Tvrdíte o sobě, že se cítíte spíše jako klasikář, ale zároveň se více prosazujete ve spurtech. Změnila se tedy vaše závodní propozice po vstupu do World Tour a vyhovují vám spíše náročnější sprinterské dojezdy, například s krátkými kopci nebo mírně stoupavým finišem?

V dnešní cyklistice je to trošku jinak, než jak to bývalo kdysi. Sprinter musí být dobrý vrchař i tempař, aby vůbec mohl na závěr etapy spurtovat, protože typicky rovinatých etap už moc v kalendáři není. Třeba v Norsku byly závěrečné sprinty po hodně kopcích, většina kluků přijížděla do cíle skoro napůl pozvracená, prostě už neměli tolik energie. Dojezd po těžkém závodě mi určitě sedí víc, ale paradoxně etapa na Vueltě, kterou jsem vyhrál, byla nejrovinatější z celého itineráře. Takže těžko říct, jestli dnešní čistokrevní sprinteři jsou takoví jako v minulosti, ale pokud to někomu nejde v kopcích, tak má mnohem míň šancí než ostatní, to je fakt. V budoucnu bych chtěl být co nejvíce rychlý, abych dokázal konkurovat i sprinterům v těch nejrovinatějších etapách. Mít dobrý spurt je hodně důležité, protože můžete vyhrát strašně moc závodů. Ale zase když se mi podaří přejet přes nějaký delší kopec a být pak papírově nejrychlejším závodníkem ve skupině, tak bych si toho taky hodně cenil.

Jakou máte nyní pozici v týmů, jste po letošní sezóně jeden z hlavních sprinterů dsm-firmenich PostNL?

Kluků, kteří jsou rychlí v závěrů máme několik a samozřejmě závodní program je možný udělat tak, aby každý dostal svou šanci, na to se budeme snažit cílit i příští rok, abych dostal své šance. Tým se mnou počítá a sází na mě na několika závodech, na což se těším. Sice ještě přesně nevím, jaký bude závodní program, ale měl bych jezdit pro hezké výsledky, záleží však i na tom, jak se mi bude dařit na začátku sezóny, od toho se bude všechno odvíjet dál. 

Začali vás již ostatní sprinteři vnímat jako jednoho z užších favoritů pro hromadný dojezd?

Závodníci, kteří se v dojezdech pohybují, tak z předchozích závodů asi o mě už trošku vědí. Ale neřekl bych, že by se na mě nějakým způsobem úplně soustředili, spíš se mnou začali počítat. 

Je pro vás těžší se prosadit na klasice?

Rozhodně, v televizi to sice vypadá všechno stejně, ale intenzita závodění na klasice, poziční jízda a celkový průběh dne je naprosto odlišný. Jsem rád, že jsem se dostal už do pozice, kdy na menších etapových závodech i na Vueltě, jsem schopný jezdit o výsledky. Přejít ale na úroveň, abych jezdil takhle i na prestižních klasikách je ještě o pár schůdků nahoru. Tým počítá s tím a věří, že v blízké době budu schopen udělat další skok dopředu, abych mohl zajíždět výsledky i na těchto typech závodů. 

Na Vueltě jste měli mladý tým, je tohle filozofie dsm-firmenich PostNL, dávat šance jezdcům z vlastního development týmu, a hrálo to roli i ve vaší nominaci na Vueltu?

Že pojedu Vueltu jsem věděl už v prosinci, ale nemohl jsem to nikde říct, takže všechno bylo předem naplánované. Po mistrovství republiky jsem si dal měsíc oraz, a pak se začal připravovat na druhou půlku sezóny. Na Burgosu jsme navíc jeli ve stejné sestavě jako potom na samotné Vueltě, což bylo fajn, protože jsme se mohli sjet dohromady, jediný Gijs Leemreize nás pak doplnil. Pro DSM je Vuelta ideálním závodem, jak dát šanci mladíkům jet svou první Grand Tour. Minulý rok ji jel poprvé třeba Oscar Onley a další kluci, kteří už pak byli schopní v další sezóně udělat skok nahoru. Dokonce někteří z nich jeli prvně i Tour, ale to je trošku ojedinělé. Máme mladé závodníky, kteří právě přicházejí i z našeho development týmu, jsou talentovaní a Vuelta je pro ně skvělou příležitostí. 

Věřil jste si více ve dvou etapách, kde jste skončil na pátém a šestém místě než v té, kterou jste nakonec vyhrál?

Popravdě jsem si více věřil v 5. etapě, v té, kterou jsem vyhrál. Druhá etapa byla pro mě spíše cestou do neznáma, navíc po úvodní časovce mi ještě úplně nejely nohy. Ale nakonec z toho bylo šesté místo. Další den to bylo ještě o kousek blíž, což mi dodalo sebevědomí. Věděl jsem, že když budu mít správný den a dobré nohy, tak jsem schopný bojovat o první trojku. Říkali jsme si, že když uděláme všechno, jak potřebujeme, tým tam bude pro mě, tak to půjde. Samozřejmě jsem tomu musel věřit, s tím jsem do toho šel, bez toho by se to nikdy nepovedlo.

Vzpomínáte na něco konkrétního z oné etapy, co dosud nezaznělo nebo vám zvlášť utkvělo v paměti?

Na Burgosu byl s námi i náš poloviční kapitán Chris Hamilton, a když se v etapě jede na mě, tak vždycky objedu všechny své týmové kolegy, zeptám se jich, jak se cítí a trošku je namotivuji. A právě v těch dvou vítězných etapách na Burgosu, jsem tohle přesně řekl Chrisovi, ale na Vueltě první dvě etapy jsem mu nic neříkal. Až pak v té páté a zase jsem vyhrál. Nesmím to teď nějakým způsobem přerušit, po zbytek Vuelty jsem mu radši už nic neříkal. Vždycky je to prostě nějaký pocit, pořádně si věřit, dát do toho maximum a buď to vyjde, nebo ne. Tohle sice byla taková náhoda, nebo nevím, jestli to byla náhoda, ale vyšlo mi to třikrát po sobě. (smích) 

V propršené 17. etapě jste byl blízko druhému vítězství. Jak s odstupem času hodnotíte její průběh a závěrečný spurt?

Pro mě to byla jedna z nejtěžších etap Vuelty, na papíře to asi nevypadalo tak hrozně, ale v polovině trasy tam bylo několik kopců, hodně foukalo, no prostě příšerné. Ten den byl navíc hodně silný únik. Kluci od nás z týmu spolu s Equipo Kern a Alpecinem-Deceuninck odvedli skvělou práci a podařilo se jim únik dojet. Závěr ale byl těžký, protože Martijn Tusveld, který byl můj rozjížděč, měl defekt a já tam zůstal sám. Přesto jsem si našel zadní kolo Grovese, ale začal jsem spurtovat moc brzo. Když si na to zpětně vzpomenu, tak si stejně nejsem jistý, jestli bych vůbec ten den Kadena dokázal porazit, byl hrozně silný. 

První Grand Tour máte za sebou, můžeme vás příští rok očekávat na další, třeba na prestižnějším Giru d'Italia, anebo dokonce na Tour de France?

Příští rok pojedu určitě jednu Grand Tour, těžko říct, která to bude. Myslím, že z těch třech bude Giro asi nejméně pravděpodobné. Celé jaro jsem v zápřahu a kdybych měl pak jet i rovnou Giro, tak by to bylo hodně náročné. Mohlo by mě to i odrovnat na zbytek sezóny. Jaká bude periodizace s týmem, o tom se budeme teprve bavit, ale Grand Tour určitě pojedu. 

Během Vuelty jste prodloužil smlouvu s týmem dsm-firmenich PostNL. Jakým způsobem probíhala jednání o novém kontraktu a na jak dlouhé období jste nakonec podepsal?

Podepsal jsem do konce sezóny 2026. Vyjednávání o nové smlouvě netrvalo dlouho, v týmu už jsem delší dobu spokojený. Máme vůči sobě důvěru. Vedení se mnou počítá do budoucna, což mi dodává klid. Vím, že se společně máme kam posouvat.  

Jaké jsou vaše vyhlídky/přání do nové sezóny?

Chtěl bych si více upevnit pozici lídra a naučit se všechny dovednosti, které k tomu patří. Samozřejmě by bylo skvělé dosáhnout dobrých výsledků a vyhrát pár závodů, ale těžko říct, jak se vše bude vyvíjet. Ke konci minulé sezóny se mi podařilo udělat velký pokrok, takže se budu snažit jezdit co nejlépe a být dobrým týmovým kolegou.