O Strade Bianche se často mluví jako o kandidátovi na šestý klasický monument po bok Sanrema, Flander, Roubaix, Lutychu a Lombardie, ale Italové musí zpět do řady, pokud by se o nějakém závodu takto uvažovalo, měl by to být Amstel Gold Race. Závod s mnohem delší tradicí a také "dospělou" délkou přes 250 kilometrů. Strade Bianche je sice krásný a výjimečný závod, ale klasik jako je Amstel, také v kalendáři moc není.
Změna termínu letošnímu ročníku pivní klasiky přinesla účast specialistů na dlážděné klasiky, ale ubrala závodníky specializující se na Ardeny. Například Julian Alaphilippe startuje na Baskicku, kde se připravuje na Valonský šíp a Lutych a které končí den před startem Amstelu. Kombinovat tyto dva závody je to v podstatě nemožné. Stejně jsou na tom MIchael Woods, Davide Formolo, Primož Roglič a další. Na druhou stranu bychom se mohli dočkat souboje Mathieu van der Poela a Wouta van Aerta.
Ale o favoritech a účastnících až později, až bude jasné, kdo opravdu pojede. Zaměřme se na trať v Limburgu, v kraji na jihu Nizozemska mezi Německem a Belgií. Ta se často mění, ale základní charakteristika zůstává. Spousta krátkých stoupání na technických silnicích se spoustou zpomalovačů a dalších překážek na silnici. Vyjet na Cauberg, Geulhemmerberg a Bemelerberg jednou, dvakrát nebo třikrát nebolí, ale třiatřicetkrát?
Po třech letech zpět v plné kráse
Závod začíná v Maastrichtu, v centru provincie Limburg. A už na 11. kilometru je první stoupání Slingerberg. A už na 55. kilometru závodníci poprvé vystoupají na vrchol nejslavnějšího místního kopce Cauberg. Zde, nad Valkenburgem, se několik let dojíždělo a toto místo si oblíbil Philippe Gilbert. Na jeho drtivý nástup tu nikdo nedokázal zareagovat čtyřikrát v rámci Amstelu a jednou během světového šampionátu. Ale Cauberg už dlouho není cílovým místem, nejdříve se cíl posunul do městečka Berg en Terblijt a následně mezi Caubergem a cílovou páskou pořadatelé zařadili další dva kopce.
Cauberg se podruhé vyjíždí na 167. kilometru a naposledy 17 kilometrů před cílem. Poté se závod vydá Geulhemmerberg a posledním kopcem je Bemelerberg 6 kilometrů před cílem. Pořadatelé se snaží vyhnout zařazení těžkého výjezdu těsně před cílem, protože v minulosti to vedlo k pasivnímu pojetí závodu a čekání na poslední stoupání. Současná podoba Amstelu je opravdu atraktivnější a méně předvídatelná.
Cauberg je dlouhý 900 metrů s průměrem 6 %, ale těžkých úvodních 500 metrů má přes 8 %. Geulhemmerberg je mírnější, má jen 3,8 %, ale měří 1400 metrů. Závěrečný Bemelerberg je tvořen několika zatáčkami a měří 700 metrů s průměrem 5,6 %.
Naposledy se na stejné trati závodilo v roce 2019. Teda, abychom byli přesní, závod byl před třemi lety o 15 kilometrů delší, ale většina trati byla totožná a závěr úplně stejný. A by to jeden z nejlepších závodů snad všech dob. Už 44 kilometrů před cílem zaútočil na Gulperbergu Mathieu van der Poel, ale až nástup Juliana Alaphilippa na Eyserboswegu měl efekt. K francouzskému klasikáři se přidal Jakob Fuglsang a dvojice se vytvořila rozhodující náskok. Aspoň se dlouho zdál rozhodující. Van der Poel zůstal vzadu a jeho protiútoky byly pokrývány.
Fuglsang se snažil zbavit rychlejšího soupeře několik útoky v kopcích, ale Alaphilippe se držel. Dán proto přestal střídat a zezadu se přiřítil Michal Kwiatkowski. Jenže to už si Van der Poel řekl, že se nedá nic dělat a když se s ním nechce nikdo střídat, prostě pojede sám. V cílové rovince si za sebou vezl sedm soupeřů, ale také se rychle přibližoval trojici Alaphilippe - Fuglsang - Kwiatkowski. Podle všech cyklistických zákonitostí už neměl mít po osmikilometrové stíhačce síly na spurt, ale nizozemský mistr byl toho dne až příliš silný, naposledy za to vzal a dojel si pro své první velké silniční vítězství.
V dalších dvou letech se na této trati nezávodilo. Ročník 2020 byl kvůli covidu zrušen úplně a loni pořadatelé museli závod omezit na krátký okruh mezi Caubergem, Geulhemmerbergem a Bemelerbergem. Měřil jen 218 kilometrů a ve sprinterském dojezdu první skupiny porazil Wout van Aert Toma Pidcocka. Ale byl to tak těsný finiš, že stále existují pochybnosti o výsledku. Cílová kamera a páska na silnici nebyly na stejném místě a tak možná měl vyhrát Pidcock. Každopádně, rozhodčí určili vítězem Van Aerta.
Rozhodující útok může přijít kdekoliv. V roce 2018 se na téměř totožné trati postupně zmenšovala vedoucí skupina a až 2200 metrů před cílem zaútočil Michael Valgren, ke kterému se přidal Roman Kreuziger. Dán byl v cíli rychlejší a českého závodníka porazil. O rok dříve se 29 kilometrů před cílem vydal do útoku Philippe Gilbert a vytvořil sedmičlennou skupinu, ze které 6,5 kilometru před cílem nastoupil Kwiatkowski. Udržel se ho jen Gilbert a dvojice bývalých mistrů světa si rozdala v jednom z nejzajímavějších spurterských soubojů posledních let. Gilbert byl chytřejší a získal čtvrté vítězství.
Rozhodnout se může v každém okamžiku posledních 40 kilometrů a díky tomu je Amstel atraktivní závod. Závod je nutné sledovat minimálně posledních 40 kilometrů, ale nudit se nebudete ani dřív. Eurosport začíná vysílat ve 14:15, tedy asi 100 kilometrů před cílem. Ale už od 13 hodin můžete sledovat neméně atraktivní závod žen.
