Poslední kanadské etapové vítězství na Tour de France se datuje do roku 1988, kdy slavil nejslavnější kanadský cyklista historie Steve Bauer. Hugo Houle věnoval své největší vítězství kariéry zesnulému bratrovi. V náročné 16. etapě se dvěma dlouhými stoupáními odjel z vedoucí skupiny uprchlíků před nájezdem do druhého výjezdu a dokázal udržet a navyšovat svůj náskok před nejbližšími pronásledovateli.

Houle se dostal do velkého úniku 29 cyklistů, kde byl také se svým týmovým kolegou a krajanem Michaelem Woodsem. Kromě jezdců usilujících oe tapové vítězství zde nechyběli ani satelitní domestici týmů Jumbo - Visma (Van Aert, Van Hoydonck), UAE Emirates (McNulty) a INEOS Grenadiers (Martínez), kteří měli počkat na případné útoky či problémy svých lídrů v průběhu etapy. Nebezpečným závodníkem v úniku byl Aleksandr Vlasov, lídr týmu BORA hansgrohe na celkové pořadí. Ale pro Jumbo - Visma nebyl nebezpečný a nizozemský celek nechal skupině hodně času. 

Početná skupina se začala trhat na začátku prvního dlouhého stoupání Port de Lers, když zaútočil Damiano Caruso (Bahrain Victorious). Útočili také další závodníci a před vrcholem se na čele utrhlo šest jezdců, včetně nejlepšího vrchaře Simona Geschkeho (Cofidis), který si dojel pro maximum bodů na vrcholu Porte de Lers. Ve sjezdu se na čele sjela skupina, kromě Geschkeho a Carusa zde byli McNulty, Van Aert, Vlasov, Matteo Jorgenson (Movistar), Michael Storer (Groupama - FDJ), Valentin Madouas (Groupama - FDJ), Houle a Woods.

Ve sjezdu se ze skupiny utrhl Houle a poslední stoupání Mur de Péguére začal s náskokem 35 sekund před skupinou pronásledovatelů. Houle byl extrémně silný, nikdo z vrchařů se mu nedokázal přiblížit. Na vrcholu měl náskok 27 sekund před Jorgensonem a týmovým kolegou Woodsem. Tato situace byla pro lídra závodu vynikající, do cíle zbývalo 27 kilometrů ve sjezdu a po rovině. Časovkáři Houlemu se dařilo pomalu navyšovat náskok před dvojící za sebou, kde samozřejmě pracoval pouze Jorgenson a v jedné zatáčce dokonce skončil a zemi.

Houle tak měl volnou cestu za svým prvním vítězstvím v závodě s hromadným startem v životě. Jorgenson se po pádu dokázal vrátit k Woodsovi, ale dvojici si dojel také Francouz Madouas a dospurtoval pro druhé místo před Woodsem.  

"Nikdy jsem nevyhrál žádný závod. Myslím, že tohle je to správné místo," řekl v cíli 31letý Kanaďan. "Jel jsem na plný plyn. Držel jsem náskok a trpěl v prudkém stoupání. Věděl jsem, že s 30 nebo 40 sekundami náskoku na vrcholu to zvládnu." Houle však udržel ještě menší náskok, na vrcholu posledního stoupání viditelně trpěl. "Do cíle zbývalo ještě hodně a měl jsem náskok pouze 20 sekund, ale nevzdával jsem to. V technických sektorech jsem získal nějaký čas. Bál jsem se křečí, v posledních 20 kilometrech jsem nic nejedl, protože jsem u sebe neměl doprovodné auto."

Vítězství věnoval zesnulému bratrovi Pierrickovi, kterého při běhu zabil opilý řidič automobilu. "Vyhrát závod byl sen, který jsem chtěl splnit kvůli svému bratrovi, který zemřel před deseti lety. Pracoval jsem na tom kvůli němu celé roky, je to neuvěřitelné. Nevím, co na to říct."

Pogačar útočil, ale s Vingegaardem to nehnulo

Na pozadí boje o etapové vítězství se závodilo o žlutý dres a celkový triumf. Den nezačal vůbec dobře pro tým UAE Emirates. Marc Soler, důležitý domestik Tadeje Pogačara, onemocněl a na začátku etapy za jízdy zvracel. Odpadl z pelotonu a zcela vyčerpaný pokračoval sám daleko za ostatními. Vzdát však nechtěl, přesto do cíle dorazil 15 minut po lomitu a do další etapy nenastoupí. Pogačarovi zbývají pouze čtyři pomocníci. 

Pogačar přesto neváhal a útočil už na Port de Lers. Vingegaard měl k ruce pouze Seppa Kusse a první Pogačarův útok ho trochu překvapil, ale snadno si ke Slovinci dojel. Ani druhý Pogačarův útok nebyl úspěšný, ale roztrhal skupinu favoritů. Velké problémy měl Romain Bardet (DSM). Pogačar nastoupil potřetí na vrcholu Port de Lers a pokusil se Vingegaardovi uniknout ve sjezdu. Jenže Dán není horší ani technicky a snadno se udržel.

Skupina favoritů se proto opět sjela a dopředu se vrátil také Bardet. Ale už na začátku Mur de Péguére znovu odpadl. Tempo přitom nebylo moc vysoké, na čele jel Movistar pro Enrica Mase a v posledních třech kilometrech stoupání, které byly mnohem strmější než začátek kopce, musel tempo převzít Rafal Majka. Polákovo zrychlení bylo moc na většinu favoritů. Drželi se jen Pogačar, Vingegaard, Kuss a Nairo Quintana (Arkéa Samsic), odpadli lídři INEOSu Geraint Thomas a Adam Yates, také David Gaudu (Groupama - FDJ).

Thomas a Yates se později dokázali vrátit, naopak Majka skupinu opustil, prootže přetrhl řetěz. Tempo se však navýšilo, protože dopředu najel Kuss a Thomas s Yatesem opět odpadli. Pogačar už neměl dost sil na další útoky a byl rád, že se udrží za Kussem a Vingegaardem. Stále visel také Quintana a Velšan Thomas na vrcholu ztrácel jen pár sekund, které snadno zlikvidoval za pomoci Martíneze. Kolumbijec na svého lídra počkal z úniku. 

Na kopci počkali také Van Aert a McNulty a skupina se rozrostla. Největší favorité do cíle dorazili pohromadě a mezi třemi prvními muži průběžného pořadí se nic nezměnilo. Bylo však naprosto zřejmé, že v táboře týmu Jumbo - Visma panuje naprostá spokojenost, zatímco Pogačarovi dochází příležitosti k útoku.   

1:22 na Vingegaardovu skupinu ztratili Yates, Tom Pidcock a Louis Meintjes (Intermarché - Wanty Gobert). 2:47 ztratili Mas a Alexej Lucenko (Astana Qazaqstan) a největším poraženým dne je Bardet, který se do cíle dostal s odstupem 3:36. Naopak Vlasov si zásadně polepšil, do cíle dorazil s náskokem 4:14 před Vingegaardem. Posunul se o tři příčky výš na 8. pozici, zatímco Bardet se propadl o pět příček a je nově až devátý. Významný posun zaznamenali také čtvrtý Quintana a pátý Gaudu.