V Estonsku se moc kopců najít nedá. Dnes na 193 km z Tallinnu do Tartu pouhých 775 výškových metrů. I tak byly vypsány dvě vrchařské prémie, ovšem trošku bizarních rozměrů: do 400 metrů a s maximem 4,8%. I cíl byl situován do stoupání obdobných rozměrů, takže nic, co by výbušní sprinteři neměli zvládnout. Kopce tedy etapu nekomplikovaly, chlad, déšť a vítr ovšem velmi citelně. O to víc vyniká průměrná rychlost etapy 46,4 km/hod. Jo, i řidič bicyklu, ten někdy tvrdej chleba má.

Po prvních dvou hodinách ukazovaly computery 51 km/hod. Následně odjela dvojice Ukko Peltonen, reprezentant Finska, a Polychronis Tzortzakis, 33ti letý Řek z týmu Kuwait Pro Cycling, který tu loni skončil v konečném pořadí na 3. místě, a 90 km před cílem měla na peloton náskok 3:30 min. Tempo pelotonu určovali jezdci BikeExchange, kteří zprvu nepříliš úspěšně vyzývali cyklisty HRE Mazowsze, vezoucí dres lídra závodu, ke spolupráci. Nakonec jim Poláci jednoho člověka na špici poslali, ale chlapi na čele jeli tak dobře, že 70 km před cílem zvýšili náskok na 4:30 min. Pak tedy přiložila ruku k dílu i estonská reprezentace. Výsledek? 50 km před cílem odstup 2:10 min.

A právě tady se na silném bočním větru a v otevřené krajině kvůli počínání borců BikeExchange peloton natrhal na kusy. Vepředu zůstalo odhadem 40 lidí, kteří rychle krátili náskok vedoucí dvojice. O 5 km dál se především HRE Mazowsze pokoušelo zabránit, aby druhá početná skupina dojela dopředu. Když ale na čelo vlezli jezdci BikeExchange, sami měli docela potíže. I tak však k propojení obou skupin došlo, takže hlavní pole čítalo dobrých 80 závodníků.

Richard Holec

Vedoucí dvojice měla v té době 40 km před cílem stále 1 minutu. A jelikož v pelotonu došlo k uklidnění, jejich anabáze mohla pokračovat další dlouhé kilometry. Že by odolali početnému hlavnímu poli, bylo málo pravděpodobné, ale 20 km před cílem stále vedli o 25 vteřin. Jejich práce skončila 15 km před cílem. Dnes si tedy pořádně mákli. Kromě dobrého pocitu a pozornosti kamer si jako odměnu za svou aktivitu odnesli body ze dvou sprinterských i vrchařských prémií, které byly na trase vypsány. V pelotonu se nejvíc nadřel 34letý obrovitý (190 cm / 81 kg) Novozélanďan Sam Bewley (BikeExchange), odvádějící dlouhé desítky kilometrů černou práci pro Kadena Grovesa.

S blížícím se cílem se na čelo nacpaly další týmy, ať už estonský Ampler, Nizozemský Allinq či polský Voster. Jenže 3 km před cílem se však zkušeně zformovali cyklisté BikeExchange a vypadalo to, že si etapu pohlídají. Jenže poslední stovky metrů se jely nejprve v zatáčkách po zámkové dlažbě a cíl byl do přibližně 200 metrového kopce po hrubé "středověké" dlažbě. To vše na mokru. Všechny zaskočil brzkým nástupem muž v bílém dresu nejlepšího mladíka domácí Madis Mihkels z Ampler-Tartu2024, takže ani Kaden Groves už ho nestačil stáhnout. 

Na výborné třetí místo se prosadil Tomáš Bárta z ATT Investments!

"Jsem mimořádně spokojený. Porazili mě jen dva špičkoví sprinteři. Mihkels má už podepsáno do Intermarché a Groves je aktuální absolutní světová sprinterská špička," zářil spokojeností Tomáš Bárta a velmi chválil podporu od Jirky Petruše. "Minimálně 50% na tomhle výsledku má Jirka Petruš. V té první skupině jsme po terezínech zůstali jen ve třech, a když jsem viděl, že řada týmů je tam v sedmi, tak jsem optimismem nehýřil. Ale Jirka mě přesvědčil, že to zkusíme, že to dáme, v posledních kilometrech mě dovezl víc dopředu a z téhle pozice už se dalo něco dělat."

A pak se Tomáš rozhovořil o tom, co dokáže vedle nohou hlava. "S touhle mentální podporou jsem se začal cítit uvolněně, protože na mně neležela taková odpovědnost za týmovou práci, a tak jsem si řekl, že když to nevyjde, tak se nic nestane. Posledních 14 dnů se cítím velmi dobře, věděl jsem, že nohy mám dobré, ale v Dánsku se to nepodařilo prodat, protože prostě nebylo štěstí. Dneska to klaplo a jsem fakt nadšený." 

A jak prožil úplný závěr? "Na mokré dlažbě se mi dařilo se posouvat stále víc dopředu, ale ta hrubá dlažba mě na pár vteřin přeci jen trošku zaskočila, než jsem si zvykl. Na prvních dvou bylo vidět, že přesně věděli, co je čeká a šli do toho hned od spodu. Mně se ale dařilo postupně stahovat Stosze (Voster) a Banaszeka (Mazowsze) a kousek před cílem se před ně dostat. V téhle chvíli to hodnotím, jako jeden z nejlepších výsledků mé kariéry!"

Úspěch českých barev podtrhl 10. místem Richard Holec z Tufo-Pardus Prostějov a 14. Matyáš Kopecký z Novo Nordisk. V první skupině, která se v posledních stovkách metrů hodně nadělila, dojeli z ATT Investments ještě Jiří Petruš a Tomáš Jakoubek, z Tufo-Pardus Pavel Gruber a Ondřej Petr.

Madis Mihkels