„Závod jsem si užíval až do cíle,“ povídal Pogačar po svém třetím vítězství v toskánském závodě. „Ale teď, těsně po závodě, cítím, jak adrenalin slábne. Právě teď cítím velkou bolest, tohle není nejlepší způsob, jak vyhrát, dá se říct. Doufejme, že zranění nebude větší, než to vypadá.“

Mistr světa si na technických silnicích počínal snad až příliš sebevědomě. „No, jel jsem příliš rychle. Myslel jsem si, že to zvládnu, tyhle silnice znám a na některých jsem jel na kole asi třicetkrát, ale někdy se člověk přepočítá,“ přiznává Pogačar. „Nejdřív jsem nevěděl, jestli jsem v pořádku, protože pád má vždycky velký dopad. Naštěstí jsem byl dost v pořádku.“

„Musel jsem se co nejdříve vrátit dopředu, protože jsme do toho jako tým dali hodně práce a chtěl jsem dojet,“ neváhal zda pokračovat. „Musel jsem prostě jet dál. Chtěl jsem zaútočit v prvním výjezdu Colle Pinzuto, ale pád tomu zabránil. Pak jsem věděl, že to musím zkusit znovu na druhém Pinzutu, protože Le Tolfe je pro Toma (Pidcocka, pozn. red.) ideální stoupání, stejně jako cíl v Sieně. Šel jsem do toho a vyšlo to.“

Vyhlášený technik Pidcock neměl problém vybrat zatáčku, kde Pogačar chyboval, i když jel hned za světovým šampiónem, což může být nebezpečné. „Omluvil jsem se Tomovi, protože to ode mě bylo hloupé. Mohlo to skončit špatně pro nás všechny tři v čelní skupině, Toma i Connora (Swifta, pozn. red.). Byla to moje chyba, tak jsem se mu omluvil a on se mě zeptal, jak mi je. Od té chvíle jsme pokračovali dál. Jestli na mě čekal? To netuším. Když jsem ho dojel, tak asi ano.“

Pogačar chtěl světu ukázat, že není ve sjezdech horší než Pidcock, což se nevyplatilo. „Měl jsem v háku cyklokrosového mistra světa a mistra světa a olympijského vítěze na horských kolech, takže jsem byl pod tlakem. Musel jsem mu ukázat, že jsem technicky dobrý, ale místo toho jsem ukázal, že jsem pěkně na hovno,“ smál se Pogačar na tiskové konferenci. 

„Nikdy nebudu zkoušet kariéru bajkera, to je jasné,“ zavtipkoval. Nakonec měl vlastně hodně štěstí, jeho velká snad nezpůsobila žádný větší problém. „Každý cyklista už někdy takhle tvrdě spadl. Nebyl to můj první těžký pád a ani poslední. Něco takového se stává a já jsem moc šťastný, že jsem ještě dokázal vyhrát.“

Pogačar nebyl jediný, kdo se seznámil s asfaltem a prašnými cestami. K zemi šel třeba Mathias Vacek. Lídr týmu Lidl-Trek si musel nechat zašít koleno, ale kromě pěti stehů se naštěstí větším zraněním vyhnul. Nic zlomeného nemají ani pomlácení Christian Scaroni a Diego Ulissi z týmu XDS Astana. Michal Kwiatkowski spadl ve stejné zatáčce jako Pogačar a závod nedokončil.