Ve 24 letech rozhodně nepatřil mezi favority a jeho nenápadný útok ve sjezdu 7 kilometrů před cílem nevyvolal mnoho napětí v pelotonu. Rychle si vytvořil drobný odstup, pak si chvilku orazil za posledními přeživšími z denního úniku a znovu se zvedl. Všechno nebo nic. Pokud tenhle pokus nevyjde, tak pojede domů s prázdnou.
„Útok na předposledním klesání jsem původně neplánoval, ale když jsem viděl příležitost jít do vedení, tak jsem to zkusil,“ líčil, jak se zrodil jeho životní úspěch, pro web Cyclingnews.
Hlavní pole ale stále mlčelo. Nikdo neútočil a Kwiatkowski postupně zvyšoval svůj náskok. Na vrcholu závěrečného stoupání byl o 13 vteřin před pelotonem. Do posledních 5 kilometrů musel dát vše a doufat, že favorité nebudou spolupracovat.
A vyšlo to. Poslední desítky metrů už dojížděl s rukama nad hlavou. Mladý Polák vypálil rybník všem soupeřům a přinesl své zemi první titul v historii.
"Jsem vážně vděčný svým kolegům za práci, kterou odvedli. Ze závodu třiadvacítek jsem věděl, že takový způsob vítězství je možný, tak jsem se do toho opřel a udělal si malou mezeru. A teď... No je to neuvěřitelné," jásal v cíli čerstvý světový šampion.
Duhový trikot si ale neoblékal poprvé. V roce 2008 totiž vyhrál časovku mezi juniory. Ve stejné sezóně opanoval tutéž disciplínu i na Evropském šampionátu, kde zase o rok dříve triumfoval v silničním závodě.
První profesionální smlouvu podepsal až v roce 2010 s kontinentálním Caja Rural. Objížděl jen menší akce, kde navíc nesbíral žádné úspěchy a podobně se mu vedlo i další sezónu v RadioShacku.
Změna přišla v roce 2012, kdy se stěhoval do Quick-Stepu. Hned v první sezóně si vyzkoušel Giro a v létě se předvedl na dvou týdenních závodech. Na domácím Kolem Polska obsadil druhé místo v celkové klasifikaci a na BinckBank Tour (dnes Eneco Tour) skončil osmý.
Na závodech tohoto typu se Kwiatkowskému daří. Během kariéry už vybojoval druhé místo na závodech Kolem Baskicka, Kolem Británie nebo na Paříž–Nice, kde jednou dojel i třetí. K dobrým umístěním v celkovém pořadí navíc často přidá etapové prvenství nebo trikot za bodovačku.
Největší úspěchy na týdenních závodech si připsal v roce 2018. Na jaře vyhrál Tirreno–Adriatico, kam původně přijel pomáhat týmovým kolegům a v srpnu opanoval i Kolem Polska, kde přidal i dvě vítězné etapy a bílý trikot za bodovačku.
Domácí triumf si navíc užil v dresu polského mistra, který získal o necelé dva měsíce dříve už podruhé v kariéře (poprvé to bylo v roce 2013). Dvakrát rovněž opanoval na národním mistrovství časovku – v letech 2014 a 2017.
Kwiatkowski je také skvělý na jarních klasikách, kde se už 12krát umístil v první pětce a několikrát se mu povedlo dosáhnout na úplný vrchol. Dvakrát opanoval Strade Bianche a po jednom vítězství si připsal na Amstelu, E3 Harelbeke nebo na letním San Sebastianu.
Do sbírky přidal dokonce i jeden z Monumentů, a to italský Milán–San Remo, kde v roce 2017 na slavném Poggiu udržel úžasného Petera Sagana a do závěrečného sprintu si schoval více sil a o pár centimetrů překonal slovenského obra.
Jediná věc, která mu chybí je úspěch na Grand Tour. Hlavně kvůli tomu se v roce rozhodl 2016 změnit tým a z Quick-Stepu zamířil do Sky. „Vždycky jsem se chtěl zlepšovat jako vrchař a být specialistou na etapové závody a myslím, že v tom je Sky nejlepší tým ze všech,“ řekl o svém přestupu.
Ačkoli se jeho slova potvrdila a Sky na Grand Tour skutečně dominuje, Kwiatkowski si žádný zajímavý výsledek nepřipsal a jeho nejlepším umístěním zůstává 11. příčka z jeho premiérové Tour de France v roce 2013, kdy ještě hájil barvy Quick-Stepu.
U svého nového zaměstnavatele ale na třítýdenních závodech hraje velmi důležitou roli superdomestika a pomáhá týmovému lídrovi, ať už je to kdokoli. V roce 2017 byl klíčovým mužem u čtvrtého triumfu Chrise Frooma. Pomáhal mu každý den, co to jenom šlo. Nejvíc byla jeho obětavost vidět v 15. etapě, kdy Brit píchnul a Kwiatkowski okamžitě týmovému lídrovi dal své kolo.
Od magazínu Rouleur dokonce získal cenu Supreme Banana pro nejlepšího domestika Tour de France. Jako trofej si odnesl trs banánů. „Páni, to je skvělé. Jsem moc rád, že si lidi na letošní Tour užívali můj styl závodění, a že jsem dokázal pomáhat týmu a dovezli jsme Chrise až do Paříže,“ reagoval na své ocenění Polák a pokračoval: „Celou Tour jsem snil, že získám tyhle banány. Chris má žlutý dres jen jeden, zato já banánů hned 5 a taky jsou žluté,“ zavtipkoval.
Výborně jezdil i v následující sezóně a opět pomohl svému týmu k vítězství, když na nejvyšší stupínek v Paříži vystoupal Geraint Thomas. Banány mu tentokrát vyfouknul Dan Martin.
V srpnu se poté vydal na Vueltu a poprvé v životě zkusil jet dvě Grand Tour v jedné sezóně. Po dvou druhých místech z prvních dvou etap se Kwiatkowski převlékl do červeného trikotu, ale vydržel v něm jen 3 dny a celkovým pořadím se postupně propadl až na 43. místo.
V minulé sezóně měl na Tour opět pomáhat týmovým lídrům. Po zranění Chrise Frooma to nakonec byli Geraint Thomas a Egan Bernal, a právě mladý Kolumbijec si na Champs-Elysées oblékl žlutý dres. Tým Ineos (dříve Sky) tedy měl 3 roky po sobě 3 různé vítěze Tour de France. Tomu poslednímu ale Kwiatkowski příliš nepomohl a během celých tří týdnů byl skoro neviditelný.
„Byl jsem připravený na 100 %. Udělal jsem všechno správně jako vždycky, ale prostě jsem se necítil ve své kůži. Moje tělo zkrátka vyžadovalo regeneraci. Ještě několik týdnů po Tour jsem se cítil úplně zničený,“ bědoval po závodě.
Po potřebné přestávce se ale Michal Kwiatkowski cítí skvěle a těší se na novou sezónu.
