Mimořádně spokojeni po skončení závodu musí být v Arkéa-Samsic, pro něž, coby francouzský druhodivizní tým, jsou domácí francouzské závody důležitější, než pro World Tour týmy. I proto na poslední chvíli k lídrovi na celkové pořadí, Nairo Quintanovi, nominovali špičkového sprintera Nacera Bouhanniho.
Bouhanni získal v průběhu své kariéry pověst zlobivého dítěte a je veřejně známé, že v Cofidisu to hodně jiskřilo mezi ním a Christophem Laportem. A jelikož v roce 2019 nevyhrál jediný závod, nakonec se poroučel právě on. Sáhl po něm Arkéa-Samsic, kde získal pozici jednoznačné sprinterské jedničky, a vypadá to, že mu to zatím hodně svědčí.
Poté, co se rozjel na Mallorce, kde v Trofeo Felanitx dospurtoval 8., odcestoval do Saúdské Arábie na premiérový etapový závod, kde kvůli profilu jednotlivých etap patřil k největším favoritům. Neskončil z pěti pokusů hůře jak pátý, 4x byl na pódiu a jednu etapu vyhrál. O celkové prvenství přišel ve velmi diskutabilním spurtu poslední etapy, kdy se nakonec rozhodčí rozhodli uznat počínání Phila Bauhause jako v mezích pravidel.
Na Tour de La Provence se tým rozhodl Bouhanniho nominovat na poslední chvíli, poněvadž bylo zřejmé, že první etapa bude téměř jistě příležitostí pro sprintery, a jistou šanci měl i v etapě poslední. A jelikož na tento etapák nebyl nominován žádný ze špičkových sprinterů World Tour, byl Bouhanni velkým favoritem sprinterských koncovek. Svou roli zvládl perfektně, když první etapu vyhrál. Žádnou další šanci už sice nedostal a dres vedoucího závodníka musel hned po druhé etapě, která končila na prudkém 3 km kopci, odevzdat, ale to vůbec nevadilo. Co se od něj očekávalo, to splnil.
Lídrem týmu a favoritem na celkové vítězství byl Nairo Quintana. Společně s Bouhannim letošní nejcennější posily týmu, který má ambice postoupit na úroveň World Tour. Když se to nepodařilo letos, uvidíme napřesrok. O co šlo ale víc, byla pozvánka na Tour de France. Bylo možné nepozvat Quintanu a aktuálního francouzského šampiona Barguila, případně Bouhanniho ve francouzském týmu? Těžko, takže se těšme na červenec.
V Provence dali Quintanovi k ruce s výjimkou Bouhanniho celý tým, včetně jeho věrného bodyguarda Winnera Anacony, ale plně se mu dal k dispozici i Warren Barguil.
V druhé etapě dojel Quintana v desetičlenné skupině největších favoritů, kterým ujel o skoro půl minuty mladý Aleksandr Vlasov. Nejspíš Quintana i tým věděli, co dělají, když nechal Vlasova napokoji. Další den v rozhodujícím stoupání všechny včetně Vlasova deklasoval na s nadsázkou druhotřídní závodníky. Nastoupil na metě 7 km a v cíli měl k dobru 1:28 min.!
Kdosi spočítal, že v tomto úseku Mont Ventoux, tj. k výjezdu z lesa do měsíční krajiny, odkud je na vrchol ještě dalších 6 km, ustanovil nový rekord. Údajně o 8 sekund překonal Marca Pantaniho z Tour de France 1994. Sice mu prý hrálo do karet, že první kilometry se jelo mimořádné tempo ve snaze sjet Remi Cagvagnu a že mu také foukalo do zad, ale to jsou nepodstatné spekulace pro toho, kdo sledoval Quintanův výkon na vlastní oči a kdo vidí, o kolik odjel svým soupeřům!
Takže pro Arkéu-Samsic dvě vítězné etapy, dva dny v dresu vedoucího závodníka, vítězství v nejcennější klasifikaci jednotlivců a po Astaně druhý nejvyšší počet UCI bodů. Quintanovi jeho vrchařské schopnosti a aktuální forma přinesly ještě 3. místo v bodovací soutěži.
Spokojeni mohou být i v Astaně. Dosud v této zatím krátké sezóně na třech etapových závodech pouze paběrkovali. Tady konečně něco pořádného předvedli včetně vítězné etapy a jednoho dne v dresu vedoucího závodníka (Vlasov), dvou pódiových umístění a vítězství v bodovací soutěži (Alexey Lutsenko), celkově 2. (Vlasov) a 3. místo (Lutsenko), dres pro nejlepšího mladého závodníka (Vlasov) a vítězství v týmové soutěži! Vino určitě bude chválit.
Druhý v týmové soutěži skončil Groupama-FDJ, jelikož všichni tři schopní vrchaři podali seriózní výkon. Thibaut Pinot 7., David Gaudu 10. a Rudy Molard 19. Vedení týmu se vyjádřilo, že vrchol má přijít v červenci a teď je únor. Na druhou stranu každý závod je příležitostí k úspěchu. Gaudu i tady potvrdil, že patří k nejlepším mladým vrchařům, když v této kategorii skončil 3.
Hodně vidět v průběhu závodu byl EF Pro Cycling. Jednak aktivním pojetím a jednak tím, že nejlepší v kopcích Hugh Carthy dojel na Mont Ventoux 3. a celkově skončil hned pod stupni vítězů. A jelikož slušně přejeli kopce i Kangert a Guerreiro, a Cort trošku překvapivě dokončil 2. etapu na kratším kopci na 4. příčce, dalo jim to na 3. pozici v soutěži týmů.
Pavel Sivakov z Ineosu na nejlepší sice nestačil, ale zastoupil ho Eddie Dunbar celkovým 6. místem a 2. mezi mladíky. A zlatou tečku napsal vítězstvím v poslední etapě Owain Doull. Mezi pozitiva v týmu Sunweb lze řadit pódiové umístění Wilco Keldermana v 2. etapě a jeho celkové 5. místo. Jumbo potěšil výkonností Sepp Kuss, dojel 6. na Mont Ventoux a celkově skončil 8., přičemž se sám nechal slyšet, že byl mile překvapen, jak mu to v této fázi přípravy šlo v dlouhém kopci. AG2R se může těšit ze 4. místa mezi mladíky a 11. celkově Auréliena Parret-Paintra. Sedmé místo v soutěži týmů, před osmi WorldTour týmy, a aktivní pojetí závodění, určitě našlo příznivý ohlas u šéfů domácího ProTour týmu Nippo Delko One Provence. Romainu Combaudovi jeho aktivita v úniku první i poslední etapy přinesla 3. místo ve vrchařské soutěži. El Fares o sobě dal vědět především 14. místem ve druhé etapě.
Co se týče týmů, v jejichž dresu startovali naši cyklisté, pak CCC Team nemusí být vůbec nespokojen. Fausto Masnada dokončil na celkovém 12. místě, tým byl osmý, 21 letý Valter (HUN) překvapil velmi slušným výkonem ve 2. etapě, což přispělo k tomu, že mezi mladíky obsadil 9. místo, Jonas Koch získal vrchařský dres a Jakub Mareczko dojel 2. v první etapě. Celkem slušný oddíl!
NTT Pro Cycling žádný zvláštní důvod ke spokojenosti ale mít nemůže. Jelo se na Pozzoviva, velezkušeného nováčka v týmu, vracejícího se po dlouhé rekonvalescenci. A bylo to hodně znát. V druhé etapě až 31., ve třetí na Mont Ventoux už to bylo lepší: 15. Celkově to dalo na 14. místo. Z minima aktiv lze tedy vyzdvihnout 3. místo Nizzola v první etapě.
Z našich byl Jan HIRT neviditelný. Samozřejmě záleží na tom, jaké tady měl úkoly a na co se připravuje. Jenže i lidi z první desítky celkového pořadí se tu na něco připravovali. Takže 40. na Mont Ventoux a 48. celkově je jen průměr a jako takový ho zaznamenejme. Budeme věřit, že to pravé přijde později.
Roman KREUZIGER se sem jel, obdobně jako v Saúdské Arábii, připravovat na pro něj důležitější závody. Šlo mu prvotně o najíždění intenzivních závodních kilometrů, které jak známo, v tréninku nejde nasimulovat. V první etapě si na úvod vyzkoušel, jaké to je tahat na špici. To samé pak zopakoval v poslední čtvrtině závěrečné etapy. V druhé etapě si podle svých slov vědomě vystoupil před závěrečným kopcem, ale když po závodě viděl, jak dopadli ti, kteří měli být lídry, měl prý raději zůstat vepředu. V nejtěžší etapě mu ve stoupání došlo, což se opět dle jeho slov v této fázi přípravy stává.
„Vím, co mám dělat, abych byl na březnové závody dobře připraven,“ uzavřel Roman Kreuziger hodnocení svého fungování na tomto etapovém závodě. Tak jo, budeme věřit, doufat a fandit.
