Závod byl vypsán na 188 km. Šlo o 14. ročník, který se jede v upomínku na nizozemského cyklistu Arno Wallarda, který v roce 2006, v době, kdy první rok přestoupil do Pro týmu Skil-Shimano (dnes DSM), zemřel v pouhých 26 letech po návratu z tréninku. A jelikož tento závod v roce 1999 vyhrál, byl na jeho počest přejmenován.
Závod se jede v území tzv. polderů, tzn. odvodněných mořských území. Takže jen a jen rovina a vítr. V tom jsou také Nizozemci kovaní.
Na startu se sešlo 23 týmů, z toho 15 kontinentálních. V každém mohlo startovat 7 lidí. Převahu (89) měli pochopitelně domácí cyklisté. Spartu reprezentovali Habermann, Horák, Kalojíros, Ligtenberg, Ryba a Brňák.
O informace k závodu jsme požádali manažera Sparty Praha Zdeňka Rubáše: peloton se po 30 km na větrných úsecích mezi vodními kanály rozdělil na několik skupin a na úzkých silnicích s mnoha zatáčkami a v rychlosti kolem 50 km/hod se dále dělil.
Po 75 km na čele zůstala hlavní skupina v počtu kolem 70 lidí a v ní jediný sparťan Tomáš Kalojíros (na titulním ilustračním snímku). Bohužel, při nájezdu na úzký betonový mostek došlo k hromadnému pádu, v němž se ocitl i Tomáš. Ve vysoké rychlosti narazil hlavou do zábradlí. Závod byl přerušen a poté, co byl Tomáš odvezen do nemocnice, znovu odstartován.
Postupně byly skupiny s větší časovou ztrátou ze závodu odvolávány, což byla hlavní příčina toho, že v cíli bylo klasifikováno pouze 87 závodníků a že většina sparťanů závod nedokončila. Ze sparťanů dokončil pouze Richard Habermann na 81. místě se ztrátou +4:17.
Zdeněk Rubáš: „Konkurence 15 kontinentálních týmů byla motivací se prosadit, ale i pád člena týmu nikomu moc odvaze nepřidá. Na těchto závodech je důležitá nejen síla a rychlost, ale i znalost trati, dravost, soustředění a přehled.“
Tomáši Kalojírosovi při CT vyšetření v nemocnici v Utrechtu byla diagnostikována zlomenina lícní obličejové kosti, zlomenina klíční kosti a vykloubený palec na ruce. Následně byl propuštěn do domácího ošetření. Takže přejeme brzké uzdravení a návrat do pelotonu!
