Co se dá na trhu v Chichicastenangu koupit? Chce se napsat cokoli, ale to by jistě bylo přehnané. Každopádně slepice, krocani, štěňata, barevné a poutavé mayské oblečení, především ženské, sem tam dětské a pánské. A např. šachy z jadeitu, tradičního místního kamene, z téhož šperky, všelijaké nože a mačety, trička s guatemalskými náměty i s revolucionáři (Che Guevara nechybí), jednoduše zkráceno – vše, co si turista v zemi Střední Ameriky může chtít koupit a v nepřeberném množství. Pro osvěžení ovoce, již oloupané, připravené v kelímcích, např. mango, papája, jahody.

Iglesia de Santo Tomás je světoznámý pojem. Bývaly časy, kdy fotografování nebylo příliš tolerováno, v současnosti jsou místní na turisty zvyklí, fotoaparáty jim nevadí, a to ani na schodech kostela. Pouze uvnitř se fotografovat nesmí, ovšem že by to někdo nějak přísně kontroloval… Interiér kostela je hodně tmavý (není divu, když v něm hoří stovky let denně stovky svíček), před oltářem klečí rodiny i s dětmi, věřící zapalují svíčky na podlaze mezi řadami lavic. Zdeněk Šmíd ve svém žoviálním vyprávění o Guatemale v knize Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili popisuje: „Zatímco schodiště kypí životem, vnitřek kostela svatého Tomáše je šerá, pustá a pramálo křesťanská ratejna. Zčernalé oltáře z dob conquistadorů požírá plíseň a vlhkost. Po ratejně se honí děti. Rodiče si odbyli šamanský rituál a teď rozmlouvají s bohy gringů. Vzývají je tím hlasitěji, čím poctivěji se nadechli dýmů a napili kořalky na schodech.“

Zbytek článku a fotogalerie ZDE.