Sezónu zahájila soustředěním ve Španělsku, odkud už na konci února odjela do Belgie na Omloop Het Nieuwsblad. V nejsilnější světové konkurenci závod nedokončila. „Šok. Byl to první závod v sezóně, v novém týmu a já jsem nedojela. Nebylo lehké to psychicky unést. Belgické závody jsou hodně specifické, a když na to člověk není připravený, může to takhle dopadnout. Navíc jsem měla problémy s materiálem, takže vlastně ani nebylo moc reálné, abych se do cíle vůbec dostala.“
Vrátila se do Švýcarska, které se stalo jejím novým sportovním domovem, a připravila se na další belgickou březnovou jednorázovku Omloop Van de Westhoek. Tady už to bylo lepší. Dojela v nejpočetnější skupině na 55. místě, ale hlavně se přesvědčila, že i v Belgii se dá závodit. „Hned po startu jsem měla pád, ale mohla jsem v závodě pokračovat a dojela někde kolem padesátého místa. Nebyl to sice nějaký super výsledek, ale určitě náznak k lepšímu a hlavně poznání, že by to i v Belgii mohlo jít.“
Od dubna následoval blok závodních dnů výhradně ve Španělsku. Co se týče UCI závodů, tak na Valencianě dokázala být v jedné z etap 7., Emakumeen a Ciudad de Eibar sice nedokončila, ale v Navaře dojela 11. A v etapách Kolem Burgosu zaznamenala 9. a 16. místo. K tomu přidala ještě 2. místo v kopcovitém závodě Španělského poháru. „Za měsíc a půl jsem tam stihla 17 závodních dnů a některé výsledky mě hodně potěšily. Tenhle kolotoč mi hodně prospěl. Nejvíc si vážím 11. místa z Navarry. Šlo o nesmírně těžký závod ve výborné konkurenci, navíc jsem po startu musela měnit kolo a dost jsem ztratila, protože jsem po ruce neměla mechanický vůz.“
Potěšila ji i výkonnost při Vuelta a Burgos: „Byla jsem s výsledkem spokojená, i když to na celkové pořadí nebylo, protože poslední etapa končila na strašně dlouhém kopci a startovní pole se rozdělilo. 9. a 16. místo z předchozích etap na World Tour závodě je ale slušné. Navíc mě potěšily kopce, kde jsem se s nejlepšími dokázala udržet i přesto, že tam závodila celá světová špička.“
Začátkem června po sérii závodů ve Španělsku přišel na řadu dvouetapový Kolem Švýcarska. „První etapa byla peklo. Asi i proto, že první týden po návratu ze Španělska jsem netrénovala vůbec a druhý jen trochu. Druhý den už jsem se cítila lépe. Sice to nejdřív vypadalo, že si to dám jako lepší trénink, ale zůstala jsem v pelotonu a pak dokonce doskočila s jednou holkou do úniku. Pomohlo nám, že se hlídaly týmy, které jely na celkové pořadí, takže jsem nakonec dospurtovala druhá.“ V druhé etapě dojela na 20. místě, což dalo celkově na 13. příčku.
A pak už přišlo mistrovství České republiky v hromadném závodě ve slovenských Bánovcích. Předem byla jasně stanovena pravidla nominace na obsazení jediného místa, na které česká ženská cyklistika měla nárok a Tereza byla jednou z nejvážnějších adeptek na prvenství, a tím i nominaci do Tokia. „Po Tour de Suisse jsem musela odpočívat, zrušila jsem závody ve Španělsku, místo toho se přesunula do Česka, kde jsem se jen tak vozila na kole. Ostřejší trénink začal až týden před mistrákem, ale bylo strašné vedro, což jsem nesnášela moc dobře. Věřila jsem si, i když jsem si byla vědoma síly a početní převahy holek z Dukly Praha. Potřebovala jsem, aby do cíle nepřijela příliš početná skupina, což se povedlo. Podařilo se mi v závěru najít výhodnou pozici a zvítězit."
Po roční pauze si tak zopakovala mistrovský titul a vybojovala nominaci do Tokia: „Mistrák jsem přijela vyhrát, což jsem před sebou měla od začátku sezóny.“
Na Tour de Feminin přijela závodit v reprezentačním týmu po vysokohorském soustředění, a jak se vyjádřil reprezentační trenér, závod pojala především jako poslední ostrou přípravu na olympiádu.
K první etapě, časovce na 13 km, nastoupila na běžném silničním bicyklu, což kontrastovalo s výbavou zvláště UCI týmů. Dokončila ji na 46. místě jako třetí nejlepší Češka se ztrátou 1:38 min. na pozdější vítězku celého etapáku Joscelin Lowden, která dojela v časovce na 2. místě.
V druhé etapě byla součástí první 31členné skupiny, v níž byly i dvě další Češky Bajgerová a Nosková. Obdobně tomu bylo i v etapě třetí, jen totožný čas jako vítězka mělo 58 závodnic a ke třem výše jmenovaným českým se přidala i Jarmila Machačová.
V poslední nejtěžší etapě přijela sólově do cíle vítězka celého závodu, za ní s velkým časovým odstupem rozdrobeně tři cyklistiky, které se jí jaly stíhat z hlavní skupiny, a pak už skupina s Terezou Neumanovou. Jelikož Nikola Nosková ze závodu v průběhu etapy odstoupila a Nikola Bajgerová ztratila v další skupině na Terezu 13 sekund, stala se Tereza Neumanová nejlepší českou závodnicí i na tomto etapovém závodě.
„Závod pro mě byl poslední přípravou před olympiádou a dopadlo to dobře. V pořádku jsem závod dokončila, potěšilo mě, že jsem vždy dojela v první hlavní skupině. Bez nějaké větší týmové podpory tu na nějaký lepší výsledek myslet nemůžeme, protože konkurenční týmy tu byly silné, holky dokázaly velmi dobře spolupracovat a to bylo hodně znát. Za týden odlétám do Japonska, do té doby mě čekají různé administrativní a organizační úkony, do toho samozřejmě trénink. Na olympiádě se chci předvést v co nejlepším světle, trať by mi měla profilově vyhovovat. Konkrétní cíle ale nahlas říkat nebudu.“
Je zřejmé z výsledků celé sezóny, že na olympiádu jede reprezentovat Českou republiku aktuálně nejlepší naše cyklistka a že má reálnou šanci zabojovat o hodně dobré umístění. Nechme se překvapit, jaké to bude. Určitě budeme Tereze držet hodně silně oba palce!
