Němec Kretschy jel ve žlutém dva dny, ale do posledního mu ho sebral Australan Gilmore. Ve čtvrté etapě získal tři bonifikační vteřiny za druhé místo v rychlostní prémii a tím dorovnal čas. Díky součtu umístění v etapách ho pak v pořadí předstihl. I v cíli pak měl lepší bilanci 96 vs. 211 i zásluhou vítězství ve druhé etapě. Ale v pořadí bodovací soutěže na tom byl líp Kretschy (8. vs. 12.), který vyhrál hned první den všechny tři prémie. Stejně tak v soutěži o nejlepšího vrchaře (4. vs. 5.). Tak proto ta remíza, ne?

„Bylo jedno, kdo z nás žlutý trikot získá,“ říkal Brady Gilmore. „Měli jsme výhodu, že jsme ho drželi od druhé etapy, mohli si to řídit podle svého a ostatní se museli víc snažit. Ale my jsme jeli pořád aktivně, abychom ho uhájili, žádná defenzíva. Taky jsme byli pod tlakem,“ dodal 23letý podsaditý chlapík, dvojnásobný šampion Oceánie v silničním závodě a jednou i v časovce (U23). 

Israel Premier Tech sice ovládl individuální pořadí, ale týmovou soutěž vyhrál Euskatel Euskadi. Tým Israel, vedený zde sportovním ředitelem Aviadem Izraelem, skončil čtvrtý (-4:17). A díky závěrečnému spurtu získal také zelený trikot jeho francouzský člen Paul Hennequin. „Tak náročný závod, to jsem vůbec nečekal. Závodí se tu jinak než v Evropě. Agresivněji, až nervózněji,“ povídal.  Nejlepším vrchařem se stal už o den dříve belgický (také) cyklokrosař Lander Loockx (Unibet Tietema). 

Všech pět dějství nabídlo podobný průběh. Brzký únik čtyř až šestičlenné skupinky, polapení v závěru a sprinterské finále. Pouze ve druhé horské zůstala vpředu větší 19členná grupa a z ní „klasikářsky“ lehce poodjel Gilmore. Možná právě za tento nástup v chladném počasí si zasloužil celkové prvenství nejvíc. Ostatní etapové triumfy získali postupně Blake Quick, další omen omen že, Australan z malajského Roojai. Pak Ital Giacomo Ballabio z rakouského Hrinkowu (v jehož dresu byl vidět i Slovák Richard Riška), který ho věnoval o den dříve po pádu odstoupivšímu Jakovi Primožićovi. A ještě Itamar Einhorn, spurter Israele. 

Tour de Tchajwan v jedenadvacátém vydání potvrdil kvalitu závodnickou, z níž byli až překvapeni ti nejlepší, ukázali se tu i známé tváře jako třeba Rein Taaramäe (japonský Kinan) nebo Riccardo Zoidl (Hrinkow). Ale i tu organizační. Patří do stejné kategorie 2.1 jako Czech Tour, ale Čínská Tchajpej, jak zní oficiálně akceptovatelný název zdejšího státního útvaru se statutem „svobodného čínského území“, patří stále mezi asijské tygry s trojnásobnou výkonností ekonomiky, než má ta česká… A ukázat krásy ostrova od severu po jih včetně čtyřmilionové metropole Tchajpeje i hor s unikátní kulturou Haka dovoluje sportovnímu světu právě tento podnik. „Už tehdy to bylo všechno opravdu na skvělé úrovni,“ vzpomíná sportovní ředitel hradeckého týmu Vladimír Vávra. Jeli tu v roce 2014 ještě pod názvem Bauknecht Author i díky zdejšímu sídlu českého výrobce kol, Jiří Polnický skončil celkově 13.