Závod sestává z osmi etap. Neobsahuje žádnou časovku. První etapa se jede na okruhu, který obsahuje jedno delší středně prudké a jedno kratší stoupání. Cíl je ale po sjezdu a kratším rovinatém úseku. Druhá, třetí a sedmá jsou zvláštní tím, že jejich první polovina je profilově docela náročná, naopak druhá je snadnější, takže bude dost času na korigování ztrát. Čtvrtá je vyloženě pro sprintery. Šestá a osmá se podobají tím, že jsou jen mírně zvlněné, ale v posledních 10-20 kilometrech bude nutno překonat sice nedlouhá, ale místy i prudší stoupání, což bude zkouška pro sprintery.
Z přehledu je patrné, že by v Turecku mělo být dost prostoru pro sprintery, zvláště pak ty, kteří jsou schopni se vypořádat se středně náročnými stoupáními. Bude ale prostor i pro úniky tempařů či klasikářů.
V poslední etapě ročníku 2019 vítězí Caleb Ewan před Fabio Jakobsenem.
Proto se to v sestavách týmů hemží právě těmito typy závodníků. Koneckonců v roce 2019 tu ze šesti etap pět vyhráli sprinteři: po dvou Ewan a Bennett a jednu Jakobsen. Takže ten se vrací na místo činu. V jeho tváři se však stále zračí jak psychické, tak fyzické dopady jeho strašlivých zranění. Pokud dokáže opět vítězit, pak klobouk hluboko dolů.
Jenže o celkovém vítězi s největší pravděpodobností rozhodne etapa pátá. V ní totiž na posledních 80 km čeká nejprve vrchařská jednička 17km dlouhá s 5% průměrným převýšením. Následuje 40 km rovinatého úseku ve výšce nad tisíc metrů, aby se na závěr museli závodníci vypořádat s 12km kopcem o průměru 6,3% končícím ve výšce 1.800 metrů nad mořem.
Za Felixem Grosschartnerem se rýsuje Remco Eevenepoel.
Obdobně to totiž proběhlo v posledním uskutečněném ročníku, kdy v páté etapě vrcholící dlouhým prudkým výjezdem svedli za mimořádně nevlídného počasí bitvu o celkové prvenství čtyři cyklisté, z nichž nakonec nejúspěšnější byl Felix Grosschartner z Bora-hansgrohe, který za sebou nechal Valeria Contiho (UAE), Merhawi Kuduse (Astana) i Remca Evenepoela (Deceuninck). A takto také vypadalo konečné pořadí etapáku.
Deceuninck-QuickStep sem tentokrát posílá sestavu čistě sprinterskou, takže na celkový primát nejspíš nemyslí. S výjimkou Ilji Keiseho, který tu bude na práci především v prvních desítkách až stovkách kilometrů, jde o zaměřením především sprintery: Cavendish, Hodeg, Jakobsen. Pomáhat by měl Steels. Dobře zasprintovat, ale zároveň přejet méně náročná stoupání umí i Archbold.
Obdobně má sestaven tým Israel: Greipel, Zabel sprinteři, Brändle a Dowset tempaři, Cimolai klasikář. Do kopců tu ovšem jednoho mají, měl by jím být Sebastian Berwick.
Naopak Astana to má postavené odlišně. Jako obvykle na „druhořadé“ závody vysílá kazašskou sestavu, ale k nim přidala Afričana Kuduse a dva Jihoameričany, z nichž Javier Romo se výborně předvedl v kopcích nedávného Settimana Coppi e Bartali. Oba lze počítat mezi horké kandidáty celkového vítězství.
Ze 14 Pro týmů pochopitelně vyniká Alpecin-Fenix, který sestavou míří především na etapové úspěchy. V čele s Jasperem Philipsenem, vítězem nedávného Schledeprijs, jemuž by měli krýt záda Krieger, Taminiaux, Modolo, Meisen i Richardson. Ale vzali s sebou i nováčka, 25letého Australana Jay Vinea, a ten by se měl pokusit uspět právě v nejtěžší etapě.
Conti, Kudus, Grosschartner
Uvidíme, jak si povede mimořádně zkušený a řadou úspěchů ověnčený 35 letý Pierre Rolland v týmu B&B. Letos zatím dva závody a nic moc. Ale to nemusí nic znamenat. V týmu Androni je pátá etapa příhodná pro drobounkého 22letého Kostaričana Kevina Riveru. Letos už má odzávoděno 13 dnů, ale nic, co by stálo za řeč. Naopak velmi slušnou formu letos prokazují José Manuel Díaz a Mauro Finetto z francouzského Delka. Skladbou etap by měl závod vyhovovat i Stanislawu Aniolkowskému z belgického Bingoal stejně jako Lucu Wackermannovi z EOLO-Kometa.
V roce 1979 závod vyhrál Jiří Škoda. Tentokrát se ovšem bude závodit bez české účasti.
