S Petrem jsem si chtěl popovídat hned po baby Giru, protože jeho 13. celkové místo s ohledem na extrémně horský profil některých etap bylo hodně milým překvapením.

Baby Giro: Petr první zprava

Právě v nejtěžší etapě, při níž kluci, kterým není víc než 23 let, nastoupali na 180 km 5200 výškových metrů, položil základ svého konečného úspěchu. Dokončil ji totiž na 15. místě jako suverénně nejlepší ze švýcarského týmu Tudor Pro Cycling. Tenhle výsledek vynikne o to víc, když vezmeme v úvahu, že první dvacítka dojížděla na vrchol cílového 12km stoupání v podstatě po jednom, že Petr svými parametry 191 cm a 70 kg rozhodně nepatří mezi vrchaře specialisty a že v konečné klasifikaci skončili před Petrem závodníci, kteří všichni mají již podepsáno do týmů vyšších divizí.

„I pro mě byl tenhle výsledek překvapením. Na Giro určené pro kategorii U23 jsem přijel v roli domestika. V nejlepším případě jsem myslel na úspěch v některé z etap. Na celkové pořadí jsme tu měli především Francouze Baudina. Takže v první etapě jsem rozjížděl spurt Seanu Flynnovi, v druhé jsem šel do úniku a získal do další etapy dres pro nejlepšího vrchaře a v té třetí, nejtěžší, se mi podařilo dobře přejet všechny kopce a v tom závěrečném se prosadit na 15. místo. A jelikož Alex Baudin ztratil na vítěze Leo Haytera, který má už podepsáno do Ineosu, téměř 40 minut, museli jsme tomu přizpůsobit taktiku do dalších etap,“ říká 21letá naděje české silniční cyklistiky.

V oné královské etapě se nejelo přes nějaké „obyčejné“ kopce. Předposlední horská prémie nejvyšší kategorie byla dlouhá přes 11 km s průměrným sklonem 11%!

Změna taktiky znamenala, že tým rezignoval na celkové pořadí a soustředil se na vítězství v etapě. V druhém plánu byla snaha posunout Petra do první desítky. Ani jedno se nepodařilo, ale Petr se dokázal posunout o dvě příčky na konečné 13. místo. Rozhodující bylo, že se dokázal i přes martyrium, které si přitom prožil, velmi slušně vypořádat s cílovým výjezdem šesté etapy, která končila téměř 19 km výjezdem s průměrnými 8,5 %, a udržet 13. místo, na které poskočil o den dříve.

„Před etapou jsem snědl rýžový koláček s brusinkami a celý den mi nebylo dobře od žaludku. Bezprostředně po dojezdu jsem zvracel a v první chvíli jsem myslel, že zvracím krev. Naštěstí se ukázalo, že šlo o brusinky. Prozvracel jsem i sjezd z kopce k autobusu, ale naštěstí jsem to „přežil“ bez následků,“ svěřil se s nepříjemnými okolnostmi, které prožil v druhé profilově nejtěžší etapě, do jejíhož cíle přijela po jednom první šedesátka závodníků a v níž Petr obsadil 21. příčku.

Nejtěžší etapu absolvoval v dresu nejlepšího vrchaře.

Sedmi etapové baby Giro skončilo 18. června, a tudíž uplynulo pouhých pět dnů, než se Petr včera postavil na start mistrovské časovky. Dosud byly jeho časovkářské, tempařské vlohy papírově upřednostňovány před jeho vrchařskými.

„Čistokrevný vrchař ze mě při mé tělesné konstituci nikdy nebude. Bylo „zajímavé“ sledovat při baby Giru 50 kg Kolumbijce, jak si v kopci točí svých 200 wattů, zatímco já jel svých 400,“ usmívá se cyklista ze Šumavy, který na to, aby dosáhl na svých 70 kg, je a musí být mimořádně štíhlý.

Včerejší mistrovskou časovku dokončil v kategorii U23 na 2. místě 1:20 min. za Mathiasem Vackem. V absolutním pořadí i s elitou by byl klasifikován na 5. místě, z eliťáků by ho porazila vítězná trojice Elkov-Kasper Bárta, Kukrle, Otruba.

Víc jak minuta na Mathiase Vacka se jeví jako značný rozdíl, ale je potřeba zohlednit, že trasa 40km časovky byla hodně zvlněná a že rozdíly mezi jednotlivými závodníky byly v obou kategoriích poměrně velké. Jak tedy svůj výkon, výsledek a umístění vnímá sám Petr?

„Já jsem maximálně spokojený. Jsem rád, že i po Giru a hodně cestování jsem si zachoval dobré nohy, které mám už od Strade. Mathias se přeci jen pohybuje už nějaký čas v týmech vyšší kategorie než jsou kontinentální. Cením si i toho, že od posledního mezičasu jsem na něj neztrácel, takže pro mě je to super výsledek,“ říká se svým typickým úsměvem Petr Kelemen a nezapomíná pochválit organizátory za výběr trasy: „Perfektní, přiměřeně náročná, spravedlivá, kvalitní asfalt, dokonalé zajištění.“

Na startu MČR v časovce.

Nyní ho tedy čeká nedělní mistrák v Mladé Vožici. Lze pomýšlet na nějaký výrazný výsledek při převaze cyklistů Elkov-Kasper, kteří v časovce kategorie elite obsadili prvních pět míst?

„Teď jedu domů na Šumavu, zregeneruju a v neděli uvidíme. Elkov-Kasper bude muset tvořit závod, možností a variant předpokládaného vývoje je celá řada, vše se ukáže až v průběhu samotného závodu. Mojí výhodou by mohlo mezi jiným být i to, že při Giru jsme jezdili běžně v teplotách blížících se čtyřicítce, a jelikož na neděli slibuje předpověď tropická vedra, měl bych patřit mezi ty, kteří by s tím neměli mít problém. Domlouvat nějakou společnou taktiku s kluky ze zahraničních týmů je pochopitelně obtížné, protože uspět chce každý sám za sebe. Jen mě mrzí, že nestartuje Zdeněk Štybar, ke kterému mám hodně blízko a právě s ním by se spolupracovat dalo dobře.“

Jednotlivci ze zahraničních týmů to mívají komplikovanější i s mechanickým zajištěním během závodu. Petr se stejně jako několik dalších cyklistů, mezi nimiž měl být i Zdeněk Štybar, dohodl s ATT Investments. Při včerejší časovce mu fandili rodiče, kteří za ním přijeli v karavanu, a servis mu poskytovali mechanici jeho aktuálního mateřského týmu Tudor. Nechyběla ani jeho přítelkyně.

Za dobu, kdy v 18 letech odešel do Švýcarska do mládežnického týmu podporovaného přímo z centra UCI v Aigle, se Petrovi proměnily hodnoty: „V současné době mám ve Švýcarsku byt, občas za mnou někdo z rodiny přijede, ale po většinu času jsem sám, když samozřejmě pominu závody a cestování. Jestliže jsem v 18 letech byl rád, že se osamostatním od rodičů, tak dneska, zvláště když tu mám přítelkyni, se hrozně rád do Čech vracím. Můžu už docela porovnávat. Jsem rád, že jsem z Česka! A všichni tu můžeme být rádi, jaké to tu zatím máme!“

Trio nejlepších v kategorii U23 (zleva): Petr Kelemen, Mathias Vacek, Jakub Ťoupalík