Rychle vypiju půlku bidonu, ale vím že už je pozdě. Závod se odehrává tak rychle. Boj o pozice, štěrkový úsek, boj o pozice. Pořád dokola. Nestíhám pořádně pít ani jíst. Chyba. Alespoň se dostat na konec úseku. Pak si trochu orazím. Gel, vytřepat nohy, zkusit si trochu odpočinout. Příští strade bude zásadní. Musím tam kluky dovézt co nejvíce vepředu.

Štyby a Julian najíždějí na další úsek mezi prvními. Paráda, teď už to asi bude na nich. Bojuji ale dál. Chci vepředu vydržet co nejdéle. Cítím, že jsem na hraně vyčerpání, ale nohy pořád poslouchají. Držím se kolem třicítky. V první skupině už je ale jen asi dvacet jezdců. Možná se to ještě spojí. Posledních 500 metrů po štěrku. Chytám hrozné křeče, ale daří se mi zůstat ve skupince. Závod už je ale rozhodnutý. Vepředu je 14 lidí a my tam máme tři zástupce. Teď už myslím jen na to, jak se dostat do cíle.

Závěrečný kilometr. Prudké stoupání po dlažbě v nádherné Sieně. Posledních 20 kilometrů jsem se opravdu trápil, ale najednou mám plno energie. Fanoušci mě ženou dopředu. 15-ti procentní stojku úplně vyletím. Užívám si atmosféru. Pásku protínám na 60 místě. Šťastný, ale naprosto vyčerpaný. Na ceduli svítí "1. Julian Alaphilippe". Neskutečné! Další týmové vítězství!

V cíli se potkávám s rodiči. Přijeli se podívat na můj první start v Evropě. Do autobusu jsou to jen tři schody, ale opět chytám křeče. Cpu do sebe gumové medvídky a sbírám poslední zbytky sil, abych se osprchoval. Sdílíme zážitky ze závodů, radujeme se z týmového úspěchu a čekáme, než se Julian vrátí z vyhlášení.

U večeře se mě číšník ptá, jestli si dám vino bianco. Odpovídám, že radši červené. Bianca mám dnes už plné zuby..

• Seriál RoadCycling.cz ve spolupráci s Petrem Vakočem