„Myslím, že jsem během posledních let vyrostl v mnoha směrech. Moje kariéra se vyvíjela super rychle. Do světa profesionální cyklistiky jsem přišel ve srovnání s jinými později a musel jsem se všechno naučit hodně rychle. Musel jsem se naučit jezdit a hlavně trpět. Nejsem cyklistický terminátor,“ řekl pro CyclingNews bývalý skokan na lyžích, který do světa WorldTour vstoupil v týmu s dnešním názvem Jumbo-Visma až ve 26 letech.
6. etapa Paris-Nice
Má tedy za sebou ve svých 32 letech teprve šestý rok v nejvyšší divizi. Jak vypadá inventura 177 cm vysokého a 65 kg vážícího Slovince za rok 2021?
52 závodních dnů, 4 etapové závody, 9 jednorázových a z nich pouze 2 v kategorii Pro, vše ostatní v nejvyšší kategorii UCI, 2 vyhrané etapáky, 11x první na pásce, 10 dalších pódiových umístění, 2 prvenství v bodovací a 1 ve vrchařské soutěži. Vypadá to skvěle. Nebýt pádu na Paris-Nice, který ho připravil o celkové prvenství, a hlavně nebýt pádu na Tour de France, který ho poslal předčasně domů.
Přesto Primož říká: „Tenhle rok se povedl. Užil jsem si ho od začátku do konce.“
6. etapa Itzulia Basque Country
Zmapujme si tedy jeho letošní sezónu detailněji.
Zahájil ji v březnu na Paris-Nice (2.UWT), vyhrál tři etapy a do poslední nastupoval s náskokem 52 sekund na Maximiliana Schachmanna (Bora-hansgrohe). V poslední etapě dvakrát spadnul, Bora toho využila a o vítězství přišel.
Na začátku dubna se vydal do Baskicka (2.UWT). Vyhrál úvodní časovku. Ve 4. etapě ho přeskočil v průběžném pořadí McNulty (UAE). Ovšem v závěrečné horské etapě odjel Roglič s Gauduem (Groupama-FDJ) a spravedlivě se podělili: Gaudu etapu a Roglič Baskicko. Už podruhé v kariéře.
Valonský šíp
V druhé polovině dubna přišly na řadu tři ardenské klasiky (1.UWT). Nejlépe se Rogličovi vedlo na Valonském šípu, kde v závěru na Mur de Huy nestačil pouze na Juliana Alaphilippa (Deceuninck-QuickStep).
Pak o něm nebylo dva měsíce slyšet, než se v závěru června postavil coby jeden z nejžhavějších favoritů na start Tour de France. Jenomže hned třetí etapa plná pádů znamenala pro Rogliče, který se jako jeden z mnoha také tvrdě poroučel na asfalt, velké komplikace. Ztratil spoustu času, ale hlavně musel na vyšetření do nemocnice. Následky pádu vedly nakonec k tomu, že do 9. etapy nenastoupil.
3. etapa Tour de France
Odpočinul si, dal se do kupy a o tři týdny později byl v Tokiu, kde se soustředil především na olympijskou časovku, v níž posléze všechny své soupeře deklasoval, když druhého Toma Dumoulina (Jumbo-Visma) porazil na 44 km o minutu.
Čtrnáct dnů poté už stál zase v plné formě na startu španělské Vuelty. V úvodní 7km jízdě na čas se ujal vedení, v průběhu celého závodu se nenacházel v průběžném pořadí na horším než 3. místě, v etapě k jezeru Covadonga, kde dorazil na vrchol cílového stoupání o více jak 1,5 minuty dříve než jeho pronásledovatelé, se vrátil do čela a svou suverenitu stvrdil v závěrečné časovce na 34 km. Vuelta byla už potřetí jeho.
Olympijský vítěz v časovce jednotlivců
O další tři týdny později ho čekal závěrečný seriál jednorázových závodů. Na MS na konci září neuspěl, zato v Itálii v první dekádě října nejprve ovládl Giro dell´Emilia, kde si zopakoval vítězství z roku 2019, a poté Milano-Torino, aby sezónu zakončil 4. místem na prestižní Lombardii.
Svými výsledky se zařadil na 3. místo v žebříčku UCI za Tadeje Pogačara (UAE) a Van Aerta (Jumbo-Visma).
17. etapa Vuelta a Espaňa
Ne všechno se povedlo, ne všechno šlo ideálně. Jenže šampiona nedělají jen nohy: „Potíže v životě vnímám spíše jako výzvu než jako problém. Chci žít šťastný život. A cyklistika mě dělá šťastným. Baví mě závodit, dělat všechny tréninky a překonávat všechnu tu bolest a utrpení.“
Pokud se nestane nic nepředvídaného, přijede Primož Roglič v létě příštího roku ucházet se popáté o vavřín nejcennější, vítězství na Tour de France. V roce 2018 tu skončil 4., o rok později dal přednost dvojboji Giro (3.) – Vuelta (1.), aby v roce 2020 držel žlutý dres ještě před předposlední etapou, jíž byla časovka končící výjezdem na Planinu krásných dívek, kde však dostal tak naloženo od krajana Tadeje Pogačara, že o vítězství přišel.
Giro dell´ Emilia
Roglič vyfasoval od pánaboha talent pro cyklistiku, zvláště pak pro nejtěžší etapové závody, jaký se jen tak nevidí. Je skvělý v kopcích, ale na rozdíl od řady čistokrevných vrchařů disponuje schopností dynamického zrychlení a nemá problém ani se změnami tempa. Pokud je skvělý v kopcích, jaký přívlastek mu přidělit u jeho časovkářských schopností? Tak třeba excelentní. A k tomu všemu dokáže velmi dobře zaspurtovat z očesané skupiny nejodolnějších. A tahle kombinace ho předurčuje k vítězstvím na Grand Tours. Což dokázal už třikrát ve Španělsku.
Jenomže aby mohl v klidu usednout na cyklistický Olymp, potřebuje vyhrát i ve Francii. Nemá a nejspíš ani nebude to mít jednoduché, jelikož jeho země zplodila o devět let později stejně dokonalého cyklistu: Tadeje Pogačara. A předpokládejme, že i on přijede na Starou dámu. S cílem získat ji potřetí za sebou.
Milano-Torino
