Taktika týmu INEOS Grenadiers byla perfektní. Silná britská sestava zvýšila tempo pelotonu už na Kruisbergu 47 kilometrů před cílem a tlak stupňovala až do stoupání na Keutenberg, 35 kilometrů před cílem. Zde nastoupili Michal Kwiatkowski s Tomem Pidcockem a celý vývoj nizozemské klasiky měli pod kontrolou. Byli to jediní dva týmoví spolujezdci v čelní skupině jedenácti cyklistů. A své malé početní převahy využili dokonale.

Kwiatkowski se nenápadně odpojil při posledním průjezdu cílem po výjezdu na Cauberg a vyrazil do sólového úniku. Pidcock mezitím mohl šetřit síly ve skupině a INEOS donutil soupeře reagovat. Jediným závodníkem, který měl odpověď, byl Francouz Benoit Cosnefroy. Lídr AG2R Citroen si Kwiatkowského dojel na Geulhemmerbergu. A dvojice začala spolupracovat. Kwiatkowski však odváděl méně práce, protože ve skupině za sebou měl týmového kolegu a mohl trochu taktizovat. Cosnefroy takový luxus neměl a proto do toho dával vše. 

"Tým na mě spoléhal, protože Pidcock zůstal ve skupině. Cosnefroy odvedl většinu práce a já věděl, že to je dobrá situace pro vítězství. Měli jsme k dispozici několik způsobů, jak toho dosáhnout, i s Tomem vzadu," vysvětlil Kwiatkowski v cíli Amstelu. "Nebylo na mně, abych rozdíl mezi skupinami zvětšoval." Kwiatkowski poslední tři kilometry v podstatě přestal střídat a doufal, že ve spurtu si s Francouzem poradí. A rozhodl až fotofiniš, naštěstí v jeho prospěch. Rozhodčím chvíli trvalo, než zjistili, kdo nakonec vyhrál. Radio Tour vyhlásila neoficiálním vítězem Cosnefroye, jenže fotografie odhalila opačné pořadí. "Z loňské situace s Tomem jsem se poučil, že s oslavami je opravdu potřeba počkat. Proto tomu stále nemohu uvěřit. Možná se rozhodčí vrátí s tím, že jsem nakonec nevyhrál," popíchnul sbor rozhodčích.

Rozhodčí samozřejmě nepochválil ani Cosnefroy: "Podle fotky není o vítězi pochyb. Nejrychlejší byl Kwiatkowski. Ale proč nepočkali, než mě vyhlásili vítězem? Když vás vyhlásí vítězem, myslíte si, že už tu fotku viděli. Když vidíte ten obrázek, není možná žádná diskuse. Loni s Woutem a Pidcockem to bylo jiné. Nechápu, proč to oznámili tak rychle. Taková zjevná chyba. Bizarní!"

"Ale i tak jsem spokojený. Odjel jsem téměř dokonalý závod. Cítil jsem se silný a myslím, že jsem neudělal žádnou chybu. Kwiatkowski byl jen o něco rychlejší," dodal šestadvacetiletý cyklista.

Kwiatkowski se už potřetí dostal na stupně vítězů na nejvýznamnějším nizozemském závodě. V roce 2015 vyhrál v duhovém dresu mistra světa a v roce prohrál s Philippem Gilbertem ve spurtu vedoucí dvojice. To už zažít nechtěl. "Byl to těžký závod a opravdu těžký dojezd. Věděl jsem, že můžu vyhrát, ale zejména posledních 50 metrů bylo strašně obtížných. Cosnefroy stále zrychloval, i když jsem ve sprintu najel vedle něj. Ale já sem přijel jen vyhrát."

Po složitém začátku sezóny a několika tréninkových výpadcích nebyl považován za favorita. Vždyť letos zvládl jen dvanáct závodních dní a nezajel žádný dobrý výsledek. A naposledy vyhrál na Tour de France 2020. "Je hezké tady vyhrát, protože tenhle závod mám rád. Letos jsem zažil mnoho špatných chvil s koronou, chřipkou a dalšími nemocemi. Dlouho jsem nemohl objíždět svůj plánovaný program... A teď jsem vyhrál Amstel Gold Race. Dokázal jsem si, že musím být trpělivý, protože dříve nebo později přijde vítězství. Začátek sezóny byl těžký, protože mi onemocněla rodina a kvůli tomu jsem nemohl trénovat. Bylo to těžké období, ale teď jsem tady."