Emile, loňský rok jsme na RoadCycling.CZ průběžně mapovali tvou pouť cyklokrosovou sezónou a ty ses i nám odměnil titulem republikového šampiona. Obvykle, a platilo i loni, máš pozvolnější nástup do závodní sezóny. Nepřehnal jsi to ale letos trošku moc? V Boleslavi 26. místo víc jak 5 minut za vítězným Michaelem Borošem a na Holých Vrších jsi dostal tři rundy! To vypadá jako devalvace dresu mistra republiky.
Máš pravdu, že výsledky jsou hrozné. Ale má to svou příčinu. A ta spočívá bohužel v materiálu, který jsem měl k dispozici.
Teď bychom měli dát pozor, aby to nevypadalo jako bohapustá výmluva.
Neříkám, že bych s dobrým materiálem vyhrál. To v žádném případě. Ani do pětky bych nejspíš nebyl. Ale na první desítku jsem si věřil. Zvláště za počasí, které panovalo.
Tak co se tedy stalo?
Můj dodavatel kol mi z vlastní dobré vůle namontoval na totožné kolo, jaké jsem měl vloni, silniční sadu, ale hlavně mechanické kotoučové brzdy. Přestože jsem už po závodech Oderského poháru v Uničově, které předcházely zmíněným pohárovým, říkal, že to nefunguje, jak má, tak mě přesvědčoval, že je to jen otázka zvyku a že je to to nejlepší, co může být. Bohužel pro mě, tenhle materiál není vhodný pro cyklokros a už vůbec ne pro mě coby závodníka, který se musí na svoje kolo na sto procent spolehnout.
Tohle nevozí snad ani žáci?
Rozhodně ne závodníci, kteří myslí na nejvyšší mety na úrovni českého cyklokrosového pelotonu. Brzdy by možná fungovaly dobře na silnici hobíkovi, ale vůbec ne v terénu a ještě za takového počasí, které o víkendu panovalo. Navíc mi pořád kvůli použití silniční sady padal řetěz.
Ale tři kola před koncem být odvolán v mistrovském dresu, to i tak zavání ostudou.
Závod na Holých Vrších byl hodně o psychice. Předem jsem věděl, že to bude jen trápení. Nebyl jsem koncentrován na výkon a v hlavě měl závod z předešlého dne z Boleslavi. Pořád jsem myslel na to, jestli žiju ve špatném snu, nebo proč se to vlastně stalo.
Možná jsi někomu ale udělal „radost“?
To určitě. Jsou i tací, kteří mi nefandí. A celkem jsou mi tito lidé lhostejní. Jsou jen převlečení kamarádi, kteří vás při úspěchu poplácají po zádech a při neúspěchu vás pomluví. Moji blízcí mě podporují a o ostatní se nezajímám. I já cítím, že takhle prezentovat mistrovský dres je špatné. Nemuselo se to vůbec stát, kdybych měl stejný materiál jako v loňském roce. Prostě a jednoduše trapas.
Co budeš dělat?
V posledních dnech neřeším skoro nic jiného, než na čem budu letos závodit a jestli vůbec potřebný materiál seženu. Rád bych se vrátil k ověřenému materiálu z loňského roku. Zatím jsem ve velké nejistotě.
Takže zase potíže. Přitom to vypadalo, že se ti podařilo sehnat silné partnery a že by sezóna mohla proběhnout hodně v klidu.
Ano, mám dohodu s firmami ISOTRA, AMPER SAVINGS a CO2IN, které mi měly pokrýt náklady na celou letošní sezónu. Dalo mi hodně času a práce, než jsem v této nelehké době sehnal silné partnery. A teď musím místo soustředění se na přípravu a závody především řešit materiál. O víkendu jsem měl nasmlouvané závody na Slovensku, nutně potřebuji závodit, ale v téhle situaci pro mě „naštěstí“ Slováci kvůli koronaviru závody zrušili.
Ty sám ale český cyklokros neděláš. Vypadá to, že Michael Boroš vstoupil do sezóny ve velmi slušné formě. Jenže celkový obraz českého cyklokrosu v kategorii mužů vypadá letos ještě hůř než loni.
To je pravda. Bohužel Honza Nesvadba s Tomášem Paprstkou s cyklokrosem skončili. Nesvadba i s profesionální cyklistikou, Paprstka se rozhodl věnovat pouze bajkům. Každý asi měl své důvody. Nikdo nový, kdo by nějak významně obohatil český cyklokrosový peloton, nepřišel.
Je pěkné, že v Boleslavi a Holých Vrších pořádají tradičně cyklokrosy. Zaplaťpánbůh za ně. I za zahraniční konkurenci, přestože z pohledu světové úrovně jde – aniž bychom chtěli snižovat úsilí těchto cyklistů - o „třetí“ ligu. Ale pokud se podíváme do výsledkové listiny Holých Vrchů, pak optimismus stranou. V první desítce na výborném druhém místě pouze Michael Boroš. V druhé desítce tři a do 24 závodníků, kteří nebyli odvoláni pro překročení časového limitu ze závodu, se vešli ještě dva čeští cyklokrosaři. A v Boleslavi se umístili do dvacítky pouze tři, slovy tři čeští cyklokrosaři! Ještě že Michael Boroš alespoň vyhrál!
Neřekl bych, že zahraniční závodníci jsou třetí liga. O víkendu se sešla kvalitní konkurence. Co dodat k situaci v českém cyklokrosu. V porovnání se zahraniční konkurencí se jeví oproti loňsku zase o trošku horší díky ukončení kariéry dvou zmíněných závodníků. Všichni víme, jak je to s financováním cyklistiky u nás, tak se nedivme, jaká je tady konkurence a že spousta závodníků musí skončit, nebo naopak neposouvat se dál. Bohužel se v českém cyklokrosovém prostředí pohybuje řada lidí, kteří nemyslí prvořadě na cyklisty a cyklistiku, ale především na svůj vlastní prospěch.
Přitom před sezónou to vypadalo, že do cyklokrosu naskočí Lubomír Petruš, což by bylo určitě velkým oživením. Jenže on je od září stážistou Alpecin-Fenix a chce se věnovat výhradně silnici. Vypadá to, že utekl „hrobníkovi z lopaty“.
Moc to Lubošovi přeji. Už loni jsem říkal, že jsme společně objeli pár tréninků a absolvovali několik zahraničních závodů, a že do toho jde úplně naplno a už tehdy vypadal výkonnostně hodně dobře. Luboš má za sebou velkou cyklistickou historii a je dobře, že je tam, kde nyní je.
No nezbývá než ti popřát, ať vyřešíš co nejdříve materiál a přestaneš dělat mistrovskému dresu „ostudu“. Ať může tvůj úžasný cyklokrosový příběh pokračovat a ať třeba opět zažijeme dramatický souboj o další mistrovský dres. Zvláště když Michael Boroš aktuálně vypadá silnější než vloni!
