Královská etapa. 167 km z Lublaně do Kobaridu. 3600 výškových metrů. V prvních dvou třetinách dvě vrchařské prémie 3. a 2. kategorie. To by nebylo nic zásadního. Pak to však přišlo. Dvakrát po sobě 10km výjezd na Kolovrat. Průměr 8,9 %, první 3 km 10 %. Do cíle 10km sjezd a pak ještě 2 km mírně zvlněné.
Úvodní VP na 10. km vyhrál Tim Wellens (UAE). Po sjezdu přišla na řadu první RP. Před ní atakoval Matej Mohorič (Bahrain) a prémii vyhrál. Právě tady se ale zrodil denní únik, Slovinec v něm chyběl. Zato si do něj naskočil druhý muž průběžného pořadí a vítěz včerejší etapy Ide Schelling! A zajímal se hlavně o vteřiny na rychlostních prémiích. Obě následující vyhrál. Společnost mu přitom dělali Zoccarato (Bardiani), Azparren (Euskaltel) a Stojnič (Corratec).
Soupeře v pelotonu náskok Schellinga, který se pohyboval do dvou minut, zas tak moc nevzrušoval. Dalo se předpokládat, že extrémní stoupání budou nad jeho síly. A tak se i stalo. Jakmile se začalo poprvé stoupat na Kolovrat, čelní skupina se rozpadla a Schelling přestal stačit.
Vpředu zůstal osamocený Zoccarato. V průběhu stoupání si z redukované čelní skupiny, o což se starali vybraní jezdci Jayco AlUla, za Italem poodjel Švýcar Simon Pellaud (Tudor), do kamery vymodeloval z dlaní srdce a poslal ho vzhůru k nebi. Komu, bylo nade vší pochybnost jasné, krajanu Gino Mäderovi.
Zoccarato prémii vyhrál a rázem byl v čele vrchařské soutěže. Po sjezdu se na něj sólově dotáhl Aloïs Charrin (Tudor). Za nimi jelo kolem 40 lidí, na špici usilovně pracoval Lukas Pöstlberger (Jayco), který se postaral o to, že dvojice vpředu byla dojeta těsně před začátkem posledního stoupání.
Zpočátku kopce odjel Badilatti (Q36.5), na něj dotáhl Filippa Zanu a další tři lidi Jesús Peňa (na titulním snímku), který v předešlém sjezdu spadnul, ale už byl zase v pilné práci. Byli tam ještě Paul Double (Human Powered Health), Lorenzo Fortunato (EOLO) a Ben Zwiehoff (Bora), ovšem ten přestal rychle stačit. Pak si nastoupil 26letý britský vrchař Double a odvezl s sebou jen Zannu. Ital ale o kus dál akceleroval a vrchol přejel už osamoceně.
15 vteřin za ním ho jistil týmový kolega Peňa, o dalších 15 vteřin dále je stíhala dvojice Lorenzo Fortunato a Diego Ulissi (na snímku). Takto se spustili do dlouhého točitého sjezdu směrem k cíli. Takže opět riziko na hranici únosnosti. A také se to projevilo. V pravotočivé zatáčce, kde nebylo dobře vidět, jak se utahuje, vyletěl Zanna z trati na prudce se svažující kamenitou louku, předvedl salto přes řidítka a bicykl letěl o dalších 50 metrů níž. Vyděsil nejen diváky u televize, ale i koníka na jeho teritoriu.
Italský šampion se nezdržoval hledáním brýlí, doběhl pro kolo, vyšplhal zpátky na silnici, a ve chvíli, kdy přelézal šňůru ohradníku, ho míjel překvapený Peňa, který spadnul společně s Fortunatem na úplně stejném místě při prvním sjezdu. Po něm projel onu zatáčku v háku za Ulissim Fortunato smykem. Zanna se zachytil právě této dvojice a ve třech sledovali nového muže na čele závodu.
Peňa nejspíš zvyklý na podobné sjezdy u něj doma v Kolumbii nic neztrácel, zatáčky kroutil jak kružítkem a poslední dva rovinaté kilometry už uhájil. Točil ale takovou frekvencí, že to vypadalo, že má potíže s řazením, což po závodě také potvrdil. Zanna v trojici za ním, na kterou se v závěru mocně dotahoval osamocený Giovanni Aleotti (Bora-hansgrohe), mohl pochopitelně šetřit síly, které pak využil k zisku druhého místa.
Pro Zannu to byly zlaté bonifikační sekundy, protože právě ony mu pomohly dostat se v průběžné klasifikaci na první místo o jedinou vteřinu před Ulissiho. 6 ztrácí Fortunato, 11 Aleotti a 12 Peňa.
„Po mém pádu jsem měl problémy s řazením, takže jsem mohl používat jen malý převodník. Snažil jsem se z toho vytěžit maximum a jet co nejrychleji,“ řekl 23letý 55 kg vážící Kolumbijec. „Když jsem míjel Zanu, chtěl jsem zastavit a počkat na něj, ale náš sportovní ředitel řekl: jdi si pro etapové vítězství. Jsem proto velmi šťastný ze svého prvního vítězství v Evropě po těžké sezóně s mnoha problémy. Dnes jsem měl dobré nohy a jsem rád, že jsem dostal šanci vyhrát."
Jayco AlUla ve Slovinsku tedy jede. Z dosavadních čtyř etap tři vyhráli a dres lídra zatím nikomu nepůjčili. Na černou práci tu mají De Marchiho a Hamiltona, v přípravě pozic do finálních kilometrů se mohou spolehnout na Pöstlbergra, v rozjíždění spurtů na Mezgece a v kopcích na Peňu. Z jejich práce pak profitují lídři Groenewegen a Zanna.
Nejlépe z našich dokončil etapu Michal Schlegel na 26. místě se ztrátou +4:21 min.
Zítřejší poslední etapa je profilově relativně snadná, ale jsou na ní vypsány opět tři rychlostní prémie, kde lze získat bonifikační vteřiny. Uvidíme tedy, jestli to zítra ještě bude drama. Dnes to tedy bylo a pořádné.
