Etapový závod
Dnes zahájil první etapou 57. ročník závodu Okolo Turecka, jenž nese oficiální název Presidential Cycling Tour of Türkyie. Závod má osm etapa a je zařazen do druhé nejvyšší kategorie UCI. Etapy jsou převážně mírně zvlněné, je vypsána i soutěž vrchařů, ale ve většině případů nejde o nějaké extrémní záležitosti. Znamená to, že zde najdou hodně příležitostí sprinteři. Ovšem celkového vítěze mezi nimi nehledejme. Čtvrtá etapa totiž končí na vrcholu 14 km stoupání o průměrném sklonu 7 %, přičemž 2 km před cílem obsahuje i pasáž překračující hranici 11 %. Kdo bude první tady, ten by měl mít velkou šanci stát se i celkovým vítězem.
Charakteru závodu odpovídá startovní listina. Je tu 6 World týmů, 12 Pro a 7 Conti týmů. Z nejznámějších jmen sprinterů tu najdeme Ewana (Lotto), Philipsena a Mareczka (Alpecin), Grovese (BikeExchange), Bouhanniho (Arkéa), Van Poppela, Bennetta a Wallse (Bora), Daineseho a Bola (DSM) atd. Z těch, kteří by měli být mezi prvními na vrcholu zmiňovaného náročného kopce, jmenujme především Naira Quintanu (Arkéa). Největšími konkurenty by mu měli být např. Jay Vine (Alpecin), Eduardo Sepúlveda (Drone Hopper) či Jhojan García (Caja Rural), vloni druhý, třetí a čtvrtý muž konečného pořadí. Pohyb v kopcích je předností i Vanhouckeho (Lotto), Vandenabeeleho (DSM), Anderse Johannessena (Uno-X) atd.
Ve startovní listině figurují i jména dvou českých cyklistů: Pavla Bittnera v týmu DSM a Vojtěcha Řepy v týmu Kern Pharma.
Nejsilnější týmy sem vyslaly Arkéa Samisc, Alpecin-Fenix a Bora-hansgrohe.
Etapa
První etapa byla nejdelší z celého ročníku, měřila 207 km, byly na ní vypsány tři vrchařské a jedna sprinterská prémie a závodníci v jejím rámci překonali 2.046 výškových metrů. Nejpodstatnější pro konečné vyznění etapy se jevila skutečnost, že 35 km před cílem se cyklistům postavilo do cesty 4 km stoupání o průměru 8,5 % s pasážemi přes 10 %. Jelikož ale do cíle bylo po jeho překonání ještě dost daleko, nejpravděpodobnější se jevil hromadný dojezd.
Průběh
Vyvořil se tradiční denní únik, do něhož se dostalo 6 lidí, z týmů vyšší úrovně tu byl pouze Irizar z Euskaltelu. Také se padalo, což 70 km před cílem postihlo společně s třemi dalšími závodníky i Vojtu Řepu. Hned se z asfaltu zvedl, ale nemohl okamžitě pokračovat, protože musel řešit coby následek pádu mechanické problémy.
50 km před cílem si peloton, vedený World týmy pracujícími pro své sprintery, v klidu a pohodě udržoval únik na dostřel jedné minuty. Irizar prokázal svou převahu mezi uprchlíky, když si 45 km před cílem dojel sólově pro druhou vrchařskou prémii. Na nic a na nikoho nečekal a vydal se k individualistické akci, jelikož po sjezdu následovalo nejtěžší stoupání dne, tak proč se zdržovat. Jenže nic dalšího už nevyšlo. 35 km před cílem bylo po úniku včetně pokusu Irizara.
Stoupání pojal peloton v klidu a míru. Sice se pole trošku nadělilo, nějací lidé odpadli, ale k žádným dramatickým atakům nedošlo. To spíše až ve sjezdu, kde také pár lidí spadlo. Ovšem 20 km před cílem bylo vše pohromadě a směřovalo se k předpokládanému hromadnému závěru. K nějakým samostatným pokusům ještě došlo, ale byly spíše propagační, než aby si mohly dělat reálný zálusk na úspěch.
4 km před cílem začaly létat lahve z košíků, protože při wattech na kilogram je každý gram dobrý. Příprava pozic pro sprintery nabrala plných obrátek. Takže spurt a kdo jiný, než střela s plochou dráhou letu Caleb Ewan!
