Jezdci Vismy si před nedělním monumentem Kolem Flander sebevědomí rozhodně nezvedli, přitom už tak daleko před cílem bylo všechno perfektní. 72 kilometrů před cílem, ve větrném stoupání Berg Ten Houte, rozjeli závodníci nizozemského týmu terezín a zaskočili všechny nejvážnější soupeře v čele s Madsem Pedersenem (Lidl-Trek).
Dylan van Baarle (Visma-LaB) odpojil soupeře od čtyř týmových kolegů ve složení Edoardo Affini, Wout van Aert, Tiesj Benoot a Matteo Jorgenson. Affini si později vystoupil a trojice jeho týmových kolegů dostihla skupinu uprchlíků. Ve stoupání Knokteberg, 56 kilometrů před cílem, už zbyla na čele jen čtveřice jezdců, se třemi členy Vismy se udržel pouze Neilson Powless (EF Education-EasyPost).
V pelotonu se nedařilo najít společnou řeč, závodníci si nastupovali, ale především jezdci EF Education-EasyPost útoky pokrývali a ani hodně aktivní Mads Pedersen už s tím nedokázali nic udělat. Náskok vedoucího kvarteta pomalu narůstal a čekalo se, kdy si jezdci Vismy podají osamoceného Powlesse.
Jenže k tomu vlastně vůbec nedošlo, Benoot sice jednou zkusil odpojit Powlesse, ale ten se nenechal a 10 kilometrů před cílem si tým Visma-Lease a Bike, řekl, že pomůže Van Aertovi vyhrát první závod v letošní sezóně a rozjede mu spurt na cílové rovince ve Waregemu. Logické by bylo zkusit Powlesse roznastupovat, opakovaně útočit a neumožnit mu vydechnout si, jenže Van Aert toužil vyhrát a spurt se mu zdál jako nejjistější způsob, jak toho dosáhnout.
Jorgenson najel do cílové rovinky na první místě, po něm převzal tempo Benoot a Van Aert začal spurtovat s Powlessem v háku, který rychle nabral vyšší rychlost a v dlouhém souboji slavnějšího soupeře porazil. Jezdci Vismy projeli cílem se svěšenými hlavami, tohle byla totiž absolutní blamáž.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ přiznal Powless po šokujícím triumfu. „Cítil jsem se velmi silný, ale nemyslel jsem si, že mám v této skupině šanci vyhrát. Myslel jsem si, že si jedu pro druhé místo. Zatím jsem měl velmi těžké jaro, ale jsem šťastný, že jsem zpátky tam, kde mám být.“
„Myslel jsem si, že Wout van Aert bude nejsilnější, v týmu na něm nestaví všechno jen tak pro nic za nic. Ani za milion let by mě nenapadlo, že ho porazím. Ale z poslední zatáčky jsem vyjel s velkou rychlostí, takže už na začátku sprintu jsem jel o tři nebo čtyři kilometry v hodině rychleji než Wout. Ani to nebylo tak daleko. Šlo jen o to začít sprintovat a modlit se za dobrý finiš.“
Powlessovi se tak nakonec zcela vyplatila taktika střídat ve skupině, kde čelil obrovské přesile. „Můj sportovní ředitel si taky nebyl jistý, jestli mám jet, protože jsme tam vzadu měli docela dost jezdců. Na dlažebních kostkách jsem se cítil dobře a rozhodně jsem nechtěl sprintovat ve velké skupině,“ dodal Američan.
Byl jsem sobecký, litoval Van Aert
Van Aert se v rozhovoru po dojezdu nijak neobhajoval. „Když jste tři ve čtyřčlenné skupině, tak je vždy chyba, když závod nevyhrajete," řekl na úvod. „Jsem za to zodpovědný, protože jsem to byl já, kdo řekl, že pojedeme do sprintu a požádal jsem Mattea a Tiesje, aby to jen kontrolovali a dovezli mě do spurtu. Věřil jsem si, ale ve spurtu jsem měl křeče a Neilson Powless byl silnější."
„Byl jsem sobecký v závěru, strašně jsem chtěl vyhrát, hlavně po vší té kritice, které jsem čelil a po všem, čím jsem si prošel loni. Myslel jsem jen na sebe a neumožnil jsem některému týmovému kolegovi vyhrát a to je obrovská chyba. To nejsem já. Je to extrémní zklamání," dodal zlomený Belgičan.
Druhou skupinu, která se utrhla z pelotonu v závěru závodu, dovedl na pátém místě do cíle Pedersen s odstupem 45 sekund. Šestý skončil Tibor Del Grosso (Alpecin-Deceuninck), mistr světa v cyklokrosu do 23 let, který dnes debutoval na dlážděné klasice na úrovni WorldTour.
Jediný český účastník Petr Kelemen (Tudor) strávil první polovinu závodu v dlouhém úniku a nakonec nedokončil.
