78 km / 6 h 5 min / 13 km/h / celkem 499 km

Z údolí v mapě označovaného jako In Der Krems, jsem si našel lesní cestu, která vede přes hory do dalšího údolí k řece Alm. Výstup je to náročný, ale naštěstí cesta není úplně strmá tak, že by prostě nešlo jet na kole. Příroda krásná, je to jedna z těch lesních cest, kam by se nemělo, mě z neznámého důvodu jezdit, na druhou stranu to stejně všichni porušují. Ihned sjíždím na druhou stranu k řece Alm, která je nádherná, protože kousek nahoru po proudu odsud vytéká z jezera Almsee. Neodolám, jdu do ní hupsnout, je studená, ale sluníčko svítí a mě to ani nevadí. Jedu stále podél řeky po různých cestičkách až k jezeru, ale těsně před ním leží poslední možnost si trochu dobít telefon a zároveň si dát něco k snědku. Stavím u místní ZOO, kde je restaurace – vývar s knedlíkem, špagety bolognese, desert „mraky“ a káva, mi budiž dobrou vzpruhou na odpolední prosluněné šlapání, ale musím říct, že mám teda krizi, nejradši bych se rozplynul někde v trávě. Po tom skvělém jídle na mě padá vážně silná únava.

Asi nejkrásnější krajina, kterou jsem na své cestě doposud viděl, leží mezi jezery Almsee a Offensee, nepotkávám vůbec nikoho, štěrková cesta si razí cestu skrze štíty okolních hor Toten Gebirge, horské potoky s průzračnou vodou a konečně to tady nevypadá jako v zahrádce s upravenými květinkami a posekaným trávníkem, ale krajina má doslova divoký ráz. Bál jsem se stoupání do cca 1100 metrů, ale celkem jsem to zvládl, tedy na to, jak jsem byl před tím unavený. Co je ovšem trochu problém, je sjíždění na druhou stranu směrem k jezeru Offensee. V mapě je ten sešup označen jako cyklostezka, ale prakticky jde o trail pro freeride, rozhodně se na kole s brašnami nedá sjet, většinu cesty musím kolo doslova snášet, přenášet přes balvany, takže v závěru dne mám ještě slušnou posilovnu.

U Offensee se ptám na možnost rozdělat si stan pána v bufetu, ten mě ale upozorňuje, že to tady kontroluje stráž národního parku a že bych to měl asi drahý. Jedu tedy ještě dál do údolí až k řece Traun, kde na půl cesty od Bad Ischgl nacházím místo v pěkném lesíku, kde rozložím stan, dnes už nezvládám jet dál. Zásobu na večeři a trochu vody ještě mám, tedy mohlo to být lepší, ale i horší. Zítra si to vynahradím.

Pokračování příště.

5. díl