Hodnotit závod lze z různých hledisek. Záleží na tom, s jakými cíli kdo na tento podnik přijel. To znamená, kolik získal vítězství, kolik dosáhl dílčích úspěchů, jak byl aktivní, jak kvalitně potrénoval v závodním rytmu, kolik si připsal UCI bodů atd.
Podívejme se na úspěšnost podle posledně jmenovaného kritéria: UCI bodů. Nejvíc se jich uděluje za celkové pořadí, potom za etapy a nakonec za den strávený v dresu vedoucího závodníka.
Nepřekvapí tedy, že nejúspěšnější byl Deceuninck Quick-Step s 265 body, v jehož dresu zvítězil Remco EVENEPOEL. Jenže 2. místo kolumbijského kontinentálního týmu Medellin (175) už jistým překvapením být může, zvláště když se na něm podílel největším dílem 43 letý Óscar SEVILLA. Národností sice Španěl, ale dlouhodobě žijící s rodinou v Bogotě a pravidelně trénující se současnými nejlepšími kolumbijskými cyklisty, jakým je třeba Bernal. Na třetím místě UAE-team Emirates (170) se samozřejmě hodně podílel Fernando GAVIRIA, ale největší počet přinesl do společné pokladny 21 letý Američan Brandon MCNULTY svým 4. místem v celkovém pořadí.
Závodu se zúčastnilo celkem 6 World Tour týmů a všechny se nakonec vměstnaly z pohledu UCI bodů do desítky, ale ne všechny mohou být úplně spokojeny.
Platí to zejména pro Movistar, v jehož dresu se dobře předvedl časovkář Nelson OLIVEIRA, který moc neztratil ani v královské etapě, ale určitě víc se čekalo od domácího Eduarda SEPÚLVEDY. I když oni do Argentiny neposlali úplně to nejlepší, čím v současnosti disponují, takže vítězství v týmové soutěži nakonec není až tak špatný výsledek.
Obdobně lze hodnotit vystoupení týmu Bora-hansgrohe. Peter SAGAN se tady rozjížděl před důležitějšími cíli jeho letošní sezóny, a než v březnu nastoupí ke Strade Bianche, čeká ho ještě vysokohorský kemp v Kolumbii, ale pouze jedno pódiové umístění za 2. pozici v poslední etapě není asi úplně to, co si tým od něho sliboval. I když jeho komerční potenciál nijak neutrpěl, protože jednak budí zájem, kamkoli přijde, a jednak třeba v královské etapě vydržel vepředu až do závěrečných kilometrů a patřil k nejaktivnějším v čelní skupině. Spíš je otázkou, jak moc jsou v týmu spokojeni s 13. a 14. příčkou Poljanského, resp. Fabbra. Což platí zvláště pro prvně jmenovaného, jelikož Fabbrovi je 24 let a do týmu přišel letos z Katushe, takže jeho 9. místo v časovce a 20. na Alto Colorado jsou jistým příslibem do budoucnosti.
Naopak Israel Start-Up Nation se zaměřil téměř výhradně na sprinterské dojezdy, když nominoval hned čtyři rychlíky, a nejspíš jim to přineslo ovoce, jaké si představovali. V závěrech etap byly jejich bílo-modré dresy vždy hodně vidět a nikdy ve sprinterských etapách nechyběli v první desítce. Nejúspěšnější se z tohoto pohledu vyvrbil Rudy BARBIER, který tu z 5 pokusů byl 3x na stupních vítězů a jednou 6. Spokojenost v týmu panovala samozřejmě hned od počátku, jelikož Barbier ovládl už první etapu a v dalších své mimořádné závěrečné zrychlení opakovaně potvrzoval.
Cofidis přišel hned v první etapě o Christopha Laporta, a Piet Allegaert ho nedokázal v závěrech etap plnohodnotně zastoupit, přestože se snažil. Ovšem do kopců a na celkové pořadí měli Guillaume MARTINA a ten určitě nezklamal. Zvláště když v královské 5. etapě patřil v závěru k nejaktivnějším, což mu nakonec vyneslo 4. místo v etapě a důležité body do soutěže o vrchařský dres, který také skutečně potom získal. A celkové 7. místo též není špatným počinem.
Z ProTour celků, kterých tu bylo 5, opět prokázal mimořádné kvality italský Androni Giocattoli-Sidermec. Mattia Bais byl aktivní v průběhu etap a pokoušel se o dres nejlepšího vrchaře. Sprinter Manuel Belletti, který se v závěrečných kilometrech mohl spolehnout na svůj tým v boji o pozice, neskončil ve sprinterských dojezdech hůře jak 12., přičemž hned v 1. etapě dojel 2. a v posledních dvou vždy jen místo pod stupni vítězů. Ale hlavně Miguel FLÓREZ úžasným závěrem ovládl královskou etapu! Všechny tyto aktivity vynesly tým Gianni Savia z pohledu UCI bodů na 5. pozici před 4 WT týmy.
Místní, myšleno argentinské a jihoamerické celky, se sice tu více, tu méně snažily zviditelnit, ale na úplně nejlepší nestačily. Když tedy budeme tímto způsobem posuzovat 10.-12. místo v celkovém pořadí. Nejlepším byl z tohoto pohledu Juan Dotti z místního sanjuanského týmu, který si 10. příčku zajistil vyrovnaným výkonem v obou rozhodujících etapách: 12. v časovce i horské etapě.
Výjimkou je ovšem jeden z nejlepších jihoamerických týmů současnosti Team Medellin. Óscar SEVILLA i ve svém pokročilém věku byl nejen rovnocenným soupeřem těm nejlepším, ale v mnohém je předčil, když v časovce dojel 3. a v 5. etapě 2. Druhým nejviditelnějším mužem tohoto týmu byl Cesar PAREDES, který o dres nejlepšího vrchaře přišel až v poslední možné chvíli a jeho celkové 8. místo je samozřejmě výborné. A protože k ruce měli oba i velmi solidní tým, skončili nakonec v týmové soutěži o pouhých 50 sekund hned za Movistarem.
Z jednotlivců zaujal, a to pořádně, Filippo GANNA (Ineos) v dresu italské reprezentace. To, že dojel 2. v časovce, překvapením nebylo. Ale to, že v horské etapě stačil vrchařům, určitě jisté překvapení je. Byť šlo o sice dlouhatánské, ale nepříliš příkré stoupání. Když se však podíváme do análů z před dvěma roky, kde zjistíme, že Filippo v totožné etapě dojel 6., což mu nakonec, po vyškrtnutí Najara, vyneslo celkové 2. místo za Sevillou, tak vlastně ani k překvapení není důvod.
Deceuninck Quick-Step, jako dlouhodobě nejlepší tým světa, netroškařil a přijel se sestavou na celkové pořadí i na etapy. To první se povedlo, přestože nastaly komplikace: jednak po 2. etapě musel závod opustit pro žaludeční potíže Julian Alaphilippe, a jednak v nejtěžší etapě se nechali zaskočit svými soupeři na větru, průběžně vedoucí Remco EVENEPOEL se ocitl ve druhé skupině a určitou dobu to nevypadalo pro tým i Remca vůbec dobře. Měli však štěstí v neštěstí: vzadu zůstal i třetí muž průběžného pořadí Sevilla, vepředu se jelo kontraproduktivní tempo, které první skupinu očesalo natolik, že začali v té chvíli chybět domestici, a konečně Evenepoel prokázal své mimořádné nadání tím, že se hlavní měrou postaral o sjetí obou v té době už rozbitých skupin.
Co se týče jednotlivých etap, od Álvara HODEGA se určitě čekalo víc. Dvě třetí místa jsou na ambice tohoto celku hodně málo. Navíc nešlo ani tak o taktické chyby, ale Hodeg prostě nestačil rychlostně. Když začal sprintovat z první pozice, tak ho přejeli, když kvůli tomu nechával sprint až na poslední desítky metrů, neměl patřičné zrychlení. A to se mohl spolehnout na perfektní vláček svých rozjížděčů.
Zdeněk ŠTYBAR měl na závodě trojjediný úkol a cíl: pomáhat týmu, pokusit se o úspěch, bude-li příležitost a výkonnost, a nabrat kvalitní závodní kilometry směrem k jarním klasikám, kde leží středobod jeho snažení v první polovině sezóny. Všechno naplnil měrou vrchovatou! V závěrech etap byl posledním, kdo posílal Hodega do sprintu. V královské etapě zůstal jako jediný z týmu v první skupině, když se peloton roztrhl na dvě části, a vracel se k Evenepoelovi, aby mu v rámci svých možností pomohl dojet dopředu. Časovku jel jako test výkonnosti a bylo z toho velmi solidní 17. místo. Ale hlavně: totálně zaskočil soupeře v 6. etapě a razantním nástupem jim vyrazil z ruky všechny trumfy a etapu vyhrál! Skvělé představení od našeho současného nejlepšího silničáře.
Vuelta a San Juan Internacional 2020 byla vydařeným ročníkem, předvedla zajímavou a leckdy i dramatickou podívanou a pro nás je skvělé, že i se silnou českou stopou.
Jihoamerické „turné“ pokračuje od 11. února sedmi etapovým Tour Colombia 2.1, na který se přijedou předvést snad všichni Kolumbijci, kteří jsou na soupiskách týmů první a druhé ligy, včetně cyklistů z nejlepších domácích týmů. A jelikož je cyklistika, na rozdíl od Argentiny, v Kolumbii mimořádně populární, lze opět očekávat mimořádné výkony domácích jezdců doprovázené mimořádnou diváckou kulisou.
Jen škoda, že nelze závod sledovat prostřednictvím Eurosportu.
