Afrika bude hostit mistrovství světa poprvé v historii. V Africe se závody jezdí, ale porovnáme-li jejich množství a kvalitu z pohledu zúčastněných týmů, pak budou stále ještě dost zaostávat za ostatními kontinenty. V roce 2025 najdeme v kalendáři UCI 15 závodů pořádaných v osmi afrických zemích, z toho je 9 etapových.
Pouze jediný má přidělenu vyšší kategorii než dvojkovou. Je jím Tour de Rwanda v kategorii 2.1. Pokud se podíváme na startovní listinu tohoto závodu v letošním roce, pak v ní uvidíme dva World a pět ProTeams. Rok předtím tam nebyl žádný WorldTeam. V době, kdy to byl ve své 16leté historii závod kategorie 2.2, tedy před rokem 2019, sem týmy z vyšších divizí zavítaly jen sporadicky.
A pokud i tenhle etapák sledujeme detailněji, vidíme netypické tratě, pro Evropana extrémní podmínky a mimořádný divácký zájem. Takže jestliže UCI chce šířit masověji cyklistiku do dosud méně dotčených oblastí, pak Afrika je tím nejvhodnějším místem.
Mimochodem mezi první stovkou pořadí žebříčku UCI za rok 2024 najdeme jediného cyklistu z afrického kontinentu, ovšem zato na 9. místě: Eritrejce Biniama Girmaye (Intermarché - Wanty). V druhé stovce najdeme tři Afričany, všechno Girmayovi krajany, konkrétně na 180. místě Henoka Mulubrhana (Astana Qazaqstan), na 188. Merhawi Kuduse, který přestupuje z Terengganu Cycling Team do Burgos BH, a na 195. Natnaela Tesfatsiona, který opouští Lidl-Trek a přesouvá se do Movistaru.
Mohli bychom tedy čekat, že ne vše by mohlo být z evropského pohledu standardní. Koos Moerenhout se ale vrátil s mnoha pozitivními dojmy.
Co se tedy trasy týče, elitní muži nejprve devětkrát absolvují patnáctikilometrový okruh se dvěma stoupáními: zhruba ve dvou třetinách okruhu Cote de Kigali Golf (0,8 km, 8,1 %) a 2,5 km před cílovým prostorem Cote de Kimihurura (1,3 km, 6,3 %). Následuje jeden přibližně 25kilometrový okruh s jedním dlouhým stoupáním Mont Kigali (5,9 km, 6,9 %), umístěným zhruba 100 km před cílem, a po něm ještě stojka po dlažbě Mur de Kigali (0,4 km, 11 %). Pak se cyklisté vrátí na původní okruh a dají si ho ještě šestkrát. Přitom i do cíle se zhruba 600 metrů stoupá.
„Je to velmi krásná trať. Kromě toho jednoho dlouhého stoupání na velkém okruhu tady není žádné stoupání, které by samo o sobě bylo rozhodující, ale na druhou stranu si není skoro kde orazit. Ve chvílích, kdy byste si odpočinout potřebovali, se musíte začít vypořádávat s dalším výjezdem. Proto si myslím, že uvidíme velké rozdíly. Poslední dvě hodiny závodu budou mimořádně náročné. Ti, jejichž doménou kopce nejsou, mají mizivou šanci. Trať je obtížná i pro silné klasikáře, ale nikoli nutně nemožná co se konečného úspěchu týče," přičemž má Moerenhout na mysli hlavně Mathieu van der Poela, což ale může stejně tak platit i pro Wouta van Aerta a několik obdobných špičkových borců.
"Výhodu budou mít nejen vrchaři, ale také jezdci, kteří dokáží rychle regenerovat. Mimořádně důležitý bude příjem energie v průběhu závodu. S ohledem na rychlé střídání krátkých stoupání a rychlých sjezdů to bude náročné, ale může to být rozhodující s ohledem na udržení energie pro poslední hodinu závodu. Stejně tak příjem tekutin ve specifickém počasí, kdy sice nemusí být nutně extrémní vedro, ale určitě velké dusno. Hodně tekutin se ztratí pocením, takže ani to se nesmí podcenit."
„Pokud bychom trasu ve Rwandě srovnali s tou letošní v Curychu, nemusí se jevit zas o tolik těžší. Rozdíl je v tom, že hlavní okruh v Kigali je krátký, vše na sebe navazuje mnohem rychleji, a v důsledku toho máte jen velmi málo okamžiků na zotavení. To bude charakteristické pro tento šampionát. Samozřejmě je tu také 5475 metrů převýšení, což je opravdu hodně. Ale téhle hodnoty se nedá dosáhnout na jednom stoupání, tyhle metry se nasčítají v průběhu celého závodu.“
A co nadmořská výška? "Kigali se nachází 1500 metrů nad mořem. Ne že bych nutně hned lapal po dechu. Ale vliv na regeneraci v průběhu závodu to mít určitě bude. Navíc konec září je zde začátkem období dešťů. Ale teploty se obvykle pohybují kolem 25 stupňů.“
Takže úplně bez připomínek? „Jednu mám. Pro dramatičnost závodu je lepší, že nejdelší Mont Kigali se pojede jen jednou. Podle mě je ale škoda, že i Mur de Kigali je zařazen pouze jednou a pouze v závodě mužů. Je na něm něco mýtického. Pokud by se tahle stojka jela víckrát, dostala by úplně jiný význam. Jednou ji zvládnete, víckrát to už by bylo úplně něco jiného.“
Kdo tedy má největší šance? „Záležet bude hodně na průběhu závodu. Výškové metry tomu nikdo neodpáře. Pokud by závodníci celý den nepřetržitě zrychlovali, zbude do boje o titul jen velmi málo uchazečů."
Zase tedy Tadej Pogačar? „Je jasné, že s nohama, které ukázal letos, bude největším favoritem. Právě proto, že jde o velmi kompaktní trasu, je dle mého názoru velmi vhodná pro útočníky. Pogačar klidně může zaútočit 100 kilometrů před cílem v onom nejdelším stoupání. Ostatně obdobně jako to předváděl i v Curychu. Ale naštěstí nikdy dopředu nevíte, jak to dopadne, a to je dobře,“ zakončil své povídání pro WielerFlits Koos Moerenhout.
