Jedním z těchto projektů je speciální tréninkový kemp.  Závodníci mají nadstandardní možnost své tréninky absolvovat v jiném než domácím prostředí. V malé vesničce v podhůří Krkonoš je pro každého připraveno zázemí v podobě samostatných pokojů se sociálním zařízením, soukromou saunou a perfektním stravováním, které zajišťuje partner týmu, společnost Days menu. Ta připravuje jídlo pro každého závodníka na celý týden soustředění.

Tento dobrovolný kemp je rozdělen do tří týdnů, vždy pouze pro čtyři závodníky. Vedení týmu ho označilo kódem 432. Rozklíčováno: 4 cyklisté, 3 týdny, trénink po 2. Smyslem je vybočit ze stereotypu, a tím dosáhnout uvolnění v této nezvyklé situaci. Příprava se jako u většiny profesionálních cyklistů i v Topforexu vrací do období zahájení přípravy na sezónu někam kolem vánoc, takže v kempu nejde o žádné přehnané tréninkové tempo či intenzity: „Chceme, aby si to všichni na kempu užili a vrátili se k pozitivnímu myšlení,“ shrnuje šéf týmu Radim Kijevský.

A samozřejmě všichni v týmu disciplinovaně plní a podporují aktuální nařízení vlády: „Všechny kroky konzultujeme s krajskou hygienickou stanicí v Hradci Králové. Naši závodníci budou trénovat maximálně ve dvou a dodržovat všechna povinná opatření,“ doplňuje Radim Kijevský a dodává, že ve spolupráci s týmovým dodavatelem cyklistického oblečení, firmou Lawi, zajistil pro všechny závodníky týmové roušky. A závodníci mají samozřejmě ty nejaktuálnější informace. 

Jaké je vlastně tréninkové zázemí těchto mladých cyklistů z pohledu sledování a řízení výkonnosti? Pod pokličku jsme nahlédli se sportovním ředitelem Petrem Kaltofenem a sportovním fyziologem Alešem Řehořem.

Petra Kaltofena příznivci cyklistiky už znají dobře, mezi jiným i z článku, který jsme uveřejnili. Aleš Řehoř spolupracuje s Petrem v tandemu a mají rozděleny úlohy tak, aby jejich svěřenci měli patřičný komfort a úroveň z pohledu moderních tréninkových metod a zároveň byli pod detailním drobnohledem z hlediska sledování růstu jejich výkonnosti.

Alešovi je 31 let, má cyklistickou sedmiletou minulost především z dráhy v Dukle Brno, kde končil na pomezí kategorie U23 a elite. Pochlubit se může juniorským titulem mistra republiky. Dnes je z něj akreditovaný trenér Českého svazu cyklistiky, vystudoval fakultu sportovních studií, se specializací na sportovní edukaci a trénink. Na fakultě, kterou vystudoval, dnes učí zátěžovou fyziologii a přitom studuje doktorský program kinantropologie.

(Zleva) Aleš Řehoř, Radka Maurová, Radim Kijevský, Petr Kaltofen, René Andrle

S Topforex Lapierre zahájil letos třetí sezónu a jejich spolupráce s Petrem Kaltofenem se ještě zintenzivnila. V přípravném období – a dá se předpokládat, že tomu tak bude, až se i cyklistiky vrátí do normálu – měli role rozdělené tak, že Petr coby sportovní ředitel je zodpovědný za trénink a vedení týmu z pohledu struktury, množství a intenzity tréninků a zároveň je schopen odebírat závodníkům vzorky, které potom Aleš analyzuje.

Výsledkem je, že výkonnostní data jsou k dispozici průběžně a v podstatě okamžitě, takže i reakce a odezva na získaná čísla může být bezprostřední: „Tohle je dnes ale standard a běžná součást vyhodnocování tréninku u vyspělých cyklistických týmů,“ říká Aleš Řehoř.

Aleš ale nesedí jen doma za počítačem, jezdí na týmová soustředění a mítinky na základně v Pardubicích, i když Petr je s kluky výrazně víc v osobním dennodenním kontaktu: „Neodebíráme jen krevní vzorky k určování laktátu, který stejně jako tepová frekvence má určité zpoždění, ale sledujeme pomocí speciálních přístrojů umístěných na svalech cyklisty jeho svalovou saturaci, což je pro nás vedle tepů a wattů další, a mimořádně důležitý ukazatel, který získáváme v okamžité odezvě.“

Role Petra Kaltofena je přirovnáno ve vojenské terminologii v první bojové linii, role Aleše Řehoře je ve štábu a slouží k detailnímu vyhodnocování situace a čísel, které dostává z oné první linie. Oba spolu pak výstupy konzultují a na jejich základě určují další strategii a taktiku.

Aleš je tu také hodně od toho, aby pomáhal s určováním dlouhodobějších či střednědobých plánů, řešil situaci nemocného závodníka či nevysvětlitelný pokles formy apod.

V porovnání s nejlepším českým cyklistickým týmem Elkov Kasper se zdá, že z pohledu vybavení moderními přístroji a metodami nezaostávají. Rozdíl je v tom, že zatímco zkušení cyklisté Elkov Kasper už nepotřebují „internátní“ dozor, pak v Topforex Lapierre i s ohledem na věk svěřenců jde o detailnější péči i řízení.

Nejde však o jakýsi „ruský“ model s drilem a direktivou, ale o uplatňování měkkých metod vedení s jasným určením hranic, které už by vyžadovaly zásadový postoj. Zatím však nějaké sankce nebylo potřeba vůbec uplatňovat, protože cyklisté Topforexu si jsou dobře vědomi, že se sem dostali po pečlivém výběru, a vnímají úroveň zázemí, kterého se jim dostává a které je může, pokud budou zdraví a rozvinou svůj talent, posunout do vyšších pater cyklistiky.

Což je jeden z důležitých cílů tohoto týmu, jehož ambicí je - co se týče výkonnosti, výsledků i vytvořených podmínek - pohybovat se v horní polovině kontinentálních cyklistických týmů minimálně v evropském měřítku.

Tak teď už jen počkat, až se to přežene, a pak zase hurá na super cyklistiku!