Do společnosti Pro týmů vstoupil ten s aktuálním názvem Alpecin-Fenix až v roce 2019. Už od roku 2014 měl coby výhradně cyklokrosový tým v sestavě Mathieu Van der Poela. A jeho služby má pojištěny minimálně do roku 2025.

Mathieu Van der Poel se vítězstvím ve 2. etapě Tour oblékl do žlutého.

Tým, který by klidně mohl vstoupit do společnosti World týmů ať už počtem a kvalitou závodníků, tak materiálním zajištěním, se do kategorie World nehrne. A nemá k tomu ani žádný zvláštní důvod, jelikož díky Van der Poelovi a dnes už i postavením v žebříčku UCI se dostane na všechny závody, o které stojí.

V letošní sezóně totiž nejenže se stal nejúspěšnějším týmem kategorie Pro, ale měřeno počtem získaných UCI bodů je 7. nejlepším týmem světa. Tohle postavení má „na svědomí“, pochopitelně s významnou podporou celého týmu, pouze trojice cyklistů.

Mathieu Van der Poel vítězí na Strade Bianche.

Alpecin-Fenix se totiž může v právě končícím roce pochlubit celkem 33 vítězstvími, z nichž 26 obstarala trojice Van der Poel (8), Merlier a Philipsen (po 9). Nevyhráli žádný etapový závod, bodovali výhradně v etapách nebo jednorázových závodech. Jmenovaná trojice se také postarala o všechny vítězství v kategorii World, kterých byla téměř polovina ze všech (14). 7 z nich se stalo kořistí Van der Poela, 4 si připsal Merlier a 3 Philipsen. A co je nejdůležitější, 5 jich dosáhli na všech třech Grand Tour.

O Grand Tour se spravedlivě podělili. Merlier byl jedničkou na Giru, Philipsen na Vueltě a na Tour oba doprovázeli Ven der Poela.

Tim Merlier vyhrál v 2. etapě na Giru svou první etapu na Grand Tour.

Na Giro tedy dorazili s jedničkou Timem Merlierem a o celkové pořadí nikomu nešlo. Jediný, kdo se pohyboval trošku víc vepředu průběžného pořadí, byl Louis Vervaeke, který se po 4. etapě ocitl na 3. místě, aby nakonec uzavřel první dvacítku.

Merlier splnil svůj úkol, jak nejrychleji to šlo. V první etapě s hromadným startem na jeho premiérové Grand Tour porazil kompletní sprinterskou špičku včetně Nizzola, Vivianiho, Groenewegena i Sagana. V dalším pokusu v 7. etapě už to tak dobře nešlo, Ewan a Cimolai byli lepší. Žádná další příležitost už nenastala, do 11. etapy totiž nenastoupil.

Tim Merlier nenašel přemožitele i ve 3. etapě Tour de France.

Na Tour poslal Alpecin to nejlepší, co měl na skladě. Včetně Petra Vakoče. Hlavní příležitostí byla šance dostat se do žlutého. A ta se naplnila. V klasikářském závěru 2. etapy, končící sice prudkým, ale pro profesionály nedlouhým cílovým stoupáním, se Van der Poel dostal do cíle o tolik sekund dříve než Alaphilippe, že mu to stačilo, aby Francouze přeskočil v průběžném pořadí a do žlutého se skutečně oblékl.

Dalších 5 etap se týmu dařilo vedoucí postavení úspěšně bránit, v čemž hrál velmi důležitou roli i Petr Vakoč. V rámci této „obrany“ přidal k vítězné etapě Van der Poela hned další den další výhru Tim Merlier, jištěný na 2. místě Jasperem Philipsenem!

Když je pak v 8. etapě o žlutý dres připravil Tadej Pogačar, do 9. Van der Poel nenastoupil a Merlier ji nedokončil. Philipsen zatím na etapový úspěch nedosáhl, a tak se snažil až do konce závodu. Měl však pech. Vždycky se našel alespoň jeden lepší, takže „jen“ 3x 2. a 3x 3. místo, což mu dalo na 4. místo v soutěži o zelený dres. Musel si tedy počkat na Vueltu.

Jasper Philipsen vyhrál 2. etapu Vuelty.

Tam přijel jako hlavní trumf týmu na hromadné dojezdy. A svou roli zvládal od počátku velmi dobře. Po úvodní časovce přišel první hromadný dojezd a v něm na něj nestačili ani Jakobsen, Matthews, ani Molano. O tři dny později za ním opět zůstal jak Jakobsen, tak Molano a další výborní sprinteři. V 8. etapě mu Jakobsen obě prohry oplatil a odsunul ho na 3. pozici. Obdobně jako jeho dva kolegové na Tour, i Philipsen opustil Vueltu předčasně, konkrétně se neobjevil na startu 11. etapy.

O dílčí úspěch v horských etapách se měl pokusit nováček týmu, 26letý Australan Jay Vine. Nejblíže mu byl ve 14. etapě v 15 km cílovém výjezdu do Pico Villuercas, ale Bardet a Jesús Herrada byli přeci jen lepší.

Jasper Philipsen vítězí i v 5. etapě španělské Grand Tour.

Kromě etapy na Grand Tour dosáhl Van der Poel na vítězné etapy na World Tour etapácích: 1. etapa UAE Tour, 3. a 5. etapa na Tirreno-Adriatico a 2. a 3. na Tour de Suisse. K tomu přidal i vyhrané Strade Bianche, 2. místo na Flandrech a 3. na Roubaix.

Merlier k dvěma etapám na GT přidal dvě na Benelux Tour (2.UWT), Philipsen zase vyhrál Eschborn-Frankufrt (1.UWT).

Mathieu Van der Poela dokončil Paris-Roubaix "až" na 3. místě.

To je výčet pouze nejvýznamnějších úspěchů tohoto zářného tria. Jejich kolegové občas dostali šanci na vlastní výsledek, takže např. Gianni Vermeersch dojel 7. na Flandrech (1.UWT), Kristian Sbaragli 7. na Amstelu (1.UWT) a Philipp Walsleben vyhrál po etapě na Arctic Race a na Boucles de la Mayenne (oboje 2.Pro), kde celkově skončil 2. za Démarem.

Walsleben stejně jako Petr Vakoč se rozhodli ukončit svou cyklistickou kariéru. Dochází k poměrně značné obměně týmu, ale tři opory zůstávají. K zajímavějším jménům, které do týmu přicházejí, patří sprinteři Mareczko (Vini Zabú) a Oldani (Lotto Soudal). Do vyšší ligy se po roční pauze vrací výborný rovinový klasikář Van Keirsbulck, kterému loni poté, co nemohl sehnat práci po rozpadu CCC, hodil tým záchranné lano v podobě angažmá v development týmu.

Philipp Walsleben vyhrál poslední etapu Arctic Race před Niki Terpstrou.

V době, kdy se tým profiloval jako čistě cyklokrosový, jím prošli Lubomír Petruš, Adam Ťoupalík i Michael Boroš. Českou stopu tu zvýraznil v posledních dvou letech Petr Vakoč. Patřil k oporám týmu především tím, že byl spolehlivým pomocníkem lídrů. Takže pokud by se nerozhodl jinak, mohl v týmu pokračovat.

Určitě Petrovi přejeme, aby se mu dařilo v životě mimo profesionální cyklistiku alespoň tak, jako v roce 2015 na Czech Tour nebo Brabantském šípu 2016, v nichž nenašel přemožitele.

Posledním závodem Petra Vakoče (uprostřed) bylo Giro del Veneto.