Zdeněk Štybar měl v průběhu E3 Saxo Bank Classic jeden velmi důležitý a těžký úkol. Musel pokrývat každý útok největších favoritů Mathieu van der Poela a Wouta van Aerta. Ale ani jednou nezaváhal a také díky němu měl Deceuninck - Quick-Step neustále kontrolu nad vývojem závodu. Také v Belgii si všimli jeho skvělého výkonu a podle Brama Tankinka a Eddyho Planckaerta ve studiu televizní stanice Sporza byl Štybar nejsilnějším mužem závodu.
„Děkuji. Měl jsem dobrý den, stejně jako na Omloopu, ale tam jsem spadl. Na Strade jsem nebyl moc dobrý, na Tirrenu a Sanremu jsem tvrdě pracoval pro tým a zlepšil vlastní kondici," řekl Štybar v rozhovoru pro Sporzu. Deceuninck - Quick-Step startoval bez své největší hvězdy Juliana Alaphilippa, ale ničemu to nevadilo, právě naopak. Muži v modrých dresech byli dost silní a zvolili správnou taktiku. Rozhodující byl frontální útok před Taaienbergem. „Měli jsme v plánu, že to tam rozjedeme. Ne vždy se podaří, že se celý tým seřadí vpředu v tom rozhodujícím okamžiku. Už to bylo od nás velké číslo, že jsme se tam všichni objevili,“ vysvětluje Štybar.
Následný únik Kaspera Asgreena byl zlikvidován až po 54 kilometrech stíhací jízdy. A belgický tým měl v čelní skupině tři jezdce a převahu nad ostatními. Asgreenův druhý útok 5 kilometrů před cílem překvapil všechny soupeře. „Kasper tohle umí. Viděl jsem to před dvěma lety v Kuurne. Když odskočil, nikdo ve skutečnosti nereagoval. Bylo to ideální. Tom Steels nám hlásil do ucha, že kdyby to Kasper mohl ještě zkusit, byla by to pro tým perfektní situace. Florian Sénéchal a já jsme seděli ve skupině a chytali nástupy. Samozřejmě bych chtěl vyhrát sám, každý chce vyhrát, ale také si užívám Kasperovo vítězství. Protože před 2 lety jsem byl ve stejné situaci.“
Asgreen dokázal vsadit pětikilometrové sólo po dlouhém úsilí na čele závodu. Věděl, že takový únik je jeho poslední šancí: „Věděl jsem, že na posledním kilometru už nebudu mít šanci. Musel jsem se tedy z té skupiny dostat a pokusil se zaútočit, protože jsem ještě chtěl závod vyhrát. Bylo to všechno nebo nic.“
Dánský mistr nastoupil z poslední pozice ve skupině a využil silničního ostrůvku: „Nevím, jestli jsem je překvapil, ale ten ostrůvek udělal mezi námi mezeru, nemohli hned reagovat. Byl to pro všechny těžký den, každý byl na hranici svých možností. Cítil jsem se v poslední době dobře. Takže jsem byl dnes velmi motivovaný a chtěl jsem z toho udělat náročný závod. Nebojil jsem se odjet brzo. To dlouhé sólo ve skutečnosti nebylo v plánu, ale když už jsem tam byl, musel jsem to využít naplno.“
Van der Poel: „Třetí místo bylo maximem"
Bojovat s převahou týmu Deceuninck - Quick-Step bylo moc i na Mathieu van der Poela. Nizozemec přiznal, že třetí místo bylo nejvíc, čeho mohl dosáhnout. „Deceuninck-Quick Step byl působivý, v čele s Asgreenem. Byl to nejsilnější muž v závodě a je zaslouženým vítězem. Během sjíždění jsme s Woutem tahali nejvíc. Oba jsme za to zaplatili. V závěru se na mě všichni dívali. Nemohl jsem dojíždět všechno, protože jsem věděl, že potom zaútočí někdo jiný z Deceuninck - Quick-Step. Byl jsem dobrý, ale ne zrovna skvělý. Ty těžké závody v Itálii mi daly zabrat víc, než jsem si myslel. Jak těžké to tam bylo si všimneš až po návratu z těch závodů.“
Van der Poel doufá, že v dalších závodech se mu podaří rozbít převahu Deceunincku: „Doufejme, že je dokážeme rozdělit. Dnes bylo vpředu příliš málo dalších týmů jako protiváha. Doufejme, že v nadcházejících závodech to bude víc jeden na jednoho.“
Van Aert: „Myslel jsem, že na to ještě mám"
Wout van Aert překvapil odpadnutím na Tiegembergu hned po svém pokusu o útok. Belgičan neodhadl své síly: „Ve finále jsem se cítil dobře, takže jsem na Tiegembergu nečekal co přijde. Už jsem na tom neměl a musel jsem si sednout. To byl konec hry. Je to škoda, ale naštěstí budou další závody. Snad přístě.“ Van Aertovi ublížil defekt, který ho postihl po průjezdu Taaienbergu. Pro návrat do skupiny favoritů musel použít síly, které mu v dojezdu chyběly: „Už na Taaienbergu jsem měl defekt, ale skupina byla příliš velká, nebyla to dobrá chvíle měnit kolo. Čekal jsem, až to bude možné, ale už jsem nemohl projíždět zatáčky. Po defektu jsem se nevzdal, protože jsem se stále cítil dobře. Ale Deceuninck byl lepší."
Zdeněk Štybar viděl z první řady, jak Van Aert odpadl na Tiegembergu: „Tiegemberg je vždy trochu podivné stoupání. Během tréninku si nemyslíš, že vůbec jde o stoupání, ale po tak náročném závodě je velmi obtížné, zvláště posledních 200 až 300 metrů. Ale to se může stát každému.“
