79 km / 6 h 01 min / 13 km/h / celkem 1687 km

Vesnička Fiuminata leží v nadmořské výšce kolem 500 metrů a je to znát na večerním a ranním chladu. V noci se ve vyšší nadmořské výšce spí skvěle, protože je chládek a člověk spí jako zařezaný, i když denní teploty jsou kolem 35 stupňů. Tyto teploty hlásí i na dnešek a příští dny. Dokonce si musím ráno vzít bundu a chlad se drží ve strmých údolích až do jedenácti. To v nižších polohách kolem pobřeží je vedro jak večer, tak už i ráno a rozdíly mezi dnem a nocí jsou jen několik málo stupňů.

V městečku Pioraco si kupuju čerstvé pečivo, croissanty a jdu si na náměstí dát příjemnou snídani. Po snídani vesele stoupám na zdejší náhorní planiny až nad 1000 metrů. Co tady obecně ztrpčuje výrazně šlapání, je velký výskyt dotěrných hovad, takže doporučuju mít při sobě neustále nějaký sprej, který je alespoň na chvíli zažene. Když se vystoupá do těchto výšek, odměnou jsou náhorní planiny, po kterých se klouže ve výšce 800 – 1000 metrů za přijatelných teplot, okolní vrcholky připomínají tak trochu Krkonoše. Velké oblé kopce, minimum skal, na jejichž vrcholcích chybí vegetace.

Ve městečku Colfiorito jdu vypustit páru a dát si něco k snědku. Objednávám si špagety ala bolognese, bohužel je jich na moje potřeby málo, nikdo nemluví anglicky, stejně tak ani nemají jídelní lístek, nakonec mi ještě přinesou jakési maso s rajčatovou omáčkou. Snažím se zkoušet nové věci, ale tady jsem se zrovna netrefil. Na druhou stranu, jak byl oběd lehký, odpoledne se mi šlape skvěle. Našel jsem i vychytávku na ta vedra, přeci jenom v odpoledních hodinách je to cítit i v těch výškách, když si ovšem sundám jak tričko, tak cyklo šortky a jedu pouze v krátkých letních trenkách, vítr mě příjemně chladí a jede se skvěle. Celá tahle oblast kolem městečka Sellano pokrytá náhorními planinami je překrásný kus přírody. Je tady klid, v podstatě nepotkávám žádné cyklisty, ani pěší turisty, sem tam auto, silničky jsou krásně rozpraskané, zapomenuté, občas potkávám stádo krav a vegetace mi tu připomíná domov. Hodně tu dominují listnaté a smíšené lesy, spíš jsem si myslel, že to bude taková ta vyprahlá krajina, jako bývá na pobřeží Chorvatska, ale to tady není.

Odpoledne sjíždím z nadoblačných výšin zase zpátky do sevření kaňonů asi o šest set metrů níž do městečka Cerreto di Spoleto, kde ihned skočím do ledové říčky, abych se omyl, vedle níž je park, kde se pokusím rozhodit na noc stan. Majitelka nedaleké restaurace mi řekla, že by to neměl být problém. Tak uvidíme.

20. díl