179 km měřila alpská 15. etapa Tour de France z Les Gets do Saint-Gervais Mont-Blanc. Nedaleko nejvyšší vrcholu Evropy se nejlepší cyklisté světa utkali o prestižní etapové a o něco později také o žlutý trikot. První kilometry závodu byly nesmírně rychlé a těžké, do úniku chtěla spousta jezdců, nakonec se to podařilo hned 36 cyklistům. Mezi kterými nechyběli hvězdy Mathieu van der Poel (Alpecin-Deceuninck) a Wout van Aert (Jumbo-Visma), ale také typičtí vrchaři, například Mattias Skjelmose (Lidl-Trek), Thibaut Pinot (Groupama-FDJ), Mikel Landa (Groupama-FDJ), ale také Pogačarův týmový kolega Marc Soler (UAE Emirates).
Ve skupině byly také Giulio Ciccone (Lidl-Trek) a Neilson Powless (EF Education-EasyPost), kteří soupeřili o vrchařské body. Nakonec mají oba 58 bodů, puntíkovaný dres oblékl Ciccone.
Nechyběly samozřejmě ani pády, jeden z diváků pokoušející se o selfie s celým pelotonem shodil jezdce Jumbo-Visma, spadli Nathan Van Hooydonck a Sepp Kuss a další.
Čelní skupina rychle získala solidní náskok a protože byla příliš velká, brzo se objevily první útoky. Nejdříve to zkusili Julian Alaphilippe (Soudal Quick-Step) a Alexej Lucenko (Astana Qazaqstan), ale byli dostiženi. Po nich na chvíli odjel Marco Haller (Bora-Hansgrohe), kterého v útoku vystřídal Rui Costa (Intermarché-Circus-Wanty), ale první vážný nástup předved, až Soler ve výjezdu Aravis téměř 50 km před cílem.
Za Solerem se vydali Van Aert, Krists Neilands (Israel-Premier Tech) a Wout Poels (Bahrain Victorious) a ve sjezdu si ho dojeli. Neilands se však z první skupiny vyřadil sám, když se pokusil vzít si bidon od doprovodného motocyklu v zatáčce a tvrdě spadl. Dokázal se vrátit na kolo, ale daleko za čelem. Vpředu zbylo trio silných uprchlíků a vydrželi pohromadě až do technického sjezdu před závěrečnými stoupáními.
Soler nedokázal následovat Belgičana a Nizozemce ve sjezdu a musel si je dojíždět. Na trojici cyklistů už čekaly jen dva těžké výjezdy Amerands a cílový Saint-Gervais Mont Blanc. První z nich sice měřil jen 2,7 km, ale místy byl až 17 % strmý. Poels věděl, že zaútočit musí zde a snadno Van Aerta utrhl. Od té chvíle už jen navyšoval náskok, neztratil ani v krátké sjezdu, ani v 7,7 km dlouhém cílovém stoupání.
Pětatřicetiletý vrchař si dojel pro své úplně vítězství nejen na Tour de France, ale na všech Grand Tours. Dlouholetý horský domestik Chrise Frooma už sice vyhrál monument Lutych-Bastogne-Lutych, ale vlastní šanci na Tour využil poprvé. Van Aert dokončil s odstupem přes dvě minuty. Třetí skončil Mathieu Burgaudeau (TotalEnergies).
„O tomhle jsem vždycky snil,“ řekl dojatý vítěz. „Jako mladý jezdec sníte o Tour. Když jsme byli malí, jezdili jsme s obytným autem a s mámou a tátou jsme se jednou náhodou na Tour podívali. A teď se už podesáté sám účastním. A nakonec jsem vyhrál etapu. O tom jsem vždycky snil.“
„A ještě víc po tom, co všechno se stalo v posledních čtyřech týdnech,“ připomněl Poels smrt týmového kolegy Gina Mädera. „Už včera jsem se cítil dobře a dnes také. V úniku jsem jel chytře. Nereagoval jsem na všechno. Když zaútočil Van Aert, říkal jsem si, že teď musím jet s ním, to je moje vstupenka do závěrečného stoupání.“
Silný Vingegaard nezaváhal
Tým Jumbo-Visma táhnul hlavní pole po většinu etapy, až před strmým výjezdem Amerands je v čele vystřídal Pogačarův celek UAE Emirates. A peloton se rychle rozdrobil. 5 km před cílem odstoupil z čela Rafal Majka (UAE Emirates) a uvolnil místo Adamu Yatesovi (UAE Emirates). Brit okamžitě utrhl všechny, kromě Pogačara a Vingegaarda. Nestačil ani potlučený Kuss, ani Carlos Rodriguez (Ineos Grenadiers) a další lídři.
Pogačar dlouho čekal s útokem, dokonce 2 a půl km před cílem nechal Yatese odjet, ale Vingegaard na tuto návnadu neskočil a stále čekal na první pohyb Pogačara. Dvojice zpomalila a zezadu se na ně dotáhl Rodriguez. Musel držet vlastní tempo, protože mu odjížděl Yates útočící na průběžné třetí místo. Slovinský mistr zaútočil až 900 metrů před cílem, jenž brzo si všiml, že dnes Vingegaarda neutrhne. Ani při druhém zrychlení z toho nic nebylo a rivalové projeli cílem těsně vedle sebe.
„Zkusili jsme udělat to cílové stoupání hodně těžké, ale no… Cítil jsem, že Jonas je strašně dobrý a věděl jsem, že ho neutrhnu,“ přiznal trochu zklamaný Pogačar. „Stoupání na to asi nebylo dost těžké. Proto jsme museli takticky trochu improvizovat. Adam byl také výborný a dokázal urvat nějaké sekundy, což je pro náš tým dobrá situace, že se blíží ke stupňům vítězů.“
Vingegaard byl z dvojice velkých favoritů ten spokojenější, opět ubránil žlutý dres: „Byl to další vážný souboj mezi námi dvěma. Pro diváky je to čím dál tím větší zábava,“ usmívá se lídr závodu. „Můžeme být spokojeni s tím, jak to dopadlo. Cítil jsem se dobře, tým také a Tadejovy nástupy jsem měl více pod kontrolou než obvykle.“
Po odpočinkovém pondělí je na řadě jediná časovka. „To bude zřejmě jeden z rozhodujících dnů. Budu se hodně snažit,“ dodává obhájce maillot jaune.
