Dnešní, poslední etapa Tour of Antalya byla druhá nejkratší (137 km) a z pohledu nastoupaných metrů nejlehčí (553 m). Takže se dal s velkou pravděpodobností předpokládat hromadný dojezd a příležitost pro čistokrevné sprintery. Takové, jací se prosadili v první etapě: Raim (Israel), Kump (Adria), Taminiaux (Wallonie), Fortin (Felbermayr) apod.

Do speciální situace se svou výkonností dostal Van Rooy (Sport Vlaanderen), jenž do etapy nastoupil v dresu nejlepšího v bodovací soutěži, protože tu dojel už dvakrát třetí, v královské etapě se udržel v první skupině a před touto závěrečnou etapou měl ztrátu na lídra závodu Brita Stedmana pouhé 2 sekundy, přičemž Stedman se v prvních dvou etapách do sprintu vůbec nezapojil.

A to třetím vzadu, který se mohl při pranici dvou smát, byl cyklokrosař Gianni Vermeersch (Alpecin), který se také včera udržel vepředu, takže na Stedmana ztrácel na 4. místě 4 vteřiny a v předešlé etapě dospurtoval ve vedoucí od čistokrevných sprinterů očesané skupině na 2. místě.

A protože se v cíli každé etapy přidělovali bonifikační vteřiny ve výši 10, 6 a 4 sekundy, boj o celkové prvenství až do posledních metrů poslední etapy.

Ani dnes neukazovala turecká riviera příliš příznivou tvář, ale při 16 stupních a vzpomínce na zimomřivou a upršenou druhou etapu bylo cyklistům určitě příjemněji.

Od počátku etapy se tradičně bojovalo o únik, ale peloton pro to neměl moc pochopení. První rychlostní prémie byla na 81. km a Van Rooy si za 3. místo připsal 1 bod. Ne náhodou ho na 2. místě přespurtoval Tennant z Canyonu, který tak o jednu jedinou sekundu ubránil dres lídra svého týmového kolegy. První místo si tu zajistil Dán Madsen (BHS), který to sithl ještě z původního tříčlenného úniku.

Brzo po prémii se podařil druhý únik dne. Tentokrát byl únik o to zajmavější, že v něm byl Arthur Kluckers (Leopard), který ztrácel na vedoucího závodníka pouhých 36 vteřin, takže když si vedoucí skupina vytvořila náskok 1:35 min., oblékl se virtuálně do dresu lídra. Do karet mu hrálo i to, že ve skupině se vzorně střídalo a všichni měli zájem jet.

Jenomže ani tentokrát to uprchlíkům nevyšlo. Ještě před druhou a poslední sprinterskou prémií, která se nacházela 20 km před cílem, byli dojeti, poněvadž v balíku byly týmy, které měly o body na prémii zájem. Na ní šlo o zelený dres v tzv. intermediate sprint, který do této etapy vezl Luc Wirtgen (Wallonie) a ten si připsal alespoň bod za 3. místo. Jenže dres neudržel, musel ho předat na poslední chvíli vítězi prémie Maximu De Poorterovi (Tarteletto).

V závěrečných kilometrech kontrolovaly čelo především čtyři týmy: Israel, Alpecin, Sport Vlaanderen a Kometa, která měla ve hře zatím 3. v celkovém pořadí Alessandra Fancella.

V závěrečných stovkách metrů to lehlo kolem 20. pozice, ale všichni se zase zvedli. Samotné čelo sprintu pádem ovlivněno nebylo, kdo důležitý se tu ale smotal, byl Van Rooy! Ruce nad hlavu zvedl begický šampión Tim Merlier (Alpecin). Porazil na 2. místě Filippo Fortina (Felbermayr) a na 3. Lucase Carstense (Bike Aid).

Znamenalo to, že v celkovém pořadí se nic nezměnilo.

Majitelé dresů v jednotlivých kategoriích (zprava): Zoidl (vrchař), Van Rooy (bodovací), Stedman (celkově jednotlivci), Wirtgen (intermediate sprint)

Po jedné etapě tu vyhrály 4 týmy: Israel (Raim), Bardiani (Lonardi), Felbermayr (Zoidl) a Alpecin (Merlier). Zelený dres intermediate sprintu získal De Poorter (Tarteletto), žlutý v bodovačce Van Rooy (Sport Vlaanderen), který obsadil i 2. místo v celkovém pořadí, oranžový pro vrchaře Zoidl (Felbermayr) a fialový pro vítěze etapáku Stedman (Canyon). Na stupně vítězů se dostal ještě Fancellu (Kometa).

Největší ambice tu měl mít tým, který jediný měl statut World Tour, Israel Start-Up Nation, byť měl v týmu dva borce z development týmu: Perryho a našeho Dana Turka. Einhorn dojel 7. v poslední etapě. Sprinterská dvojka Vahtra připsal pouze 11. místo v 1. etapě. Perry byl jediný, kdo se udržel ve 2. etapě v první skupině, ale v královské na nejlepší nestačil. Badilatti potvrdil své vrchařské kvality, když v královské etapě dojel 2., což mu zajistilo 2. místo ve vrchařské soutěži, ale jelikož v předešlé etapě ztatil 15 vteřin, nakonec to stačilo jen na 15. místo. Dan Turek tu měl výhradně týmové úkoly.

Takže zda jedno 1., jedno 2. místo v etapě a 2. místo ve vrchařské soutěži je to, co vedení uspokojí, je málo pravděpodobné.

To Alpecin-Fenix je na tom o dost lépe: 1. (Merlier) a 2. (Vermeersch) místo v etapě, 4. (Vermeersch) a 5. (Tulett) místo celkově. A vítězství v týmové soutěži.

Avšak nejcennější trofej všem vyfoukl kontinentální britský Canyon prostřednictvím prvenství dosud nepříliš známého Maximiliana Stedmana!