Vždyť se podívejme do stránek závodu zmj.cz/cs/budouci-sampioni, to je nespočet zahraničních hvězd silniční cyklistiky: Gianni Bugno, Fabian Cancellara, Tanel Kangert, Michael Kwiatkowski, Olaf Ludwig, Denis Menšov, Uwe Raab, Peter Sagan, Jan Ullrich, Peter Velits, Steffen Wesemann. To když vytáhneme ty nejzvučnější jména.

A letos si určitě musíme zapamatovat jméno belgického juniorského reprezentanta Remca Evenepoela. Vyhrál Závod míru naprosto dominantním způsobem, nenechal nikoho na pochybách, kdo je letos nejlepší. Svým zaměřením je spíše klasikář, jízdním stylem podobný Philippu Gilbertovi, ale i vynikající časovkář - letos vyhrál belgický mistrák o 49 vteřin, třetímu už nadělil 2:30. A sám sebe překvapil v horských etapách, zjistil že mu nevadí ani stoupání v Krušných horách a Českém středohoří.

Letos má už za sebou klasikářská vítězství na Kuurne-Brussel-Kuurne Juniors, Guido Reybrouck Classic a zmíněném mistrovství Belgie. Už jako junior prvním rokem si vloni na podzim dojel pro vítězství na La route des Géants a při La Philippe Gilbert juniors - což je symbolické, protože Gilberta připomíná.

Podívejme se na jeho cestu k terezínskému vítězství:

První etapa a vlastně první vážný únik. Považovali jsme ho za trochu sebevražedný, za útok jednoho z outsiderů. Vzdoroval větru sám hodně dlouho, ale když se vjelo do kopců a vytvořila se osmička lídrů, tak v ní nechyběl a v Litoměřicích si dojel pro páté místo v čase vítěze.

Druhý den dopoledne byla na pořadu časovka a tu umí, potvrdil vítězstvím roli lídra. I když se mu časem vyrovnal dánský reprezentant Mattias Skjelmose Jensen, šel díky bonifikačním vteřinám z první etapy do žlutého trikotu.

Odpolední etapa nevyšla podle jeho představ, ale jen proto, že v závěru rozdělil peloton hromadný pád. Remco dojel 114., ale díky neutralizaci času udržel žlutý trikot.

A byl před námi víkend a dvě horské etapy. Podle předpokladů pro Evenepoela nejtěžší terén, zejména dvojnásobný výšlap na hřebeny Krušných hor v sobotní etapě.

Už na rovinách před stoupáními byl aktivní, ve žlutém trikotu si sám sjížděl uprchlíky, sám nastupoval a odjížděl. Do závěrečného stoupání najížděl ve vedoucí skupině. Potom se dopředu dotáhl Karel Vacek a peloton roztrhal. Vepředu zůstalo šest závodníků a Remco scházel. Jenže kilometr před prémií byl zázračně zpátky. Našel sebedůvěru i v kopcích a byl k neporažení. Poslední kilometr stoupání na Vitišku byl pod jeho kontrolou. V cíli sice podlehl Karlu Vackovi, ale na soupeře nic neztratil, naopak získal.

Sebevědomí z horské etapy z něho udělalo neporazitelného. V začátku poslední etapy spurtoval o rychlostní prémie, bojoval o body na vrchařských prémiích a nakonec se v tvrdém terénu nedělní etapy odpoutal 35 kilometrů před cílem od pelotonu a jel si v sólovém úniku pro etapové vítězství. Pro žlutý trikot, pro trikot nejlepšího vrchaře, pro trikot v bodovací soutěži, pro trikot nejaktivnějšího závodníka. Nic nenechal soupeřům, vše si odvezl do Belgie.

Tak si zapamatujme jméno Remco Evenepoel. Brzo bude hvězdou i mezi profesionály. Smlouvu s americkým profesionálním kontinentálním týmem Hagens Berman Axeon už podepsal. 

Foto Josef Vaishar/cycling.photography, víc fotografií najdete na FB - fotografa