Tým přichází podpořit společnost Omega Pharma, která dříve sponzorovala konkurenční Lotto, Lefevere tedy nevítězí jen na silnici, ale i v zákulisí. A Tom Boonen se novému sponzorovi v roce 2012 odvděčuje dalším vítězstvím.
Potom si museli příznivci týmu počkat pět let na další první místo:
2013 - 13. Sylvain Chavanel (Omega Pharma - Quick-Step)
2014 - 4. Stijn Vandenbergh (Omega Pharma - Quick-Step)
2015 - 2. Niki Terpstra (Etixx – Quick-Step)
2016 - 8. Zdeněk Štybar (Etixx – Quick-Step)
A konečně v roce 2017 vítězství Philippa Gilberta v týmu nesoucí plný název Quick-Step Floors. Vítězství Philippa Gilberta bylo dalším důkazem, že pokud někdo chce Flandry vyhrát, je dobré být členem týmu Patricka Lefevera. Tvrdí to například i Johan Museeuw: ,,Kdyby Sep Vanmarcke jezdil za Quick-Step, už by nějakou velkou klasiku vyhrál." Gilbert se několik let spíše trápil v BMC a opět se probudil až loni. Lefevere byl vždy dobrý ve vyhledávání a motivaci velkých belgických šampionů.
Jenže kariéra Phila Gilberta se blíží ke konci a bude potřeba najít nového lídra. Yves Lampaert, Zdeněk Štybar a Niki Terpstra jsou vynikající závodníci, ale nezaručují úspěch každý rok. Podobně jsou na tom Oliver Naesen, Sep Vanmarcke a další. Nejzajímavější je, zdá se, Wout van Aert. Bude on příští hvězdou Lefeverova týmu? ,,Má smlouvu do konce roku 2019. Kdysi jsem získal Franka Vandebroucka z Lotta a stálo mě to krev, pot a slzy. S Tomem Boonenem to bylo jednodušší, přestoupil po vzájemné dohodě s Johannem Bruyneelem.", naznačil Patrick Lefevere, že vykupovat trojnásobného mistra světa v cyklokrosu ze současné smlouvy nemá v plánu. Přesto si myslíme, že by si dalšího šampiona nenechal uniknout. Mít belgického lídra bylo pro týmy Patricka Lefevera vždy stěžejní.
Foto Sirotti
