Když přijíždíme, je kolem sedmé a musím říct, že město je úplně liduprázdné, je to vážně nádhera, takže se prostě courám ulicemi a fotím a fotím. Na náměstí svatého Marka mě překvapuje ta mohutnost staveb, jsou opravdu obrovské a dech beroucí i dnes v době mrakodrapů, proboha jak musela benátská dóžata působit v době, kdy žádné takové stavby nebyly? Představa, že si někoho pozvu k sobě do takovéhoto baráku v době, kdy byl ještě novostavbou a barvy sotva zaschly, a takhle velikou stavbu jsem v životě neviděl, připlul jsem sem odkudsi, tak si musím nutně myslet, že je to sídlo minimálně polobohů. Ta reprezentativnost a okázalost je úžasná, opravdu architektura vzbuzuje respekt i po těch staletích, jak to muselo působit na kupce z celého světa, kteří sem ve středověku přijížděli, to si ani neumím domyslet. Když člověk ale projíždí celým regionem Benátsko, všimne si, že třeba kostely, respektive kostelní věže, mají všechny podobný charakter jako věž na náměstí svatého Marka.
.jpg)
Kolem dvanácté se vracím zpátky do kempu, abych se vyčekautoval, všemu ale dávám dneska volný průběh. Mezi tím si ještě zajedu na nedalekou pláž, až odpoledne vyjíždím trajektem na vedlejší ostrov Lido, kde vždy koná Benátský filmový festival. Architektonicky jen lehce připomíná Benátky, ale působí uvolněnou atmosférou, potkávám řadu krásných vil všech možných stylů, spousta zeleně a pláže. V části nejblíže Benátkám jsou pláže placené a přístupné na vstup jako při vstupu na plovárnu, intenzivně zastavěné, ale v odlehlejší části ostrova už jsou normálně přístupné komukoliv, povětšinou se dá kolem pláže jet na kole a u jedné takové s průzračnou teplou vodou, se jdu vykoupat a trošku pozevlit.
.jpg)
Na konci ostrova Lido, mě poměrně rychle převáží trajekt na ostrov Pellestrina, který je široký asi dvě stě metrů a dlouhý kolem deseti kilometrů. Zde mě zaujala příjemně uvolněná atmosféra a spousta pestrobarevných domečků při pobřeží. Tuším, že takhle dlouhým písečným a štíhlým ostrovům se zeměpisně říká kosa, takže na konci kosy, na mě čeká poslední trajekt zpátky na pevninu, čímž jsem objel celou benátskou lagunu a poznal většinu hlavních ostrovů. Poslední úsek trajektového spojení do města Chioggia představuje problém, když si postojím ve frontě ostatních místních lidí s kolem, trajekt mě nevezme, protože má určitý limit na cyklisty, které smí převézt, čekám tedy na druhý, který přijede cca za hodinu, ten mě taky nevezme, protože skončím poslední těsně před páskou, takže musím čekat v odpoledním vedru na třetí trajekt. Tohle vědět, tak někde sedím na pláži a užívám si krásné odpoledne a hlavně odpočívám. Tohle mě fakt nasralo!
Pokračování příště.
