Limburský Maasmechelen přivítal světový pohár teprve podruhé. Po loňské kritice kamenité a nebezpečné trati ji pořadatelé pozměnili, jelo se dokonce v opačném gardu. Dvě těžební věže bývalého dolu jako kulisa však v parku Terhills zůstaly. Oproti včerejší Superprestige v Ruddervoorde byl kurs méně bahnitý i méně náročný, avšak stále zajímavý s technicky náročnými traverzovými šikminami i prudkými mezemi.
Zemanová už je v top ten, a může sáhnout i výš
Van Empel, která v sobotu nezávodila vyrazila s rozvahou, avšak nekompromisně a už v nájezdu do třetího ze šesti kol měla náskok 36 vteřin na Ceylin del Carmen Alvarado (Alpecin/Deceuninck). Vítězka Superprestige o den dříve musela měnit tretru, ale udržela se v kontaktu s Aniek van Alphen (777) a později ji přece jen ujela. Na vítězku však ztratila propastných 1:28 minuty. Po náročné sezóně horských kol a premiéře ve Waterloo odpočívala Puck Pieterse (Alpecin).
„Bylo to těžké. Start jsem měla dobrý, ale dobře jsem se necítila. Až od druhého kola se to zlepšilo. Ceylin byla silná, ale viděla jsem její problém s botou,“ říkala Van Empel. „Ve druhém kole jsem spadla, natloukla si koleno a rozbila botu. Už jsem si říkala, že je to v háji, ale začala jsem znovu závodit a s druhým místem musím být spokojená,“ doplnila Alvarado. „Pro mě je třetí místo jako vítězství,“ usmívala se po životním výsledku Van Alphen. V průběžném pořadí světového poháru po dvou závodech vede Van Empel (80 bodů) před Alvarado (55) a Van der Heijden a Bentveld (po 37).
Kristýna Zemanová (Brilon Mladá Boleslav) vyrovnala desátým místem (-2:53) své maximum mezi dospělými. V kategorii do 23 let byla třetí, stejně jako na mistrovství světa (o rok starší Van Empel už loni trvale postaršila mezi elitu, pozn aut.). Zimní cyklokros na sněhu ve Val di Sole však nutno brát s jistou rezervou, tento výsledek je zcela jistě cennější. Přitom hnedle na prvním brdku s prudkou zatáčkou ji padající Manon Bakker (Crelan/Corendon) a Annemarie Worst (777) zavřeli do oplocení, naštěstí ji lehký pád nepoznamenal, jen ztratila dost pozic.
„Nemohla jsem se vyhnout a pak na úzké trati nebylo moc míst, kde se dá předjíždět. Trošku jsem si hrábla, ale zvládla jsem to,“ popisovala kolizi. Teoreticky se dá říct, že bez ní by mohla pomýšlet i na osmé místo, 12 vteřin před ní. „Ano, Alicii (Franckovou) jsem už dokázala porazit, ale takhle to nechci brát. Jsem spokojená s výkonem a hlavně tím, jak jsem na tom v konfrontaci se světem. Věřím, že příště to bude zase lepší,“ dodala. Před mistrovstvím Evropy v Pont-Chateau se ještě otočí doma, pak se chystá další víkend na double Superprestige-světový pohár v Belgii v Nielu a Dendermonde. „Doufám, že to zvládnu i na této úrovni, doma už jsem dva závody za víkend jezdila,“
Jeden bod do světového poháru za 25. místo získala i její týmová kolegyně Kateřina Hladíková. Čtvrtým místem se blýskla ještě juniorka Daniela Hezinová (SportRaces).
Boroš s defektem 22., pocity neměl špatné
Muži jeli deset okruhů s podobným průběhem jako na Superprestige o den dříve. Až při nájezdu do pátého kola se z velké skupiny vydělila trojice Thibau Nijs (Baloise/Trek Lions), Eli Iserbyt (Pauwels Sauzen) a Van der Haar. Ten pak dokázal vpředu získat mírný náskok, neboť Iserbyt každou chvíli lehce spadl nebo narazil do hrazení. A pak také nečekaně skončil Michael Vanthourenhout (Pauwels Sauzen).
Do posledního kola už měl Van der Haar ve strojovém tempu najeto 17 vteřin, našlápnuto měl stále Nijs, vítěz z Waterloo a s také mladým týmovým kolegou Ronhaarem osamocení ze špičky, kteří se v sobotu pošetřili. Jenže, když ho Iserbyt dojel, v přejezdu z bláta na asfalt zaváhal a upadl. Což ho zlomilo, nezachytil ani druhou skupinku a dojel sedmý (-43).
„Důležité vítězství, vyhrát není nikdy snadné,“ komentoval úspěch předloňský evropský šampion. „Děkuji klukům z týmu, měl jsem toho taky dost a soustředil jsem se na těžké úseky, abych v nich neudělal chybu.“ To Iserbyt vzápětí přiznal: „Udělal jsem hodně drobných chyb hlavně v malých stoupáních a Lars byl dnes dobrý. Takže jsem spokojený.“
Na třetí místo se nakonec protlačil Laurens Sweeck (Crelan/Crendon), obhájce celkového prvenství. „Už je to lepší a lepší,“ hodnotil nedávno zraněné lýtko, jehož vinou chyběl ve Waterloo. „Ale měl jsem dva defekty. První v druhém kole, to mě stálo hodně sil probojovat se zpátky dopředu. A druhý přišel ve chvíli, kdy jsem se dostal na druhé místo.“ Průběžné pořadí světového poháru vypadá takto: 1. Van der Haar 61, 2. Iserbyt 60, 3. Nijs 59, 4, Nieuwenhuis 42, 5, Vandeputte 40, 6. Ronhaar 39.
Česká jednička Michael Boroš (Elkov/Kasper) startovala až ze třetí řady jako aktuálně 27. muž žebříčku UCI. Brzy se dostal na dohled první desítky (14.), pak se náhle propadl do třetí, odkud se postupně propracovával zpět aspoň do té druhé. Nakonec v první mezinárodní konfrontaci sezóny v terénu dojel 22.
„Měl jsem defekt, snažil jsem se na prázdném kole jet co nejlépe, ale bohužel byl závod tak rychlý, že mě předjelo hodně lidí. A dojíždět to zpátky, bylo na této trati skoro nereálné. Po výměně kola jsem se snažil pořád závodit, co to šlo. Pole už ale bylo roztažené a předjíždělo se složitě. Udělal jsem maximum, jsem s výkonem spokojený. V porovnání se světovou špičkou jsem byl po startu na dobré pozici. Nedokážu říct, jak dlouho bych vydržel vepředu, ale pocitově to bylo dobré,“ řekl na klubovém webu.
Matyáš Fiala (ČEZ Tábor), který zvládl jako jediný double se sobotní Superestige, skončil 34. (-4:04), tedy už bez bodů. Osmnáctiletý nováček Jakub Kuba (Elkov/Kasper) v premiéře na světovém kolbišti i v hradeckém dresu 44. (-6:06), devatenáctiletý Maximilian Kerl (AŠ Mladá Boleslav) 46. (-6:35) a opět osmnáctiletý Patrik Černý (Expres.cz/Tufo Kolín) 50. o kolo zpět z 54 dokončivších.
Českým králem víkendu se tedy stal junior Kryštof Bažant (Cykostar/Pirelli), 4. na Superprestige a o den později 2. ve světovém poháru, kdy porazil i Maďara Vase.
