Jsou cyklisté, kteří si své postavení udrželi. První trojka ve srovnání s předešlým rokem je totožná, pouze se v pořadí trošku promíchali: Pogačar, Van Aert i Roglič jsou stále na „pódiových“ pozicích.

Jsou cyklisté, kteří sice významně poskočili, jenže ti už na obdobných pozicích v minulosti byli. Příkladem může mít Egan Bernal, který si prožil výjimečně problémovou sezónu a poté se znovu vrátil na čelní pozice.

Colbrelli vítěz Paris-Roubaix 

Jsou cyklisté, kteří se v nejvyšší světové lize a na pozicích do např. 50. místa pohybují dlouhodoběji, ale podařila se jim sezóna „snů“. Typickým příkladem může být Sonny Colbrelli. Ve svých 31 letech se ze 106. místa posunul na 6. Z určitého úhlu pohledu si na sebe upletl bič a jeho potenciál dalšího vzestupu se nejeví pravděpodobný. Už jen pokud by zopakoval takové výsledky jako v letošní sezóně, bylo by to z jeho strany fantastické.

A jsou cyklisté, kteří se v žebříčku hodně propadli. Jakob Fuglsang se z 5. místa dostal až na samý konec první stovky.

Skvělou sezónu měl i týmový kolega Colbrelliho 27letý Matej Mohorič. Z 86. poskočil na 12. příčku. A to často dával své síly ve prospěch právě Colbrelliho. To je cyklista na hraně těch, u nichž uvažujeme o vyšším potenciálu dalšího vzestupu.

Matej Mohorič vítěz 7. etapy Tour de France

My se budeme dnes věnovat těm, u nichž došlo k významnému posunu a nebylo jim víc jak 25 let.

Takže se do toho dejme:

Na 15. místě rankingu UCI skončil sezónu 23letý Jasper Philipsen (Alpecin-Fenix) a zaznamenal tak postup o 40 pozic.

Jasper jak známo je specializací především sprinter a ti dostávají v průběhu sezóny více příležitostí vyhrávat než ostatní specializace. Nejvíc bodů (300) nasbíral vítězstvím v jednorázovce Eschborn-Frankfurt (1.UWT), když za sebou nechal Degenkolba, Kristoffa i Ackermanna. 250 bodů získal za 2. místo při Brugge-De Panne (1.UWT), kde nestačil jen na Sama Benneta.

Za sezónu absolvoval 14 jednorázových závodů různé úrovně a 5 jich vyhrál. K tomu přidal 4 vyhrané etapy, přičemž dvě na Vueltě jsou určitě cennější než dvě v Turecku.

Kromě Vuelty jel i Tour de France, 6x tu skončil na pódiu, z toho 3x se našel pouze jeden rychlejší (Van Aaert, Cavendish, Merlier), takže vítězná etapa mu dopřána nebyla. Ovšem oproti Tour z roku 2019 je posun víc než viditelný.

Vítěz 5. etapy Vuelta a Espaňa

25letý David Gaudu (Groupama-FDJ) se posunul z 62. na letošní 16. místo. Nejvíc bodů (325) si připsal za 3. místo na Lutychu (1.UWT), kde byli lepší pouze Pogačar a Alaphilippe. 200 má za vítězství na Faun-Ardéche (1.Pro), kde za sebou nechal mj. Fuglsanga, Guillaume Martina, Vlasova či Barguila. Hodně bodů (180) získal i za 5. místo v konečném pořadí Baskicka a za 7. (175) na olympijských hrách.

Vítěz 6. etapy Okolo Baskicka

Zatímco dva předešlí se hodně zlepšili, ale můžeme říci, že jde o „normální“ vývojový proces, pak Jonas Vingegaard (Jumbo-Visma) vystřelil k výšinám jak zářivá kometa. Zatímco loni byl 329., tak letos 18.

Je mu 24 let a do světa velké cyklistiky vstoupil v roce 2019 v jeho současném týmu, kde si ho pojistili až do roku 2024.

Měl opravdu skvělou sezónu od jejího počátku, přičemž vyvrcholila na Tour, kde po potížích Rogliče převzal roli záložního lídra a zvládl ji 2. místem v konečném pořadí opravdu na výbornou. Za to si odnesl 800 UCI bodů a k nim přidal dalších 150 za umístění v etapách.

Další řádnou porci 320 bodů si odvezl z Baskicka taktéž za 2. místo v konečném účtování, když jistil vítězného týmového kolegu Rogliče.

Vítěz Coppi e Bartali

Jen o trošku méně raketový vzestup má na kontě další z Dánů Mikkel Frolich Honoré (Deceuninck-QuickStep). I jemu je 24 let a i on se stal plnohodnotným členem worldtour týmu před dvěma lety.

Nejvíc bodů (po 260) získal za dvě 3. místa na UWT jednorázovkách: San Sebastianu a Bretagne Classic, kde byli lepší pouze Powless a Mohorič (viz titulní snímek), resp. Cosnefroy a Alaphilippe. 180 bodů si odvezl za 5. místo v celkovém pořadí Okolo Polska, které vyhrál jeho týmový kolega Almeida a lepší byli už jen Mohorič, Kwiatkowski a Ulissi.

Jeho výsledky ho vynesly z loňské 288. na letošní 27. pozici.

Vítěz 5. etapy Baskicka

Výrazný vzestup zaznamenal i 23letý britský cyklista Ethan Hayter (Ineos Grenadiers), když se vyšvihl ze 128. na 28. místo. Jen s pár výjimkami kamkoli přijel, tam sbíral body. Nejvíc (220) za 4. místo na Bretagne Classic, 200 za vyhraný etapák Tour of Norway (2.Pro) a po 150 za 2. místa v celkovém pořadí Okolo Algarve a Okolo Británie (oboje 2.Pro).

Vítěz 2. etapy Andalusie

Z pohledu prostého čísla však nejvíc ze všech jmenovaných poskočil Thomas Pidcock (Ineos Granadiers). Loni ještě 493., letos 33. Pidcockovi bylo letos v létě 22 let, což mu nezabránilo získat několik skvělých umístění v nejsilnější možné konkurenci.

400 bodů vyfasoval za 2. místo na Amstelu (1.UWT), kde ve fotofiniši prohrál s Van Aertem, 225 má za 6. místo na světovém šampionátu a 200 za vítězství na Brabantském šípu (1.Pro), kde byl o 4 dny před Amstelem lepší než Van Aert. Dobré dodat, že byl také 5. na Strade Bianche a 6. na Valonském šípu (oboje 1.UWT).

Vítěz Brabantského šípu

40. místo patří po sezóně Ben O´Connorovi (AG2R Citroën), kam se vyšplhal z loňské 193. pozice. Ben má dnes narozeniny, jimiž překročil věk do 25 let. S dvěma výjimkami 68 závodních dnů odjezdil výhradně v etapácích.

Vše směřoval k Tour de France a tam nezklamal. Za 4. místo 575 bodů a za vítěznou etapu dalších 120. K tomu přičtěme 175 za 6. místo na Romandii (2.UWT) a 125 za 8. na Critériu du Dauphiné.

Vítěz 9. etapy Tour de France

Těsně za padesátku (52.) se dostal z loňského 266. místa 25letý Američan Neilson Powless. Neilson jezdil dva roky v Jumbo-Visma, ale od roku 2020 přešel do EF Education, kde by měl setrvat až do roku 2024.

Nejvíc letos zaujal vítěznou klasikou v San Sebastianu (400) - viz titulní snímek, 5. místem na světovém šampionátu (275) a 5. místem v konečném pořadí UAE Tour (120).

Vítěz San Sebastianu