V nejvyšší cyklistické lize působil od roku 2005, kdy získal smlouvu v Liquigasu. Stal se součástí týmu, v němž tehdy jezdili Cipollini, Di Luca, Garzelli či Pellizotti. Vydržel tu tři roky a po vždy ročním působení v Barlwordu, resp. Lampre, závodil další čtyři roky za Astanu. Následovala dvouletá angažmá nejprve v druhodivizním Wanty-Groupe Gobert a poté návrat do WorldTour v dresu Bahrainu a nakonec v NTT. V Liquigasu, Astaně i NTT se potkal s Romanem Kruzigerem. 

Za svou cyklistickou kariéru dosáhl na deset profesionálních vítězství. Mezi nejcennější patří dvojnásobné vítězství v Amstel Gold Race (2012, 2016), kde byl ještě dvakrát třetí (2010, 2018). Dále etapy na Tirrenu a Katalánsku či titul italského šampiona (2005). Hodně se mu dařilo i na Lutychu, kde dokázal dojet třetí (2012) a dvakrát šestý (2013, 2018). 

Absolvoval 14 Grand Tour. Největší počet účastí má na Giru (8). Hned při svém debutu poté, co jeho tým vyhrál úvodní časovku družstev, se oblékl do růžového dresu a užil si v něm dva dny. Tour jel jen jednou. Z pohledu celkových výsledků se však v těchto nejtěžších etapácích neprosadil. Jeho nejlepším individuálním výsledkem je druhé místo v etapě na Vueltě v roce 2011. A právě letošní Vuelta byla také jeho posledním závodem. 

Amstel Gold Race 2016

„Byla to dlouhá cesta, při níž jsem měl možnost poznat různé kultury, setkat se zajímavými lidmi a navázat upřímná přátelství. Na této cestě jsem rostl jako sportovec i člověk. Naučila mě odhodlání, tvrdé práci, vytrvalosti a schopnosti se po neúspěchu zase zvednout a jít dál. Právě tyto hodnoty mi budou užitečné na mé další cestě.“ 

„Každý z týmů, za něž jsem závodil, nějakým způsobem stimuloval můj růst a za to jim všem chci poděkovat. Bylo mi ctí závodit v jejich dresech a bojovat v nejdůležitějších závodech světové cyklistické scény.“ 

„Nastal ten pravý čas rozloučit se a věnovat více času mé rodině a mým přátelům. Všem jsem vděčný za to, že mě vždy podporovali, ať to bylo ve chvílích, kdy se dařilo, tak v době neúspěchů.“ 

„Mým velkým cílem po dobu těchto šestnácti let a především v poslední době bylo dosahovat sportovních úspěchů, ale stejně tak být sám sebou a snažit se zanechat něco ze mě každému člověku, s nímž jsem měl to potěšení pracovat. Myslím, že se mi to povedlo a díky tomu jsem šťastný a hrdý člověk a s důvěrou se dívám do budoucnosti,“ poznamenal k ukončení své cyklistické profesionální kariéry Ital, který vloni získal švýcarské občanství.

Amstel Gold Race 2018: zleva Kreuziger, Valgren, Gasparotto.