Rodák z Petrovic u Třebíče začal s cyklistikou poměrně pozdě. Celkem rychle však prokázal svůj talent a dostal se do střediska vrcholového sportu v Brně. Zde také absolvoval základní vojenskou službu v brněnské Dukle. Patří k velmi silné generaci Svorady, Tesaře, Trkala a dalších. První velký úspěch zaznamenal v roce 1995, kdy se mu podařilo vyhrát Závod Míru, když z pěti etap dokázal zvítězit hned ve čtyřech. Byl členem velmi silného týmu TICO Praha, který v té době vládl české cyklistice. Do světa velké cyklistiky mu pomohl velký kamarád Ján Svorada. Prvním týmem té nejvyšší divize byl Roslotto-ZG Mobili. Zde se potkal třeba s ruským veteránem Dmitri Konyševem, anebo Paolo Savoldellim, který „Pepana“ provázel i dalšími týmy.
V Itálii zůstal ještě další čtyři sezóny. Převážně v týmu Saeco, odkud si na jednu sezónu odskočil za svým kamarádem Jánem Svoradou do týmu Lampre. V Saecu byl velmi ceněn za schopnost držet po dlouhou dobu vysoké tempo, čemuž vděčil svým časovkářským kvalitám. Tento tým byl asi prvním, který vytvořil „týmový vlak“ pro svého sprintera. A tím nebyl nikdo jiný, než božský Mario Cipollini. Pavel se tedy podílel na mnoho vítězstvích v koncovkách etap. V roce 2000 se měl jako lídr ucházet o vítězství v Giro d´Italia Paolo Savoldelli. A Padrnos mu k tomu měl dopomoci. Nakonec Pavel dojel na 26. pozici jen dvě místa za svým lídrem a třeba před hvězdným Marco Pantanim.
Díky své vysoké trénovanosti a houževnatosti byl Pavel ve světě cyklistiky velmi ceněný! Hlavně proto také přišla nabídka, díky které prožil svá nejlepší sportovní léta v týmu, ke kterému by se dal přirovnat dnešní Ineos. Jednoho večera zazvonil Pavlovi telefon a na druhém konci se ozval Johan Bruyneel. Nejdřív tomu nechtěl uvěřit, ale nakonec se domluvili na spolupráci. Hlavní hvězdou byl samozřejmě Lance Armstrong, který již tou dobou byl (nebyl) trojnásobným vítězem Tour de France. Pavlova schopnost držet velmi vysoké tempo na rovinách, přejet s nejlepšími dlouhé kopce a ještě k tomu nadstandardní časovka z něj dělala ideální součástku do velmi dobře namazaného stroje jménem US Postal Service. Pavla jsme mohli vídat dlouhé hodiny na čele pelotonu, jak unavuje nejen domestiky ostatních týmů. Takto dopomohl tomu, jehož jméno nesmíme vyslovit, k dalším čtyřem titulům z nejslavnějšího cyklistického závodu na světě. Svou extratřídu nedokazoval pouze na Staré Dámě. V roce 2005 se mu povedl úžasný double. Dovedl totiž k vítězství na Tour nejen Armstronga, ale na Giru i starého známého Paola Savoldelliho, se kterým se opět setkal v jednom týmu. Za svou kariéru zvládl objet osmnáct Grand Tour a dvacet tři monumentů. Nejlepším výsledkem je osmnáctá pozice na Giru v dresu Lampre. Dvakrát měl tu čest reprezentovat svou zemi na Letních olympijských hrách.
Po skončení kariéry se na čas k cyklistice vrátil, když vedl mladé talenty v týmu nadějí Quick Stepu společně s René Andrlem. Spolu se pak potkali i v týmu Topforex Lapierre. Nyní ho občas můžeme vídat jako experta při komentování Staré Dámy na České televizi.
