„Než jsem začal na tomto projektu, neměl jsem ani silniční kolo,“ říká s úsměvem Přemysl Novák z  agentury Petr Čech Sport, která kromě seriálu Kolo pro život začala pořádat také silniční závod L’Etape Czech Republic by Tour de France. První ročník silničního závodu, který amatérským a hobby jezdcům nabízí atmosféru Tour de France, byl mimořádně úspěšný. Navzdory všem omezením a problémům, které přináší pandemie covid-19.  

Bývalý hokejista má k cyklistice blízko, v americkém Coloradu dělal instruktora horské cyklistiky a ze Spojených států do vlasti přivezl nový sport, discgolf. „Patnáct let jsem se věnoval rozvoji tohoto sportu v České republice. Když jsme začínali, nebylo u nás žádné hřiště na discgolf, dnes jich je 150.“

„Teď už se dva roky věnuju L’Etape. Řekl jsem si, že když pracuji v silniční cyklistice, měl bych si koupit kolo se silničními řídítky. Nejdřív jsem si ale koupil gravela, rok jsem na něm jezdil a zjistil jsem, že 80 % času strávím na silnici. Takže jsem gravela prodal, koupil italskou silničku a začal jsem trénovat. L’Etape Czech Republic se účastnit nemůžu, ale rád bych nějaký závod vyzkoušel,“ dodává Novák.

Přemysl Novák

Jaké byly ohlasy na loňský první ročník závodu L’Etape? 

Ohlasy byly v drtivé většině pozitivní. Vyloženě negativní zpětnou vazbu jsme nezaznamenali, což pro nás bylo příjemným překvapením i obrovským oceněním naší práce. Dělali jsme zpětnovazební dotazník, který jsme hned pár dní po závodě poslali všem účastníkům, kterých nakonec odstartovalo necelých 1500, a vrátilo se nám zpět 800 dotazníků během jednoho týdne. A odpovědi byly pozitivní. 

98 % závodníků se na trase cítilo bezpečně, což pro nás bylo důležité, 97 % lidí se chce zúčastnit znovu, nebo že to zvažují.O hlasy byly skvělé, presto je samozřejmé, že jsme si interně pojmenovali rezervy a možná rizika. Takto velkou akci v rámci silniční cyklistiky jsme dělali poprvé, takže máme prostor ke zlepšení.

Ale dopadlo to výborně. Když jsme týden po závodě otevřeli možnost přihlásit se na nový ročník, a jediné co lidi věděli, byl termín 11. června a že to bude asi v Praze a pojede se stejným směrem, tak se nám opět přihlásilo asi 700 účastníků. Všem závodníkům jsme poslali founders kód, který mohli využít jen pro sebe a pro jednoho dalšího zájemce, pro nikoho dalšího nebyla registrace otevřená. Takže lidé se chtějí vrátit. Myslím, že z pohledu účastníka se ta akce povedla. A že se nám podařilo zprostředkovat atmosféru Tour de France.

Spokojenost z hlediska bezpečnosti je důležitá, staly se nějaké vážné nehody při tak velkém pelotonu? 

Vyhodnocovali jsme si, kolik vážnějších zranění se stalo a jen jeden závodník potřeboval transport do nemocnice. Když uvážíme, že lidí odstartovalo 1500, jeden balík měl 900 lidí a druhý 600, tak je to až neuvěřitelné. Zdravotníci ošetřili pár oděrek, ale jinak nic vážného. Musím to zaklepat a zároveň pochválit odpovědné kolegy za to, že v rámci stavby trati i informovanosti účastníků jsme směrem k bezpečnosti udělali obrovský kus práce.

A jaká byla reakce společnosti ASO, která pořádá Tour de France a prodává licenci na organizaci L’Etape? 

Přes Vánoce jsem udělal takový domácí úkol, díval jsem se, jak si stojí česká L’Etape v porovnání s ostatními L’Etape v Evropě a zjistil jsem, že jsme měli nejvíc účastníků. Neproběhly všechny naplánované akce, ale ani například španělské závody, které se jely, neměly tolik účastníků. A když srovnám českou a španělskou cyklistiku a uvědomím si, že to byl první ročník, tak si říkám, že jsme udělali dobrý závod. Což ocenilo i ASO. Závod se jim líbil. 

Nejvíc nadšení byli z množství diváků a fanoušků u trati. K těm nejatraktivnějším místům, na vrchařské a sprinterské prémie, se nám podařilo přitáhnout lidi. Na sprinterské prémii byla lepší atmosféra než na některých sprinterských prémiích na Tour de France. Bylo tam mezi 200 a 300 lidmi a vytvářeli skvělou atmosféru. 

Závod uspěl i navzdory přesunu termínu kvůli covidu. Hrozí něco takového i letos? 

Těžko říct. Už v prvním lockdownu jsme si mysleli, že když se na tři měsíce zavřeme, bude to pak dobré a ono to tak úplně není. Mysleli jsme si, že ani v loňském ročníku k přesunu nedojde. Shodou okolností, v tom původním termínu 5. června se nemohlo organizovat vůbec nic a o týden později bylo dovoleno vše. Museli jsme samozřejmě rozhodnou o měsíc dřív a v tu dobu jsme nevěděli, jak se bude situace vyvíjet. 

Mělo to negativní dopad na závod? 

V celkovém součtu ano, ale nejednalo se v konečném důsledku o velký rozdíl. Druhá část sezóna byla zahuštěná. Posouvaly se různé akce. Termínem jsme se potkali s velkým závodem Král Šumavy, který má obrovskou tradici a i kvůli tomu nám přišlo 300 zrušení účasti. Kompenzovali jsme vše v plné výši, takže nám to něco ubralo. Ale někdo nový se zase naopak přihlásil, dostali jsme se v srpnu na podobná čísla jako v červnu. 

Náhradní termín byl brzo po Tour de France, to muselo mít pozitivní efekt. 

Tour de France nám vždy pomůže. Naším hlavním mediálním partnerem je Česká televize a v průběhu Tour de France máme nějakou vizibilitu. Nejvíce lidí se nám přihlásilo po Tour 2020, která se konala až v září a pak jsme měli ještě jednu Tour, takže to nám paradoxně pomohlo. Vše zlé je pro něco dobré. 

Z hlediska organizačního to ale není jednoduché, vše takto přesunout o několik měsíců později.

Už od března jsme tušili, že k tomu může dojít. Během jednání s obcemi, policií a podobně jsme už chtěli vyjádření nejen k 5. červnu, ale i na náhradní termín 28. srpna. 

A letos jste opět připraveni na možnou změnu termínu?

Letos žádný náhradní termín nemáme. Máme jen 11. června, máme vsazeno na jednu kartu. Věříme, že to půjde. Pražská dopravní policie a středočeská dopravní policie nemají kapacity v druhé polovině roku, kvůli předsednictví Česka v rámci Evropské unie. Doufám, že to vyjde. 

Došlo ke změně trati, přidali jste stoupání na Křivoklát, chtěli jste závod udělat těžší?

Důvodem je organizace dopravy. Během prvního ročníku jsme zjistili, že problémy vznikaly na křížení trasy závodu s dálnicemi, kde jsme ovlivňovali sjezdy. Zejména dálnice D5 a na pražském okruhu. Snažili jsme se upravit trasu tak, abychom se tomu vyhnuli a zároveň jsme ji chtěli udělat trochu atraktivnější a těžší a vzít závodníky trochu jinam. Okruh se na mapě zploštil, ale dostaneme se do oblastí za Křivoklátskem, kam se pražský cyklista, kterých je na našem startu nejvíc, moc často nedostane. 

Myslím, že jsou tam nádherné terény a na sociálních sítích jsme zaznamenali, že někteří závodníci si vyloženě řekli o křivoklátské pavé. Takže jsme je vyslyšeli. 

V rámci české cyklistiky je to populární kopec, na závodech tradiční. 

Ano a to je také jeden z důvodů, proč startujeme na Strahově. Chceme navázat na tradici velkých cyklistických závodů, které se tam konaly. A možná novým silničářům ukázat naši cyklistickou historii.

K L’Etape se podařilo upoutat větší pozornost, než mají jiné české závody s dlouhou tradicí. Elitní i amatérské. Mnoho hobíků si L’Etape vybralo jako cíl svého tréninku. Pravděpodobně tomu hodně pomáhá jméno Tour de France. 

To je naprostá pravda. Licenční poplatek, který se ASO platí, není vůbec malý. Ale velmi záhy se ukázalo, že jméno Tour de France otevírá dveře všude. Jedná se o jeden z nejslavnějších sportovních brandů vůbec, což bylo při veškerých jednáních znát. Vedle mediální známosti asociuje v podvědomí partnerů i spolupracujících organizací tradici, kvalitu, úspěch a fair play. Věřím, že tyto hodnoty jsme nabídli také my.

Poskytuje ASO nějaký manuál, jak cyklistický závod pořádat? 

Máme čtyři velké dokumenty, které popisují každou složku organizace závodu, máme kompletní grafický manuál a je jasně dané, jak mají vypadat mapky a profily tras, aby to bylo podobné Tour. I to jak má být značená trať a podobně. V některých věcech je to hodně popisné, ale z hlediska marketingu je dost prostoru dělat věci svou vlastní cestou. A doplňovat i vlastní nápady, což se nám v několika případech povedlo a ASO to zařazuje jako best practice mezi další franšízanty. Což si myslím, že je super, nesnažíme se jen pasivně dělat přesně to, co nám říká ASO.   

Náklady na celou L’Etape můžete prozradit? 

Pohybují se v nižších desítkách milionů. Nechci říkat přesně číslo, ale na jednorázovou akci jsou náklady vysoké. Největším dílem je zabezpečení trasy. Ve spolupráci s Pražskými službami jsme rozvezli stovky dopravních značek na 130 kilometrech trati. Na každé křižovatce je jich pět, na každé křižovatce před uzavřenou křižovatkou jsou návěsti, do toho se vyznačovali objížďky a tak dále. 

Jen zabezpečení trati nás stálo několik milionů. Většina závodů se jede za omezeného a ne uzavřeného provozu, nebo se trať zavře jenom pro čelo závodu a peloton. Podle pravidel ASO musí všichni závodníci, v časovém limitu okolo 20 kilometrů za hodinu, jet po uzavřené trati. Na konci závodu byla trasa uzavřená skoro čtyři hodiny. 

Budou nějaké organizační změny i v tomto ohledu? 

Trochu zpřísníme limit. Krátkou trasu to moc neovlivní, tam bude limit okolo 21 km/h, ale u dlouhé trasy se zvedne asi na 25 km/h. Loni nám během poslední hodiny závodu dojelo 47 závodníků. Zkrácení se dotkne jen minimálního počtu lidí. Pořád je to dostatečně komfortní limit. Když ho někdo nezvládne, tak bohužel, je to závod.

Velkou novinkou je účast profesionálů, kteří budou mít vlastní kategorii. Je důvodem tohoto kroku nespokojenost amatérů s tím, že závod vlastně nemůžou vyhrát? 

Je to přesně tak. Účast profesionálů není novinkou, byť naším cílem není dostat na start profesionální závodníky. Chceme oddělit profesionální závodníky od amatérů. Což se v českém prostředí dělá těžko, protože kdo je profesionál a kdo není? Je Martina Sáblíková profesionál? Nebo Michal Kollert, který skončil druhý? 

Kategorii jsme zavedli, ale pořád je to amatérský závod. Kategorie Elite nejede o trofeje, které máme od Lasvitu a jsou replikou trofejí z Tour de France a nedostanou ani žádné ceny. Můžou se zúčastnit, budou vyhodnoceni, ale nejsou těmi hlavními. Nikdy se nezavděčíte všem. Půlka lidí chce závodit s velkými závodníky a zkusit se s nimi porovnat a druhé půlce vadí.

Znamená to, že aktivně profesionály nezvete? 

Naším cílem je dostat sem takové profíky, kteří budou působit spíš motivačně. Jednáme se Škodou a jejich ambasadorem, jestli by byli schopni sem dostat vítěze Tour de France. Uvidíme, jak to dopadne. Kdo to sleduje, tak se možná dovtípí, kdo by to mohl být, ale jméno zatím říkat nechci.

České televize loňský závod pokrývala krátkými vstupy, bude to letos stejné? 

Bylo šest, nebo sedm vstupů mezi pěti a deset minutami. Něco ze Strahova, něco z míst na trati. Podařilo se nám získat na klubu Tomáše Jílka, který spojí Českou televizi, Tour de France a L’Etape. Plánujeme změny a určitě by to mělo být lepší a doufám, že dostaneme víc prostoru na ČT Sport.

Součástí závodu je i startovní a cílová vesnička podobná těm na Tour de France. Chystáte něco nového i zde a v doprovodném programu? 

Novinky budou, ale bude to vesměs nástavba loňského programu. Závodníci se mohou těšit na vesničku, kterou viděli už v loňském roce. Vedli jsme diskuze, jestli je potřeba otevřít vesničku už den před závodem. Ale pro spoustu lidí je návštěva vesničky a vyzvednutí startovního balíčku už v pátek součástí celého zážitku. Takže páteční program zachováme.

Kromě závodníků chceme rozšířit program nejen pro závodníky, ale i jejich doprovod. Aby i pro ně byl ve vesničce dostatek zábavy. A chceme motivovat obyvatele obcí, přes které projíždíme, aby přišli fandit a vytvořili atmosféru. Protože i profesionálové, například Dan Turek, mi říkali, že dlouho na českých silnicích nezažili takovou atmosféru.