Jezdecké umění hrdých potomků válečníků a lovců oblečených do skvostných tradičních krojů bylo nepochybně jednou z krás festivalu. Nádherně vyšňoření jezdci i koně na festivalu vraceli diváky hluboko časem zpět. Snadno si představit doby staré egyptské říše, Egypťané tehdy berbery nazývali tehennu. Řecký otec dějepisu Hérodotos z Halikarnássu měl pro berberské kmeny výraz troglodyté, podobně později i další řecký historik Strabón. Nešlo odolat a neokusit jízdu na berberském koni, ovšem stěží se měřit v jezdeckém umění se zahalenými pouštními jezdci. Navíc, i pouze pár kroků na takovém koni není zdarma, místní si vždy řekne o nějaký ten tuniský dinár (kurz je pevný, nejlépe tedy vyměnit hned na letišti, pevný ovšem neznamená neměnný, znamená pevnou sazbu po celé zemi v konkrétní den).
Kdo vlastně jsou ti Berbeři? Známo je, že region obývali již dávno před příchodem Féničanů, už přibližně před 6 tisíci lety, tj. v době, v níž již Sahara byla Saharou, jak ji známe dnes. Ovšem Berbeři nejsou nejstaršími známými obyvateli Sahary, známé jsou munastirská a qabská civilizace, archeologické nálezy dokládají lidské osídlení až stovky tisíc let dozadu. Slovo „barbaroi“ používali staří Řekové pro každého, kdo neovládal jejich jazyk, už původně to tedy bylo slovo hanlivé, naznačující zaostalost těch tam za hranicemi. V archaické řecké literatuře (Homér) ho ovšem objevíme jen výjimečně, objevuje se spíše za řecko-perských válek. Samotní Berbeři se označují v berberštině jako imazignen, tj. „lidé vznešeného původu“ či „svobodní lidé“. Berberština je odlišná od arabštiny, nepatří mezi semitské jazyky (na rozdíl od zaniklé féničtiny).
