Jde o 7. ročník, přičemž od roku 2004 do 2016 si dal závod v ženské podobě pauzu. Pauzu si dal i loni z chronicky známých důvodů.

Trasa letošního vydání se liší od těch předešlých v tom, že zatímco v minulosti bylo nutno nejprve dojet na cílový okruh z Maastrichtu, letos se vše odehraje právě na tomto okruhu s centrem ve Valkenburgu.

Závod měří 116 kilometrů a je o stovku kratší než ten mužský. Má s ním ale společné to, že jeho trasa je téměř totožná s chlapskou a že nevynechá žádné z důležitých stoupání, které se cyklistům i cyklistkám v průběhu každého okruhu postaví do cesty.

Jde o tři kopce: Bemelerberg (0,7km, 5%, max 6,7%), Cauberg (0,6km, 8,1%, max 17,5%) a Geulhemmerberg (0,8km, 5,4%, max 7,1%). Dívky si každé z těchto stoupání dají sedmkrát s výjimkou posledně jmenovaného, jelikož po Caubergu následuje 2km cílový rovinatý dojezd.

Katarzyna Niewiadoma, vítězka Amstel Gold Race 2019

V posledních třech ročnících stálo na stupních vítězů osm žen a všechny s výjimkou Elizabeth Deignan (Trek) se postaví na start i letos. Jediná, která už byla na pověstné bedně dvakrát, je Annemiek Van Vleuten. Její motivace bude povýšena o fakt, že si odtud odvezla už třetí i druhé místo, ale vavřín pro vítězku ji chybí.

Formu má určitě velmi dobrou, což by nemělo být poníženo o její výkon uprostřed týdne na Brabantském šípu. Je možné a pravděpodobné, že zatímco většina top favoritek si dala volno, ona závod pojala jako součást přípravy právě na Amstel.

V roce 2019, tedy při posledním uskutečněném ročníku, odjela na Caubergu Katarzyna Niewiadoma a byla to jediná Van Vleuten, která ji stíhala. V cíli měla stejný čas, ale přeskočit Polku už nedokázala. Spurt pěti pronásledovatelek vyhrála Marianne Vos.

Dojíždělo se po malých skupinkách či jednotlivkyních a časové rozdíly byly oproti jiným závodům výraznější. O náročnosti závodu svědčila i skutečnost, že více jak polovina cyklistek závod nedokončila. Letos se dá očekávat obdobný průběh, už jen proto, že závod je profilově ještě náročnější.

Leah Thomas, Annemiek Van Vleuten a Jelena Erič po Brabantském šípu

V roce 2019 závod absolvovala i Nikola Nosková a dokončila v první větší skupině se ztrátou převyšující 5 minut, i když ve společnosti takových person, jako je Lorena Wiebes, Amy Pieters či Ellen Van Dijk. Letos ve startovní listině nefiguruje žádná z našich cyklistek.

Ženská cyklistická špička je výrazně užší než mužská, takže i jména favoritek nejvýznamnějších závodů se opakují.

Primát bude obhajovat s číslem jedna Katarzyna Niewiadoma z Canyonu.

Nejsilnější tým však bude mít, jak je tomu obvykle, SD Worx, přičemž nejlepší formu v posledních týdnech vykazují Anna Van der Breggen, Demi Vollering a Ashleigh Moolman.

O první desítku by se mohly ucházet i tři dívky z FDJ: Cecilie Ludwig, Marta Cavalli a Emilia Fahlin, stejně jako ze sestavy Alé: Marta Bastianelli, Mavi García a Marlen Reusser.

Cecilie Uttrup Ludwig při letošním Strade Bianche

Po dvou ženách s velmi dobrou jarní formou jdou na start Movistar: Annemiek Van Vleuten a Leah Thomas, Trek-Segafredo: Elisa Longo Borghini a vítězka Brabantského šípu Ruth Winder (viz titulní snímek), BikeExchange: Amanda Spratt a Grace Brown, Liv: Alison Jackson a Soraya Paladin a také DSM: Floortje Mackaij a Liane Lippert.

To jsou týmy, které se pyšní licencí UCI Women´s World a jsou také nejsilnější. Z ostatních z celkového počtu 24 celků, které se postaví na start, mají ve svém středu kandidátky na top umístění pouze Jumbo-Visma: Marianne Vos a Valcar-Travel&Servis: Elisa Balsamo.

Mezi top favoritky z uvedeného výčtu bychom mohli vypíchnout šťastnou sedmičku: Van Vleuten, Van der Breggen, Vollering, Niewiadoma, Longo Borghini, Ludwig a Vos.

SD Worx při prohlídce trasy Amstelu

Závod se jede v neděli 18. dubna dopoledne a jeho závěr lze sledovat i na Eurosportu.