101 km / 6 h 39 min / 15 km/h / celkem 169 km
Směrem do Pacova jedu ještě zabalený v bundě, protože vyrážím už něco po sedmé a je jenom něco přes dvanáct stupňů, ale když kolem deváté konečně do Pacova dorážím, mám pocit, že bych snědl půlku prasete. Mám děsný hlad. Všechno je však ještě zavřené, beru proto Albert útokem, kupuji si mlíko, meloun, sladké pečivo, lučinu, rajčata a křupavé houstičky. Snídaně na lavičce formou švédského stolu může začít. Musím říct, že jsem si dlouho takhle nepochutnal, dílem i proto, že včera jsem nevečeřel, byl jsem tak unavený, že už jsem skoro nic nejedl, snídaně mi chutná neskutečně.
Některé názvy člověka překvapí, kluci odsud to asi museli mít na základce těžký...
Kousek za Pacovem je krásné přírodní koupaliště, kde vůbec nikdo není, udělám si tedy rituální očistnou lázeň, umyju se, vyperu ponožky a rázem se cítím božsky, stálo to za zastavení.
Kolem desáté vyrážím dál, přes hrad Kámen do Kamenice nad Lipou. Je to nádherná krajina, opět to v těchto končinách příliš neznám, je to samé nahoru dolů, takže když se konečně do Kamenice dostanu, ihned se jdu najíst. Vřele doporučuju Kamenický pivovar, obrovský areál s perfektní restaurací, skvělým jídlem a krásným interiérem s cihlovými stěnami a klenutými stropy. Tady to dal někdo do kupy a pořádně si máknul. Vzhledem k náloži, co jsem spořádal k snídani, volím čerstvého pstruha z místních sádek, abych se pak byl schopen ještě odsud taky vykopat. Musím říct, že jsem se moc nevyspal a dnes cítím únavu, takže si musím dávat víc bacha.
A už se vezu...
Z Kamenice do Hradce už začíná být jihočeská krajina posetá rybníky, opět se jede skvěle, v Hradci si dávám zmrzku, projíždím centrem, kupuji si konečně „dospělácký“ spacák a uháním do vesničky Staňkov. Závěrem dne jedu částečně podél Nežárky, poté příhraničními horami podél hranice s Rakouskem, které jsou již součástí CHKO Třeboňsko, ale nikde v mapě jsem nenašel nějaký název tohoto území, tato večerní etapa je asi nejkrásnější z celého dne. Večer dorážím s bouřkovými mraky v zádech ke Staňkovskému rybníku, je tu řada kempů, dá se stanovat přímo na břehu nádherného lesního rybníka, ale nejdřív ze všeho si jdu zaplavat a smýt ze sebe nánosy dnešní špíny, paráda.
Pokračování příště.
