Simono, závod nezačal ideálně: první etapa, kolize civilní motorky se sběrákem a zrušená etapa.

Ano, závod se vyvíjel moc pěkně, celodenní únik dvou závodníků z estonského Tartu a polského Chrobry Scott byl zpestřením hned od prvního kola. Náskok vyrostl až téměř na 15 minut, bylo docela vedro a bylo vidět, že peloton vůbec nikam nespěchá. Byla jsem celý den vyložená ve střešním okně, protože uvnitř vozu bylo hodně teplo a klimatizace mi nedělala dobře, tak jsem se docela opálila (smích). V pátém z osmi kol za to peloton vzal a na začátku sedmého okruhu už měli uprchlíci pouze 3 minuty. A v tom přišlo hlášení, že uprchlíci dojeli k uzavřené křižovatce, kde havaroval civilní motorkář, který nerespektoval uzavření provozu a předjel odstavené kamiony a čelně se srazil s projíždějícím sběrným vozem závodu. Naštěstí se pouze polámal: zlomená žebra, klíční a stehenní kost a po příjezdu záchranářů byl již stabilizován a odvezen vrtulníkem do nemocnice. Navíc se lehce zranil náš rozhodčí ve sběrném voze, když si při nárazu na palubku roztrhl kůži na koleně. Řidič sběráku byl samozřejmě velmi otřesen, ale hned od počátku bylo jasné, že jde o chybu motorkáře, což také Policie okamžitě potvrdila. Etapu jsem anulovala především z důvodu, že kdyby se závod vyvíjel normálně, jednoznačně by peloton oba závodníky v úniku sjel, tím pádem by 3 minuty náskoku nebyly spravedlivé, zvláště v závodu, kde se jede na okruzích o vteřiny. Takže začátek po koronakrizi nic moc. Alespoň jsme se s organizátorem a UCI domluvili, že po anulované etapě necháme 4 závodníkům časové bonifikace ze dvou rychlostních prémií, které jsme jim přidali do průběžného hodnocení po 2. etapě. Alespoň 2 vedoucí závodníci si to za celodenní 130 km únik zasloužili. A díky tomu si sekundu vyjel i Petr Kelemen z CCC Development týmu. 

Ani v dalších dnech ale komplikace neskončily...

No už jen v krátké časovce druhý den, která se tedy stala spíše prologem. Původně měla 2,9 km, takže sprinterská trať v uzavřeném sportovním areálu. Trať také vedla velmi technickou pasáží, která byla však v době rozjíždění závodníků uzavřená, jelikož se tam nacházelo veřejné parkoviště. Bohužel ani 5 minut před startem ještě nebyla brána do tohoto úseku otevřená a závodníci si stěžovali, že si to nemohli adekvátně projet. Navíc začalo lehce pršet... Takže jsem rozhodla o zkrácení o technický úsek a jelo se to jako loňský prolog, tedy pouze okruh tam a zpět. Zde nám udělal radost opět Petr Kelemen, který si dojel pro třetí místo. Ovšem druhé pole závodníků již jelo za vydatného deště, takže ti byli jednoznačně znevýhodněni. Ale na takto krátké trati nešlo o velké časové rozestupy. Jen jsem se modlila, aby nepřišlo už nic dalšího. A musím říci, že to pomohlo, třetí a čtvrtá etapa byla ukázková.

Předzávodní porada rozhodčích s vedoucími týmů.

Bylo hodně obtížné zachovat chladnou hlavu?

Tak to je téměř vždy a ti kdo mě znají, vědí, že se snažím ke všemu přistupovat hodně zodpovědně. Takže i závodníci vědí, že se na mě mohou kdykoliv obrátit a já to prostě vyřeším. Řešené situace navíc byly docela jasné. Uzavřená silnice nedovolovala pokračovat dál a kromě zraněného motorkáře se účastníkům závodu nic nestalo a uzavření toho 400m úseku na časovce organizátor pochopil. V třetí i čtvrté etapě spadl peloton v ochranné zóně 3 km do cíle, takže také nebylo moc co řešit. Navíc bylo docela dost pádů, kluci nebyli viditelně po koronakrizi ještě pořádně rozježděni, takže jsem vlastně neřešila ani žádnou pořádnou baráž (úsměv).

Došlo k nějakým názorovým střetům například s vedením týmů?

Vůbec. Tedy alespoň za mnou nikdo z šéfů týmů nepřišel. Asi se mě bojí (smích). Jen po poslední etapě přišel protestovat závodník Aniolkowski z CCC Development týmu, který si stěžoval na špatný sprint závodníka z Felbermayr Simplon, který pak skončil ve spurtu na 2. místě. Ale všechna videa, která jsem měla možnost vidět, ukazovala, že od započetí spurtu jel celou cílovou rovinku ten přední závodník v přímé lince a to, že se závodník CCC nedokázal včas dostat od bariéry, byla jeho chyba. Pořadí jsem potvrdila tak, jak projeli cílem. Aniolkowski tedy až na 4. místě. Vloni byl zde celkově první, letos jel s číslem 1, ale ani tak neměl pravdu.

V Polsku z českých týmů startoval Topforex Lapierre ...

Jaké bylo zajištění závodu po stránce ubytování, stravy, bezpečnosti atd.?

Nemohu posoudit, jak byly ubytované týmy a jakou měly stravu, ale nikdo si stěžovat nepřišel, z loňska vím, že je to zde vždy na velmi dobré úrovni. Co se týče bezpečnosti, dlouhodobě zde spolupracují policisté a hasiči, a schopní motomaršálové, takže velmi kvalitní zajištění.

Jsi přísná? Bylo hodně pokut?

Musím říci, že jsem závodu nechala hodně volný průběh, prakticky jsem penalizacemi jen vyhrožovala, pokud to nebylo nic závažného. Závodníci byli takoví natěšení na první závod po koronakrizi, tak jsem vždy jen vylezla ze střešního okénka a bylo jasné, že ty bidony musejí předávat, jak se má (úsměv). Do poslední etapy šlo vždy jen o WARNING. Nicméně v poslední etapě to schytal Slovenský národní tým za neregulérní opravu kola a polský tým Piaseczno za dotahování závodníka po defektu na mechanickým vozem vlevo podél konvoje mechanických vozidel. Když pak šéf týmu nereaguje na kolegy v konvoji a na motorce, tak se nedá nic dělat.

... Tufo-Pardus Prostějov ...

Je těžké měřit padni komu padni, když jsou na startu české týmy?

Hezká otázka, na kterou je ale jen jediná odpověď - samozřejmě. Samozřejmě mě nenechává chladnou, když vidím, že máme kluky na bedně, zastavím se a pogratuluji. Ale všichni vědí, že jim to nedaruji, pokud budou zlobit (úsměv). Něco o tom ví tým Topforex Lapierre, který si v loňském ročníku Dookola Mazowsza vykoledoval pěknou sumičku.

Jak jsi ze svého pohledu viděla to, co na trati předváděli naši cyklisté? Vyfouknout první dvě místa Polákům na jejich půdě a ve značné početní převaze vypadá jako husarský kousek. 

To si vůbec nemyslím. Elkov Kasper přivezl do Polska kvalitní kádr a jasnou představou. A o Danovi Turkovi z Israel Cycling Academy není vůbec proč pochybovat. I organizátoři, moderátoři či týmy, se kterými jsem mluvila, mají před kluky velký respekt a mají je rádi. Někteří z nich v polských týmech jezdili nebo naopak Poláci u nás. Viděla jsem i přes hygienická doporučení poplácávat se, objímat se. Určitě jsem nezaznamenala žádná mrzeníčka (úsměv). Navíc jsem se dozvěděla, že např. CCC Development Team neměl žádnou velkou strategii a kluci dostali šanci ukázat každý, co v něm je, takže jel prakticky každý sám za sebe a my víme, že silniční cyklistika, ač se to někomu nemusí zdát logické, je týmový sport. Takže za mě naprosto zasloužená ocenění.

... a Elkov-Kasper.

Oddechla sis, když závod skončil a tím i tvoje odpovědnost, nebo ti bylo smutno, že už to končí?

Pokaždé v cíli závodu či poslední etapy, když vím, že jsou všichni účastníci živi a zdrávi, posílám tam nahoru velký dík. Když pak někdo přijde a hudruje, že kdesi cosi, tak to se dá vždy vyřešit, ale hlavní je pro mě to, že jsou všichni v pořádku. A můžou se těšit na další závod. Takže ano, oddechnu si a spadne mi velký kámen ze srdce. Už si pomalu začínám říkat, že bych to měla zabalit, protože to určitě nervy jsou, ne že ne, ale pak vše opadne a já se vlastně těším na další závod. 

Znáš svoje další rozhodcovské delegace?

Právě jsem se dozvěděla, že UCI potvrdila předvýběr na zkoušky UCI mé kolegyně Markéty Jandové, která pojede v srpnu jako adept na mezinárodní rozhodčí NationCup Tour de l´Avenir, tím pádem na mě spadlo Mistrovství České republiky mládeže v Plzni, které měla Markéta řídit jako hlavní rozhodčí. Následuje Mistrovství České a Slovenské republiky v Mladé Boleslavi a pak tam mám myslím koncem září lovosické kriterium a Český pohár mládeže v Židovicích. Bohužel korona mi všechny jarní UCI závody zhatila, stihla jsem v březnu jen jeden závod elite ve Francii. Ovšem čekám, zda UCI ještě nějaké další závody nepošle v prodloužené podzimní sezóně...

Elkov-Kasper si v poslední etapě pohlídal žlutý dres Michaela Kukrle!

Tak ať se daří i nadále!