Petře, kam řadíš z pohledu svých dosažených výsledků 2. místo na Strade Bianche di Romagna?

Určitě mezi nejlepší, které jsem dosud dosáhl. Přece jenom se jedná o slavné Strade Bianche pro kategorii do 23 let, takže to beru vcelku za dobrý výsledek (úsměv).

V čem je tenhle závod srovnatelný se Strade Bianche pro elitu a v čem se liší?

LišÍ se vzdáleností a počtem gravel sektorů. Pro nás byl závod vyměřen na 160 km s deseti gravel sektory po rovině nebo v kopci. Dohromady to dalo přibližně 20 km. Celkové převýšení činilo 2300 metrů. Co se mi na závodě asi nejvíce líbilo, bylo finální 2,5 km stoupání  s dojezdem na kostkách k “hradu” na vrcholku kopce. První kilometry byly vlastně takové dvě 200 metrové prudké stěny kolem 18-20 procent. Cíl tedy nebyl v Sieně, ale připadal jsem si jako v cílovém městě velkého Strade.

Ve startovní listině převládaly italské týmy. Italů bylo na startu skoro čtyřicet procent. Jaká vlastně byla úroveň konkurence? A jaká prestiž tohoto závodu?

Závod se jel poprvé jako hodnocený UCI, takže převládaly sice italské týmy včetně Bardiani-CSF-Faizané, Colpack Ballan atd., ale nechyběly ani nejlepší světové týmy, které se soustřeďují na kategorii U23, jako je Lotto Soudal U23, Hagens Berman Axeon, Astana Qazaqstan Development Team apod., se kterými se setkáváme na nejvýznamnějších světových závodech pro tuto kategorii. Jeli zde i jezdci s World Tour smlouvou. Prestiž závodu je srovnatelná se všemi ostatními velkými závody pro kategorii U23. Přece jenom se jedná o známý závod, jako je Strade!

S čím šel tvůj tým do závodu? Byli určeni lídři?

Do závodu jsme šli s tím dosáhnout co nejlepšího výsledku. Měli jsme dvě taktické varianty. Jedna z nich byla, že se budu snažit dojet do cíle sám, případně druhá počkat do závěru s Angličanem Seanem Flynnem, takže jsme měli dva lídry na závod.

Jak závod probíhal z tvého pohledu, dařilo se plnit týmovou taktiku?

Snažil jsem se tvořit závod hned od začátku, kdy jsme utvořili únik cca 10-12 jezdců, který vlastně dojel až do cíle s pár změnami ve složení skupiny. Někteří odpadli z tempa, ale zase přijela skupina 5 lidí z balíku s týmovým kolegou Flynnem. Celý den jsem strávil v úniku, 155 km ze 160. V závěru jsem se cítil dobře a snažil se dělat rozdíly v kopci. 10 km před cilem mě ale ve sjezdu sjeli. Nechal jsem to tedy na závěrečný kopec, v němž jsem vítěznému Irovi několikrát nastoupil, ale nakonec mě překvapil 300 metrů před cílem a už jsem ho nestačil dojet.

Byl pro tebe tvůj výkon překvapením, nebo jsi právě do této doby směřoval svou přípravu?

S týmem jsme měli připraveno několik vrcholů na první část sezóny a tento závod byl jedním z nich. Spolu s nadcházejícím baby Girem. Se svým výkonem jsem byl spokojený a jsem rád, že jsem konečně po různých komplikacích v průběhu první části sezóny zase našel formu!

Dosud si v novém týmu výsledkově příliš nezaujal, najednou tenhle super výsledek. Čím to bylo?

Trošku mě provázela smůla v průběhu začátku sezóny. Na jednorázovkách ve Francii a etapáku v Belgii jsem byl dlouho nemocný. Před startem Liege-Bastogne-Liege jsem celou noc prozvracel. Ve zbytku závodů jsem musel pracovat pro tým. Paris Roubaix bylo zrušené atd. Ale naštěstí to vyšlo na Strade a doufám, že i na Giru se bude dařit.

Za poslední tři roky třetí tým, v kterém působíš. Po CCC Development a Elkov-Kasper nyní švýcarský Tudor. Můžeš tedy porovnávat. Jsi ve švýcarském týmu spokojený?

Ve Švýcarsku jsem maximálně spokojený. Co se týče týmu, nemůžu nic vytknout, vše funguje, jak má, což je vidět i na výsledcích týmu. Máme super zázemí a ještě lepší závodní program. Jsem rád, že tady mohu jezdit. Navíc pro příští rok má tým ambice postoupit do kategorie ProConti.

Proč jsi odešel právě do tohoto týmu? Měl jsi i jiné nabídky, připadalo v úvahu pokračovat v Čechách?

Po minulé sezóně jsem řešil angažmá s Astanou, ale bohužel nezbylo místo. To samé s DSM týmem, kteří mě kontaktovali už z jara. Měl jsem možnost zůstat v Česku, ale myslím si, že ta velká cyklistika se odehrává hlavně v zahraničí a do Čech se snad budu moci vrátit vždycky. Zvažoval jsem nabídku od Švýcarů už minulý rok, ale komplikovala to covidová situace. Letos už se vše uklidnilo a já vidím, jak tenhle tým dělá každý rok velký pokrok. Také už jenom kvůli tomu, že se jedná o Švýcarsko a hlavní tváří týmu je legenda Fabian Cancellara.

Sezónu jste začali jako Swiss Racing Academy. Brzo jste ale změnili název, a tím i dresy. Hledalo vedení dlouhodobě titulárního partnera nebo to byla "náhoda"?

Tudor je mateřská firma od Rolexu. Vlastně Tudor rovná se Rolex, takže hodinky. Vše bylo už předem domluvené od minulého roku, ale my jsme nic netušili. Vše jsem se dozvěděl až v březnu.

Na jakém principu vlastně tým funguje, co je jeho hlavním cílem?

Tým byl vlastně minulý rok kontinentální tým především pro Švýcary. Od letošního roku chtěli udělat nový koncept zaměřený na závodníky U23 také především pro Švýcary a plus pár lidí ze zahraničí. Pro příští rok by měl tým fungovat obdobně jako norský UNO-X nebo italská KOMETA, ale teprve uvidíme, co bude.

Máš podepsáno "jen" na rok. Je sice brzo, ale jaké jsou tvoje hrubé představy o dalším působení, je už něco rozjednáno či dokonce dohodnuto?

Ve Švýcarsku se mnou počítají i na příští rok, ale nic podepsaného ještě nemám. Manažer také jedná s dalšími dvěma World týmy, tak uvidíme co z toho dopadne.

Loni jsi reprezentoval na Závodu míru U23. Letos se na tebe v nominaci nedostalo. Byl jsi určen jako druhý náhradník. Je to velké zklamání?

Na Závod míru jsem se určitě těšil, jako každý rok, co jsem v reprezentaci figuroval ve všech závodech, co kategorie U23 jezdí. Bohužel letos jsem se do nominace nevešel, nedá se nic dělat, jedu dál podle týmového programu. Trochu mě to mrzí a zároveň překvapilo, a asi nejsem jediný (úsměv). Český svaz cyklistiky a reprezentační trenér určitě vědí, co a kdo je pro tento závod nejlepší, aby reprezentace dosáhla na dobrý výsledek, a já to respektuji. Každopádně naší reprezentaci přeji hodně štěstí.

Blíží se Mistrovství České republiky, máš v tomto směru nějaké "vyšší" ambice? Okruh v Mladé Vožici je údajně profilově velmi náročný, ty patříš mezi profesionály, kteří se obvykle nemohou opřít o početnější týmovou podporu.

Uvidíme, jak budu vypadat po baby Giru (pozn. 11.-18.6.) Přece jenom mistrovská časovka se jede pět dnů po skončení Gira, což není úplně ideálni. Navíc jsem se na ni v posledni době moc nezaměřoval, ale ani nevypustil. Rád bych na MČR zajel dobrý výsledek. Silniční okruh mi přijde spravedlivý, ale nebude to lehké s početní převahou Elkovu a ATT Investments.

Je tvým cílem reprezentovat na ME a MS? Co musíš podle tebe udělat, abys byl nominován?

Mistrovství Evropy i světa byly jedním z mých velkých cílů pro letošní sezónu, jak už v časovce, tak v silničním závodě. Rád bych se na ně dobře připravil, ale se systémem nominace na tyto závody je to velice obtížné. Nevím, co víc bych pro to mohl udělat. Myslím si, že pět let v reprezentaci prokazuji, ať už výsledkově nebo týmově, dobrou práci. Ovšem dělat nominace na základě nedojetého závodu Českého poháru, kde nebyli ani všichni reprezentanti, jako tomu bylo v případě Kyjova a Závodu míru U23, mi přijde absurdní. Doufám v nominaci.

Kteří lidé kolem tebe měli a mají největší pozitivní vliv na tvůj cyklistický rozvoj?

Nejvíce asi rodina a to dlouhodobě, bez nich bych nebyl tam, kde jsem. Aktuálně také přítelkyně a plno dalších lidí. Snažím si udržovat stálý kontakt s dobrými lidmi, které kolem sebe mám. Například se Zdeňkem Štybarem nebo trenérem Alešem Kroužeckým.

Baví tě pořád cyklistika, nebo je to  leckdy "jen" tvrdá práce. Přemýšlíš o cyklistických cílech v dlouhodobějším horizontu i více let?

Cyklistika je můj život. Jsem rád, že mohu dělat to, co mě baví a co je zároveň má práce. Občas je to teda dřina, ale to k tomu patří. A určitě vše plánuji do budoucna, ať už angažmá nebo vrcholové cíle.

Petře, děkuji za rozhovor a přeju, ať se i nadále daří!