Pět nejlepších závodníků loňského ročníku letos chybí ve startovní listině. Loňský vítěz Dylan Teuns je nemocný, rekordman Alejandro Valverde ukončil kariéru, Aleksandr Vlasov dal přednost Tour of the Alps, Julian Alaphilippe není po pádu připraven závodit a Dani Martínez naskočí až na start Lutych-Bastogne-Lutych. Znamená to, že největší šanci má loni šestý Michael Woods? Pokud bude na začátku kilometrového stoupání Mur de Huy na dobré pozici, rozhodně má dobrou šanci na vítězství, protože strmá stoupání miluje.
Trasa středeční klasiky Valonský šíp se v posledních letech nijak dramaticky nemění a vlastně vždy rozhoduje až cílové stoupání. Museli bychom hluboko do minulosti, abychom se dostali k poslednímu vítězi po delším úniku. Znamená to, že dlouhé úniky jsou odsouzeny k neúspěchu? Jedou se tři okruhy s přejezdem stoupání Ereffe, Cherave a Huy. Takže příležitostí k útokům je dost, jenže ujet a nebýt dostižen je extrémně těžké. 37 kilometrů před cílem se vyjíždí na Mur de Huy a to se zdá být příliš daleko před cílem. Ereffe a Cherave nejsou tak tvrdé.
Sám Pogačar by mohl vyzkoušet dlouhý únik, ty mu totiž jdou nejlíp a Huy mu vyloženě nesedí. Pokud se rozhodne být konzervativní a počká si na poslední kilometr, má k dispozici dostatečně silný tým, aby ho dovezl na dobrou pozici pod kopec (to se loni nepodařilo, Pogačar byl příliš vzadu, musel se probíjet a chyběly mu síly v rozhodující pasáži) a mezitím zlikvidoval všechny pokusy o únik. Na druhou stranu, pokud se rozhodne vytvořit chaos a bude sám útočit daleko před cílem, Marc Hirschi a Diego Ulissi mohou čekat v pelotonu a šetřit síly na dojezd, kdyby to Pogačarovi nevyšlo. Oba mají na kontě mnohem lepší výsledky než Slovinec, Hirschi vyhrál v roce 2020 a Ulissi byl o rok dříve třetí.
Pokud se bude dojíždět pohromadě, tak velkou šanci na vítězství mají závodníci, kteří vlastně nejsou špičkovými klasikáři. Například Enric Mas je typický vrchař, ale loni v těžkém dojezdu k bazilice San Luca nad Boloňou dokázal porazit i Pogačara. Závěrečný výjezd klasiky Giro dell'Emilia je o něco delší než Mur de Huy a loni na podzim byl Mas silnější než letos na jaře, přesto by mohl uspět. Zejména, pokud se Movistaru podaří zopakovat výtečnou poziční jízdu z loňského ročníku. Před rokem to Mas rozjížděl Valverdemu, letos by měl jet na vlastní výsledek, pokud se v týmu nedohodnou jinak. I Ruben Guerreiro by totiž mohl dojet na pódiu.
Mnozí další potenciální favorité mají zdravotní problémy, například Benoit Cosnefroy je nemocný a možná ani nenastoupí. Mikel Landa řešil podobné potíže, závodit ovšem bude, stejně jako David Gaudu, který kvůli nemoci vzdal Amstel Gold Race.
Mezi horké favority patří už zmíněný Woods, dále Sergio Higuita, velmi rychlý a přitom lehký cyklista. A pak je tu Tom Pidcock, který se zdá být vyloženě prototypem vítěze Valonského šípu. Lehcí a výbušní závodníci tu vyhrávají pravidelně. Pidcock byl na Amstelu velmi silný, dokud ho Pogačar nezlomil na Keutenbergu. Poté mu rychle došly síly, s celkovou délkou se po 90 kilometrech v úniku nedokázal vyrovnat. Valonský šíp je mnohem kratší závod, po necelých 195 kilometrech by měl být ještě dost čerstvý. Šanci na vítězství má ve skutečnosti velkou.
Mezi outsidery zařaďme Victora Lafaye z Cofidisu, Tiesje Benoota (Jumbo-Visma), Bena Healyho (EF) a Mattiase Skjelmoseho z Trek-Segafredo.
Nejspíš rozhodne pozice v pelotonu pod cílovým stoupáním, pokud Pogačar neudělá chybu, bude těžké ho porazit. Ale šanci mají soupeři mnohem větší než v neděli na Amstelu.
