Byl to výjimečný ročník skvělého závodu. E3 Classic se přezdívá Mini Flandry a snad na velkých Flandrech uvidíme podobně dramatický vývoj, prootže se závodilo naplno velmi před cílem a týmu Jumbo Visma se vůbec nepodařilo přečíslit soupeře. Přesto slaví vítězství díky Woutu van Aertovi.

Do dlouhého úniku se vypravili Mathias Norsgaard (Movistar), Mathis Le Berre (Arkéa Samsic), Kelland O'Brien (Jayco AlUla), Thomas Bonnet (TotalEnergies) a Martin Urianstad (Uno-X), ale jejich snaha skončila daleko před cílem. Ještě před nájezdem na klíčový helling Taaienberg se začalo v hlavním poli zrychlovat a do úniku se vydal Dries De Bondt, týmový kolega Van der Poela. Dopředu se tlačily všechny důležité týmy, pouze UAE Emirates a Tadej Pogačar nebyli vidět. 

Van der Poel poprvé zaútočil na Taaienbergu 

Jumbo rozjelo terezín na bočním větru před vjezdem na Taaienberg, ale byl to Van der Poel, kdo v tomto výjezdu zaútočil jako první. Okamžitě zareagoval jen Van Aert. Pogačar se probíjel zezadu a musel stahovat. Podařilo se mu to i s dalšími závodníky a na čele vznikla velká skupina. Pogačar zde byl ze svého týmu sám, Van Aert a Van der Poel měli několik kolegů okolo sebe. O nástupy nebyla nouze, zkoušela to spousta jezdců. Aktivní byl především Søren Kragh (Alpecin-Deceuninck) a 65 kilometrů před cílem unikl společně s Nathanem Van Hooydonckem (Jumbo Visma) a Matejem Mohoričem (Bahrain Victorious). 

Trojice si vytvořila až půlminutový náskok, zatímco skupinu s největší favority dojela další skupina a vznikl peloton. Do hry se vrátil také Dylan van Baarle (Jumbo Visma), jeden z favoritů závodu. Ale dlouho mu to nevydrželo, v nájezdu na helling Stationberg tvrdě spadl. Na zemi zůstalo víc jezdců a peloton se rozpadl po dalším útoku Van der Poela. Van Aert se udržel v závětří, Pogačar musel dotahovat. Tři nejlepší klasikáři současnosti si dojeli Van Hooydoncka, Kragha a Mohoriče a vznikla šestičlenná skupina.

Pogačar dal na Paterbergu a Kwaremontu všem zabrat 

Bylo jasné, že další útoky přijdou na slavných dlážděných úsecích Paterberg a Oude Kwaremont. A právě zde převzal aktivitu Tadej Pogačar. Na Paterbergu utrhl Mohoriče, Kragha a Van Hooydoncka. Všechny síly musel vydat také Van Aert, aby se udržel, zatímco Van der Poel vypadal relativně komfortně. Mohorič, Van Hooydonck a Kragh se za chvíli vrátili dopředu, ale další útok Tadeje Pogačara na Kwaremontu už na ně byl příliš.

Ve strmém začátku tohoto slavného hellingu měl problémy i Van Aert, dokonce odpadl, ale nezlomil se, bojoval a když se silnice trochu srovnala, vrátil se dopředu. Pogačar to zkusil ještě jednou na konci Kwaremontu, Van Aert měl zase velkou potíž udržet se, ale byl houževnatý a zůstal vpředu. 35 sekund před cílem mělo vedoucí trio náskok 25 sekund před skupinou s Mohoričem a náskok rychle narůstal. Když byl rozestup větší než jedna minuta, rozhodčí mezi skupiny pustily doprovodné vozy a Van Aert si nechal od mechanika namazat řetěz. To se však podle současných pravidel UCI nesmí a Van Aertovi dokonce hrozilo vyloučení. Ovšem nijak vážně potrestán nebyl. 

Mohoričova skupina byla mezitím dostižena dalšími závodníky a za posledním výjezdem Tiegemberg vznikla nová skupina pronásledovatelů. Překvapivě zde byli dva jezdci Movistaru, Iván García Cortina a Matteo Jorgenson a s nimi Stefan Küng (Groupama-FDJ) a opět Mohorič. Čtveřice spolupracovala příkladně a pomalu sjížděla vedoucí trojku, až dopředu však nedojela.

Pogačar byl jediný, kdo se o něco pokusil ještě před závěrečným spurtem. Poprvé nastoupil 3,4 kilometru před cílem, ale nebyl to žádný drtivý útok a soupeři byli pozorní. A stejné to bylo i 1,3 kilometru před dojezdem. 

Rozhodnout se mohlo jedině ve sprintu. Pogačar musel spurtovat z první pozice a proti Van der Poelovi a Van Aertovi neměl šanci. Souboj mezi největšími rivaly současné cyklistiky byl mnohem těsnější. Van der Poel se nechtěl vzdát, ale Van Aert byl lepší a za páskou řval nadšením. Ze druhé skupiny odskočil Jorgenson a dojel na čtvrtém místě. Pátý skončil García Cortina, šestý Küng a sedmý Mohorič. 

Na Kwaremontu jsem byl na limitu, přiznal Van Aert 

Van Aertovi dlouhý spurt vyloženě sednul. "Myslím, že jsme začali asi 250 metrů před cílem. Věděl jsem, že krátký sprint mi nevyhovuje. Poučil jsem se z minulosti," smál se a narážel na slavné prohry na Kolem Flander 2020 a letošním mistrovství světa v cyklokrosu. "Na Kwaremontu jsem byl chvíli na limitu," uznal. "V prudké části jsem musel dojíždět, ale zvládl jsem to dotáhnout. Mathieu a Tadej se na sebe myslím chvíli dívali. Potom jsem ještě jednou musel bojoval a pal už jsem se soustředil na ten poslední sprint."

"Musím říct, že je to pro mě moc důležité. Už jen proto, že rád vyhrávám. Posledních pár týdnů nebylo zrovna snadných, takže takové vítězství je příjemné. Dokázal jsem, že umím vyhrávat i v souboji muž proti muži," dodal osmadvacetiletý Belgičan.

Van der Poel nebyl příliš zklamaný: "Určitě s tím dokážu žít. Cítil jsem se docela dobře, i když jsem byl možná až příliš horlivý. Ale chtěl jsem dlouhé a těžké finále, abych se připravil na Ronde příští týden. To se rozhodně povedlo. Raději jsem poražený dnes než příští týden."

"Už jsme si rozuměli i beze slov," popsal spolupráci s Pogačarem a Van Aertem. "Jen na Tiegembergu jsme se museli smát. Byla tam prémie a Van Aert si pro ni dojel. Ostatní si to moc neuvědomovali." Lídr Jumba zde vyhrál poukaz na koupelnový nábytek. "Řekl, že se s námi o něj podělí," smál se Van der Poel. "Rád bych dnes vyhrál, ale můžu jet domů s dobrým pocitem."

Jsem spokojený, hlásí Pogačar

Pro Pogačara byl debut na E3 Classic důležitým testem před monumentem Kolem Flander. Letos poprvé si vyzkoušel kostky a před důležitým Taaienbergem chyběl v popředí a málem na to doplatil. "Bylo to hektické. Moc takových závodů nejezdím, takže jsem si na to musel trochu zvyknout. Ztratil jsem tam nějakou energii, ale příští neděli už tuhle chybu neudělám."

Se svým výkonem byl spokojený: "Vlastně jsem se dnes cítil opravdu dobře. Byl to moc pěkný závod. S tímto výsledkem jsem spokojený." Nejspíš i na Flandrech bude útočit na Paterbergu a Kwaremontu: "Oude Kwaremont je nejdelší a sedí mi nejvíc. Jenže utrhnout Van der Poela a Van Aerta je obtížné. Tak je to ale v každém stoupání."