Po necelé půlce, byť už se třemi kopci přes národní park Gantrisch v nohou, však Cancellara slezl z kola a usedl do auta, aby mohl i ty nejlepší vítat také v cíli. Chasing Cancellara se totiž jmenuje už tradiční závod ve Švýcarsku, kterým slavný cyklistický Spartakus nejen „udržuje“ svůj věhlas, ale hlavně přispívá popularizaci cyklistice, kterou stále miluje. I když už nabral možná 15 kilo od doby, kdy před osmi lety ukončil kariéru jako čtyřnásobný mistr světa v časovce, dvojnásobný olympijský šampion, vítěz tří Ronde van Vlaanderen, a majitel mnoha dalších triumfů.

Nejdříve ve spolupráci s hodinkáři z Tudoru rozjel tenhle podnik, nebo spíše závodní platformu (obsahuje ještě trasu Curych-Andermatt letos 24. 8., Granfondo Vaduz 14. 9. a nezávodní ženskou vyjížďku v Luzernu). Až později po jeho úspěchu přebudovali v roce 2022 už rozjetou cyklistickou akademii do týmu. Nyní má Tudor Pro Cycling team, jak známo, licenci ProTeamu a jezdí za něj také český zástupce Petr Kelemen. Letos jeli už poprvé Giro, na Tour se zatím nedostali, takže Cancellara mohl v klidu zvolit jiný závodní program. 

„Už v pátek se s námi vydal v týmovém oblečení na vyjížďku okolo Bernu, aby nám ukázal místa, která má rád a kde trénoval,“ vypráví Jan Lidmaňský, zdatný mediální manažer i cyklista, který se spolu s Janem Kolářem vydali do akce jako jediní Češi. Na dlouhou pouť se můžete vydat buď sami, ve dvojici, která jede spolu, což byl jejich případ, anebo se střídá, a pak i ve trojici.  

Češi jako Crown Guards (název z hodinářské hantýrky označuje ochranu natahovacího kolečka na ciferníku a pak taky značku Tudor, která vždy tvořila ochranného partnera pro Rolex, pozn. aut.) vyrazili svižně. „Byla tma, jede se za plného provozu, a prvních třicet kiláků můžeš jet v háku. Nechtěli jsme se ztratit,“ usmívá se Lidmaňský. „Ale po chvílí jsem zjistil, že v tuhle hodinu držet průměr čtyřicet a 400 na wattmetru s tím, co máme před sebou, asi nepůjde. Tak jsme zvolnili a jeli si svoje…“ 

Co to znamená u borce, který jezdí velice slušně, ale přece jen někam ke sto padesáti? „První kilo ani nevíš, že ho máš. Druhý je rovina, potom teprve začneš stoupat, jsem rád, že Honza většinu odtahal. Na dvou prudkých asi tříkilometrových stoupáních ve vinicích jsme se opravdu vytrápili. Posledních třicet do cíle má převýšení 1300 metrů, to už jsem nevěděl o sobě, ani o světě.“ Osmé místo v čase 12:45, tedy průměr přes 25 km/h, znamená ovšem skutečně čestný výsledek. Nejlíp jel Jocelyn Verdenal z Francie za 9:59 (v párech Švýcaři Karlen s Fuxem za 9:41), čas se měřil v Taschi, před posledním krpálem do Zermattu, kde teprve čekala cílová linie.

Podmínky letos vládly horší než v předcházejících letech. Po nedávných povodních se často jelo po okreskách. „Ještě svítilo slunce, ale v závěru začalo pršet a po nás už přišla bouřka a mnozí dojížděli do cíle v hustém lijáku,“ vypráví Jan Kolář. Cyklisté byli vybaveni čipy, museli projet kontrolními body, zastavit na semaforech a nesměli se vézt v háku. To všechno hlídali maršálové.

„Organizace byla perfektní, občerstvovačky skvěle vybavené po zhruba čtyřiceti kilácích. Účastníci mají podporu i v autech, která jim vezou jídlo, pití, oblečení, ale zase všude se teď nedostala, museli jste zůstávat v kontaktu,“ dodává. „Ke konci jsme si koupili i pivo na benzince, aby se srovnal žaludek.“ Spousta lidí nedojela, ať už vinou počasí, nebo přecenění sil, nebo spíš obého. 

„Bolest bude velká, ale zážitek vydrží déle,“ ocenil Cancellara hrdé finišery. A jak vidí vývoj letošní Tour de France vítěz jejich osmi etap? „Největším výkonem bude zůstat zdravý a neonemocnět covidem,“ zdráhal se odhadovat favorita. Nakonec se nechal přesvědčit, aspoň na časovku. „Tak dobře, tu závěrečnou z Nice do Monaka po třech týdnech vyhraje Vingegaard,“ řekl.