68 km / 4 h 26 min / 15 km/h

Zase se vydávám po delší době na cestu, k čemuž jisté pochybnosti i nervozita tak trochu patří. Už dlouhou dobu jsem neodjížděl na cestu z domova na kole, naposledy tuším jsem takhle odjížděl do Tibetu.

Já jsem lev a dnes je první srpnový den a hned takový, jaký má být. Horký, prosluněný a provoněný vůněmi z polí a luk. Na cestu odjíždím tentokrát z chalupy v Solopyskách, pomalu se loučím se všemi známými místy, která znám z okolí, až přijedu do Kácova, v místním pivovaru nepohrdnu malinovou limčou, lehnu si do proudu řeky a nechám se jí obtékat, to je paráda, řeka je hluboká studna zapomnění.

Pocit "on the road" 

Na druhém břehu Sázavy se vydávám směrem na Čechtice cestičkami, kde jsem ještě nikdy nebyl. Celý den se jede krásně, vedro mám rád a nedělá mi problémy. V podvečer při jízdě při západu slunce jsem cítil nádherný pocit svobody, který mi vlil adrenalin do žil, bylo mi tak krásně, že jsem si musel nahlas zařvat radostí – podvečer, léto, parný den, voní seno, sjíždím z kopce jenom tak v tílku a příjemný chládek mi třepotá jeho záhyby.

Protože jsem vyjížděl až kolem třetí, jedu skoro do devíti večer, až náhle narazím na malý rybníček u obce Křešín, který se mi stane dnešním domovem. Kapři tu skáčou jako o život, komáři bzučej, ale mám skvělý repelent, a tak si tu krásu můžu vychutnávat až do úplného soumraku.

Pokračování příště.